ECLI:CZ:US:2005:1.US.158.03
sp. zn. I. ÚS 158/03
Usnesení
I.ÚS 158/03
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti M. S., M. S., D. S. a M. S., zastoupených JUDr. M. J., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 18 Co 433/2002-467 ze dne 13. 12. 2002 a proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách č.j. 9 C 582/99-403 ze dne 15. 2. 2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelé proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 18 Co 433/2002-467 ze dne 13. 12. 2002, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách č.j. 9 C 582/99-403 ze dne 15. 2. 2001, kterým bylo rozhodnuto, že na žalobce L. H. přechází vlastnické právo k nemovitostem - domu čp. 41 a pozemku parc. č. 135, stavební plocha v obci a katastrálním území P. K.. Podle názoru stěžovatelů byla napadenými rozhodnutími porušena ustanovení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Porušení práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnického práva spatřují stěžovatelé v následujících skutečnostech:
Stěžovatelé nesouhlasí s právním názorem dovolacího soudu, vyjádřeném v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2087/2001 ze dne 22. 8. 2002. Dovolací soud vyslovil závěr, že okolnosti případu je třeba posuzovat jako protiprávní zvýhodnění kupujících. Dům čp. 41 v P. K.i získalo JZD v P. K. v roce 1962 od státu pro účely ubytování svých členů, v roce 1971 jej z uvedeného důvodu nevrátilo žalobci, do objektu investovalo značné finanční prostředky a následně jej prodalo první stěžovatelce a jejímu manželovi za cenu, která nedosahovala výše investovaných prostředků a byla dokonce nižší než cena podle platné cenové vyhlášky. Zásadní prvek protiprávnosti podle dovolacího soudu spočívá v tom, že nemovitosti byly výhodně převedeny významnému funkcionáři družstva, který předtím jako předseda rozhodoval o investicích do nemovitosti a o převodu rozhodl orgán, jehož byl v té době členem.
Stěžovatelé tvrdí, že nebylo prokázáno, že by manžel první stěžovatelky využil svých funkcí k získání nemovitosti. Dále popírají názor dovolacího soudu, který protiprávní zvýhodnění vykládá jako protiprávní situaci ve smyslu popření zásad rovnosti občanů a spravedlivého přístupu k nim; domnívají se naopak, že v pojmu protiprávního zvýhodnění je třeba spatřovat porušení práva, což však v projednávané věci zjištěno nebylo. O prodeji nemovitosti rozhodly příslušné orgány družstva v souladu s principy vnitrodružstevní demokracie, neboť družstvo nemělo zájem investovat do dokončení rekonstrukce a do zajišťování oprav a údržby objektu. O rekonstrukci objektu rozhodlo a provádělo ji JZD v P. K. a o prodeji rozhodlo nové JZD v O.. Zásada rovnosti nebyla popřena ani v souvislosti s výběrem zájemce o odkoupení nemovitosti. Kupující (stěžovatelka a její manžel) byli oba členy družstva, v družstvu pracovali a byli jedinými uživateli bytové jednotky v této nemovitosti. Kupující nebyli zvýhodněni ani cenou, protože ta nebyla nižší, než cena odpovídající tehdy platným cenovým předpisům, rozdíly v ceně jsou výrazem přípustné odchylky ve znaleckých posudcích.
Stěžovatelé tvrdí, že vzhledem k tomu nebyly v projednávané věci naplněny předpoklady uvedené v §8 odst. 1 zákona 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"), a že obecné soudy svými rozhodnutími "učinily zákonem nepřípustný zásah" do vlastnického práva stěžovatelů. Navrhli proto, aby Ústavní soud oba napadené rozsudky zrušil.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal i spis sp. zn. 9 C 582/99 vedený u Okresního soudu ve Svitavách. Ze spisu zjistil, že stěžovatelé měli v řízení před obecnými soudy postavení žalovaných, proti nimž byla uplatněna podle zákona o půdě žaloba o přechodu vlastnického práva k nemovitostem, uvedeným výše. Okresní soud ve Svitavách nejdříve rozsudkem č.j. 9 C 582/99-30 (9 C 1226/92-30) ze dne 14. 10. 1993 žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce nesplnil podmínky stanovené zákonem o půdě (včasnost uplatnění nároku). K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. 12 Co 986/93-51 ze dne 25. 5. 1994 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že právní názor soudu I. stupně, pokud jde o včasnost uplatnění nároku, není správný.
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem č.j. 9 C 582/99-232 (9 C 1226/92-232) ze dne 29. 8. 1996 vyhověl žalobě a rozhodl, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem přechází na žalobce. V odůvodnění uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by nemovitost byla nabyta za cenu nižší, než stanovil tehdy platný cenový předpis. Dále prohlásil, že nebyl prokázán ani žalobcem tvrzený rozpor s právním předpisem. Z provedeného dokazování však přesto dospěl k závěru, že došlo k protiprávnímu zvýhodnění stěžovatelů, protože ti získali velice výhodně zrekonstruovanou nemovitost s možností opravit si i související vedlejší stavby. Jinak by určitě zatížilo rodinu žalovaných, kdyby nemovitost odkoupili před rekonstrukcí. Soud I. stupně vzal rovněž v úvahu skutečnost, že manžel první stěžovatelky byl předsedou původního JZD v P. K. a členem představenstva nového JZD v O.. V řízení sice nebylo prokázáno, že manžel první stěžovatelky použil svých stranických funkcí a funkcí v zaměstnání k tomu, aby k prodeji došlo, leč výše uvedené zvýhodnění, které vyvstává až v širších souvislostech, však v tomto případě existovalo. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č.j. 17 Co 85/97-263 ze dne 29. 7. 1997 změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku ve věci samé tak, že uvedl správné číslo pozemku - stavební plocha a ve zbytku rozsudek soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že stěžovatelé nabyli nemovitosti v rozporu s tehdy platnými předpisy. K dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud ČR rozsudkem č.j. 2 Cdon 1781/97-286 ze dne 26. 8. 1998 zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že se odvolací soud nezabýval hodnocením závěrů soudu I. stupně o protiprávním zvýhodnění nabyvatelů, a dále nesouhlasil s jeho závěry o neplatnosti kupní smlouvy. Krajský soud v Hradci Králové pak usnesením č.j. 17 Co 740/98-299 ze dne 16. 6. 1999 zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že se soud I. stupně nezabýval dohodou uzavřenou mezi žalobce a JZD v O., podle níž byla žalobci vyplacena náhrada za nemovitosti, o které se v tomto řízení jedná.
Po dalším řízení Okresní soud ve Svitavách napadeným rozsudkem č.j. 9 C 582/99-403 ze dne 15. 2. 2001 rozhodl, že na žalobce přechází vlastnické právo k uvedeným nemovitostem. V odůvodnění se soud I. stupně podrobně zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady stanovené v §8 odst. 1 zákona o půdě. Dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by nemovitosti byly nabyty za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Dále uzavřel, že nebyl v řízení prokázán ani žalobcem tvrzený rozpor s právním předpisem - totiž, že o prodeji nemovitosti rozhodlo pouze představenstvo, aniž by došlo k následnému schválení členskou schůzí družstva. Soud však dospěl k závěru, že nicméně došlo k protiprávnímu zvýhodnění stěžovatelů v tom, že družstvo prodalo majetek, který samo poměrně nákladně zhodnotilo, a to navíc za kupní cenu, která měla být splácena poměrně dlouhou dobu, a zaplacení kupní ceny nemělo v daný okamžik pro družstvo žádný větší ekonomický efekt. Nemovitosti nabylo původní družstvo v P. K. a za předsednictví manžela první stěžovatelky rozhodovalo o jejich nákladné rekonstrukci. Družstvo ještě v roce 1971 sdělilo žalobci, že nemovitosti potřebuje k plnění svých úkolů, následně pak je rozsáhle rekonstruovalo s cílem přeměnit je na bytovou jednotku pro manžele S. Podle názoru okresního soudu rodina žalovaných - s přihlédnutím ke všem v odůvodnění uvedeným okolnostem - získala velice výhodně zrekonstruovanou zemědělskou usedlost s možností opravit i související vedlejší stavby. Na celou věc je nutno se dívat v uvedených souvislostech a s přihlédnutím k tomu, že manžel první stěžovatelky byl předsedou původního družstva a členem představenstva sloučeného družstva. I když v řízení nebylo prokázáno, že by využíval svých funkcí k tomu, aby k prodeji došlo, zvýhodnění - viděno v širších souvislostech - zde existovalo. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č.j. 18 Co 166/2001-436 ze dne 3. 8. 2001 změnil rozsudek soudu I. stupně a žalobu zamítl s odůvodněním, že se nepřiklání k závěrům soudu I. stupně o existenci protiprávního zvýhodnění stěžovatelů při nabývání předmětných nemovitostí. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem č.j. 28 Cdo 2087/2001-459 ze dne 22. 8. 2002 zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že "protiprávní zvýhodnění" nelze vykládat tak, že obsahuje prvek rozporu s platnými právními předpisy. Pokud by byl takový výklad používán, jednalo by se o ztotožnění se skutkovou podstatou uvedenou v §8 odst. 1 zákona o půdě - rozpor s právními předpisy - obsahující navíc ještě podmínku zvýhodnění nabyvatele. Pak by bylo zjišťování zvýhodnění nabyvatele zbytečné. Pojem protiprávnosti při zvýhodnění nabyvatele je třeba chápat ne tak formálně, ale s ohledem na tehdejší politickou a často protiprávní situaci ve smyslu popření zásad rovnosti občanů a spravedlivého přístupu k nim včetně vycházení vstříc požadavkům tehdejších funkcionářů orgánů a organizací, jež tuto politiku prosazovaly. Podle názoru dovolacího soudu skutečnosti zjištěné v řízení dostatečně prokazují, že k protiprávnímu zvýhodnění nabyvatelů došlo. Krajský soud v Hradci Králové pak napadeným rozsudkem č.j. 18 Co 433/2002-467 ze dne 13. 12. 2002 rozsudek soudu I. stupně potvrdil a poukázal na závazný právní názor dovolacího soudu.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byli stěžovatelé účastníky, k porušení jejich základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelé dovolávali ochrany svého základního práva na spravedlivý proces a ochrany vlastnického práva, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelé namítali především porušení práva na spravedlivý proces. Podstatou této námitky je jejich nesouhlas s právními závěry obecných soudů, které soudy ze zjištěného skutkového stavu vyvodily. Ústavní soud opakovaně judikuje, že samotný nesouhlas s právními závěry obecných soudů neznamená porušení práva na spravedlivý proces, pokud obecné soudy k těmto závěrům dospěly způsobem, který je v souladu s platnou právní úpravou a respektuje ústavně právní zásady vyjádřené v ústavním pořádku ČR. V předmětné věci obecné soudy provedly rozsáhlé dokazování a zjištěné důkazy zhodnotily postupem, který byl v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů tak, jak je vyjádřena v ustanovení §132 občanského soudního řádu. Obecné soudy hodnotily veškeré důkazy jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemných souvislostech, jejich rozhodnutí nemají povahu svévole a v učiněných skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech nelze spatřovat ani extrémní nesoulad ve smyslu ustálené soudní judikatury. Ústavní soud proto dovozuje, že se v předmětné věci jednalo toliko o aplikaci běžného práva, kterou obecné soudy provedly způsobem ústavně konformním, takže porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces nelze konstatovat.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2005
Ivana Janů v.r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu
Za správnost vyhotovení:
Jitka Kučná