ECLI:CZ:US:2005:1.US.26.04
sp. zn. I. ÚS 26/04
Usnesení
I.ÚS 26/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. F., zastoupeného JUDr. V. H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2003, čj. 24 Co 267/2003 -59, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel, ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách (dále jen "okresní soud"), jímž byla stěžovateli uložena povinnost vyklidit blíže označený dům ve S. Podle stěžovatele se krajský soud vyrovnal nedostatečně s jeho námitkami a měl se zabývat obsahem celého exekučního spisu. Podle stěžovatele došlo k porušení jeho základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 96 Ústavy ČR.
V souladu s ustanovením §42 odst. 3 ZÚS bylo vyžádáno vyjádření krajského soudu jako účastníka řízení.
Krajský soud odkázal na skutkové a právní závěry vyjádřené v odůvodnění svého rozsudku. Námitkami, které stěžovatel uvedl v ústavní stížnosti, se zabýval již v odůvodnění svého rozsudku. Zopakoval, že vydražitel nabývá vlastnictví k vydražené nemovitosti na základě pravomocného usnesení o příklepu a zaplacení nejvyššího podání. Jsou-li uvedené předpoklady naplněny, nemá eventuální existence procesních vad předcházejícího exekučního řízení vliv na vlastnické právo vydražitele.
Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že usnesením okresního soudu ze dne 5. 6. 2002, čj. 1 E 1242/98 - 113, byl E. N. udělen příklep k domu ve S. a tato uhradila na účet soudu příslušnou částku. Na základě žaloby E. N. jako majitelky domu bylo stěžovateli rozsudkem okresního soudu ze dne 25. 4. 2003, čj. 4 C 29/2003 - 14, uloženo vyklidit předmětnou nemovitost, protože ji užívá bez právního důvodu a žalobkyni přísluší ochrana ve smyslu ust. §126 odst. 1 občanského zákoníku.
K odvolání stěžovatele krajský soud (stěžovatel se k odvolacímu jednání nedostavil) rozsudek okresního soudu potvrdil. V odůvodnění odkázal na ustanovení §336l OSŘ, podle něhož se vydražitel stává vlastníkem vydražené nemovitosti, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání. K námitkám stěžovatele uvedl, že z hlediska rozsahu, v jakém žalobkyně nabyla, na základě příklepu, vlastnictví k dražené nemovitosti, je rozhodující obsah usnesení o příklepu, nikoli existence dědického rozhodnutí, na jehož základě stěžovatel nabyl, před vydáním usnesení o příklepu, jednu polovinu těchto nemovitostí. Toto dědické rozhodnutí, vzhledem k tomu, že bylo vydáno před udělením příklepu, nezakládá ve prospěch žalovaného ani právní důvod k jejich užívání.
Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR).
Stěžovatel tvrdí, že krajský soud se nedostatečně vypořádal s jeho námitkami a neprovedl důkaz exekučním spisem. Námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti jsou v podstatě totožné s těmi, které uplatnil v řízení před obecnými soudy. Se všemi těmito námitkami se poctivě a podrobně vypořádal krajský soud. Právní závěry, ke kterým dospěl, jsou ústavně konformní. V této souvislosti je možno dodat, že procesní iniciativa stěžovatele, kterou vyvinul k ochraně svých práv, nebyla v odvolacím řízení nijak vysoká, když se bez zřejmého důvodu nedostavil k ústnímu jednání konanému před krajským soudem.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. 2 písm. a) ZÚS jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2005
JUDr. Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu