ECLI:CZ:US:2005:1.US.248.03
sp. zn. I. ÚS 248/03
Usnesení
I.ÚS 248/03
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele L. W., zastoupeného Mgr. P. F., proti rozhodnutím Celního úřadu Karviná ze dne 11. 7. 2002, č.j. RCP 2032-07/02, ze dne 11. 7. 2002, č.j. RCP 2032-08/02, a ze dne 23. 9. 2002, č.j. ACP 2032-12/02, a proti rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 30. 8. 2002, č.j. 4382/2002-1401-21, a o návrhu na zrušení ustanovení čl. II Přechodných ustanovení odstavce druhého věty druhé zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá .
II. Řízení o návrhu na zrušení ustanovení čl. II Přechodných ustanovení odstavce druhého věty druhé zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, se z a s t a v u j e .
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 24. 4. 2003 (doplněné podáním ze 1. 9. 2003) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Celního úřadu Karviná (dále jen "CÚ Karviná") a Celního ředitelství Ostrava (dále jen "CŘ Ostrava"), a zrušení v záhlaví citovaného ustanovení zákona č. 587/1992 Sb.; navrhuje dále, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů zastoupení v plné výši, případně navrhuje, že účastník řízení a vedlejší účastník jsou povinni uhradit mu zcela náklady řízení. Tvrdí, že uvedenými rozhodnutími CÚ Karviná a CŘ Ostrava došlo k porušení čl. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel dále uvedl, že "splnil veškeré podmínky pro to, aby jeho stížnost byla Ústavním soudem přijata a nebyla odmítnuta jako nepřípustná dle ust. §75 zákona o Ústavním soudu. Navíc prý stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť zajisté není jediným spotřebitelem, který přišel o svůj majetek v důsledku aplikace ustanovení zákona č. 141/2001 Sb., jehož ustanovení stěžovatel navrhuje zrušit". Stěžovatel konečně prohlásil, že stížnost byla podána do jednoho roku ode dne, kdy CÚ Karviná rozhodl o uložení pokuty a o propadnutí věci a kdy CŘ Ostrava rozhodlo o odmítnutí stěžovatelova odvolání a o potvrzení napadených rozhodnutí CÚ Karviná.
II.
Ústavní soud z ústavní stížnosti a z obsahu správního spisu zjistil, že CÚ Karviná v rozhodnutí ze dne 11. 7. 2002, č.j. RCP 2032-07/02, uvedl, že stěžovatel je vinen tím, že dne 24. 2. 2002 skladoval v prostorách své hlavní provozovny v P. u K. neznačené cigarety v množství 18600 kusů, značky Chesterfield, Marlboro a Marlboro Lights, tedy porušil povinnost uloženou mu §4 odst. 1 zákona č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 303/1993 Sb.") - na území České republiky lze vyrábět, dovážet, skladovat nebo prodávat jen značené cigarety, čímž se dopustil správního deliktu dle citovaného zákona. Proto stěžovateli uložil podle ustanovení §7 odst. 2 citovaného zákona pokutu ve výši 2000,- Kč. CÚ Karviná poukázal na skutečnost, že jeho pracovníci v rámci kontrolní činnosti dne 24. 4. 2002 zjistili, že stěžovatel mezi řádně značenými tabákovými výrobky skladoval uvedené množství cigaret s tabákovou nálepkou platnou do 31. 3. 2002. Ke stěžovatelovou názoru, že se nejednalo o "skladování", ale o "uložení" cigaret, a to jen pro jeho potřebu, odkázal CÚ Karviná na ustanovení §8 odst. 10 zákona č. 303/1993 Sb., ve kterém je pojem "skladování" dostatečně vysvětlen; námitka, že cigarety byly určeny jen pro stěžovatelovu potřebu, není pro spáchání uvedeného deliktu rozhodná, neboť citovaný zákon skladování neznačených cigaret zakazuje.
CŘ Ostrava rozhodnutím ze dne 30. 8. 2002, č.j. 4382/2002-1401-21, na základě ustanovení §4 odst. 1 a s přihlédnutím k ustanovení §8 odst. 10 zákona č. 303/1993 Sb. neshledalo důvody ke změně nebo zrušení odvoláním stěžovatele napadeného rozhodnutí CÚ Karviná ze dne 11. 7. 2002, č.j. RCP 2032-07/02 (Poznámka: odvoláním stěžovatele bylo napadeno pouze toto citované rozhodnutí CÚ Karviná a nikoli jiné - v ústavní stížnosti blíže nespecifikované - rozhodnutí CÚ Karviná). CŘ Ostrava v odůvodnění poukázalo především na to, že zákonná úprava nerozlišuje skladování cigaret pro prodej, nebo pro vlastní potřebu, ale uvádí pouze prostory, ve kterých nesmí být neznačené cigarety (resp. značené tabákovými nálepkami platnými do 31. 3. 2002) skladovány. Odvolací orgán uzavřel s tím, že stěžovatelovy námitky nemají oporu v právních předpisech a neshledal proto důvody pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí.
CÚ Karviná jiným rozhodnutím ze dne 11. 7. 2002, č.j. RCP 2032-08/02, stěžovateli uložil propadnutí (poznámka: výše popsaného množství a značek) neznačených cigaret a určil, že jejich vlastníkem se v souladu s ustanovením §8 odst. 3 zákona č. 303/1993 Sb. stává stát. CÚ Karviná v odůvodnění poukázal na prokázané porušení povinnosti uložené v §4 odst. 1 zákona č. 303/1993 Sb., takže uložil propadnutí věci a její zničení dle ustanovení §8 odst. 8 a odst. 9 citovaného zákona. Ústavní soud z obsahu spisu zjistil, že proti tomuto rozhodnutí nebyl podán opravný prostředek.
CÚ Karviná rozhodnutím ze dne 23. 9. 2002, č.j. ACP 2032-12/02, uložil stěžovateli náhradu nákladů ve výši 500,- Kč, které správnímu orgánu vznikly skladováním (poznámka: výše popsaného množství a značek) neznačených cigaret v souvislosti s jeho rozhodnutím o propadnutí neznačených cigaret ze dne 11. 7. 2002, č.j. RCP 2032-08/02. CÚ Karviná v odůvodnění poukázal na ustanovení §8 odst. 4 zákona č. 303/1993 Sb., podle něhož se skladování cigaret propadlých nebo zajištěných provádí na náklad fyzické nebo právnické osoby, které bylo uloženo zajištění nebo propadnutí cigaret. Ústavní soud z obsahu spisu zjistil, že proti tomuto rozhodnutí nebyl podán opravným prostředek.
III.
Stěžovatel v ústavní stížnosti (kromě údajů sub I.) v prvé řadě uvedl, že rozhodnutím CŘ Ostrava ze dne 30. 8. 2002, č.j. 4382/2002-1401-21, bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutím CÚ Karviná ze dne ze dne 11. 7. 2002, č.j. RCP 2032-07/02, a ze dne 11. 7. 2002, č.j. RCP 2032-08/02; v "poučení" v rozhodnutí CŘ Ostrava o odvolání bylo uvedeno, že odvolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné. Dále prohlásil, že proti těmto rozhodnutím a dále i proti rozhodnutí CÚ Karviná ze dne 23. 9. 2002, č.j. ACP 2032-12/02, podává ústavní stížnost. Stěžovatel má za to, že s ohledem na okolnosti případu stížnost svým významem značně přesahuje jeho vlastní zájmy (poznámka: stěžovatel tedy odkázal na ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu), neboť aplikací zákona č. 587/1992 Sb. a zákona č. 303/1993 Sb. došlo k porušení základních práv jak stěžovatele, tak i mnoha dalších osob; jde zejména o právo na nezrušitelnost základních práv a svobod a o právo vlastnit majetek, neboť mu byly odebrány cigarety, které řádně nabyl (a jež ke dni nabytí byly řádně označeny v souladu s platnými předpisy) jako konečný spotřebitel a novelizací zákona mu "nebyla dána možnost zhojit rozpor mezi označením cigaret a ustanovením platných právních předpisů". Stěžovatel se domnívá, že k tvrzenému porušení ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 303/1993 Sb. došlo pouze tím, že nabyl účinnosti zákon č. 141/2001 Sb., dle kterého nemohl učinit nic pro to, aby ochránil svůj majetek a aby předešel tomu, že by po 1. 4. 2003 porušil zákon. Stěžovatel v další části ústavní stížnosti uvádí hypotetické příklady, polemizuje se zákonným pojmem "skladování" a dovozuje, že v jeho případě se jednalo o "bezplatné uložení cigaret za účelem jejich uchování pro následnou spotřebu".
IV.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní stížnost podle ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění před 31. 3. 2004, kdy byla ústavní stížnost podána). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Stejná zásada platí i podle citovaného ustanovení v současném znění.
Podmínky tohoto ustanovení však nejsou splněny. Ústavní soud z obsahu spisového materiálu zjistil (jak bylo již ostatně uvedeno výše), že řádný opravný prostředek podal stěžovatel pouze proti rozhodnutí CÚ Karviná ze dne 11. 7. 2002, č.j. RCP 2032-07/02. O tomto odvolání rozhodlo CŘ Ostrava rozhodnutím ze dne 30. 8. 2002, č.j. 4382/2002-1401-21, proti němuž však stěžovatel (jak bylo zjištěno z obsahu spisu) již žalobu ke správnímu soudu nepodal. V případě dvou dalších ústavní stížností napadených rozhodnutí CÚ Karviná, tj. rozhodnutí ze dne 11. 7. 2002, č.j. RCP 2032-08/02, a ze dne 23. 9. 2002, č.j. ACP 2032-12/02, stěžovatel odvolání proti rozhodnutí orgánu prvého stupně nepodal a nevyužil tedy ani možnost podat řádné opravné prostředky v řízení před správními orgány. Za této situace stěžovatel (pochopitelně) nevyužil ani možnosti přezkoumání napadených rozhodnutí ve správním soudnictví.
Ústavní soud (navíc) nemůže přisvědčit ani stěžovatelovu tvrzení, že ústavní stížnost podal v zákonné 60denní lhůtě. Ústavní soud konstatuje, že v případě rozhodnutí CŘ v Ostravě ze dne 30. 8. 2002, č.j. 4382/2002-1401-21, které bylo stěžovateli doručeno dne 5. 9. 2002, v případě rozhodnutí CÚ Karviná ze dne 11. 7. 2002, č.j. RCP 2032-08/02, jež bylo stěžovateli doručeno dne 15. 7. 2002, a v případě rozhodnutí CÚ Karviná ze dne 23. 9. 2002, č.j. ACP 2032-12/02, jež bylo stěžovateli doručeno 27. 9. 2002, uběhla ke dni podání ústavní stížnosti k poštovní přepravě, tj. ke dni 30. 4. 2003, podstatně delší doba, než uvedená zákonná lhůta připouští.
Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou splněny podmínky ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce (tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele), jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatel sice tvrdí, že došlo k porušení jeho základních práv, i práv mnoha dalších osob, neboť mu (jim) byly odebrány cigarety, které řádně nabyl(-i), leč toto tvrzení je zcela obecné, nekonkrétní a neprůkazné. Posuzovaná věc se týká pouze jeho konkrétního případu a nelze tedy usuzovat na přesah vlastních zájmů stěžovatele. Podmínky citovaného ustanovení tedy podle přesvědčení Ústavního soudu ani v tomto případě nejsou splněny.
Proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Ve věci stěžovatelova návrhu na zrušení ustanovení čl. II Přechodných ustanovení odstavce druhého věty druhé zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních ve znění: "Po uplynutí této doby budou všechny cigarety značené tabákovými nálepkami bez označení ceny pro konečného spotřebitele a ostatní tabákové výrobky bez označení ceny pro konečného spotřebitele považovány za neznačené." [poznámka: uvedený čl. II v citovaném znění byl do uvedeného zákona vložen novelou, tj. zákonem č. 141/2001 Sb. s účinností (odstavce druhého) ke dni 1. 7. 2001] Ústavní soud konstatuje, že celý zákon č. 587/1992 Sb. byl následně zrušen zákonem č. 353/2003 Sb. s účinností od 1. 1. 2004. Ústavnímu soudu proto za situace - kdy zákon, jehož jednotlivé ustanovení je navrhováno ke zrušení, pozbyl platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem - nezbývá nic jiného než v souladu s ustanovením §67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu řízení v této části zastavit.
Za tohoto stavu - a s ohledem na ustanovení §§83 odst. 1 a 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu - Ústavní soud stěžovateli náhradu nákladů zastoupení ani náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. října 2005
Ivana Janů v.r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu
Za správnost vyhotovení:
Jitka Kučná
Kc.: 1) odešli do vlastních rukou:
- stěžovateli
- jeho právní zástupkyni
- CŘ Ostrava
- CÚ Karvina
2) ponech kopii rozhodnutí: Celního úřadu Karvina ze dne 11. 7. 2002, č.j. RCP 2032-07/02, ze dne 11. 7. 2002, č.j. RCP 2032-08/02, a ze dne 23. 9. 2002, č.j. ACP 2032-12/02, Celního ředitelství v Ostravě ze dne 30. 8. 2002, č.j. 4382/2002-1401-21
3) vyluč a vrať spis
3) po vrácení doručenek založ