ECLI:CZ:US:2005:1.US.270.05
sp. zn. I. ÚS 270/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti P. Š., zast. JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem, sídlem Hauerova 3, Opava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2004, č.j. 29 Odo 395/2004-168, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.11.2003, č.j. 4 Cmo 140/2002-146, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se v návrhu na zahájení řízení 1.7.2005 domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Řízení o ústavní stížnosti bylo zahájeno na základě jejího původního podání (učiněným společně s R. Š.), jež bylo označeno jako "stížnost na ambiciózní iracionální jednací postup jr. soudce s popřením práva na spravedlivé soudní řízení v Česku". Toto podání bylo předáno k poštovní přepravě dne 6.5.2005. Stěžovatelka se domnívá, že napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva zaručení ústavním zákonem a mezinárodní smlouvou dle čl. 10 Ústavy ČR, konkrétně právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že soudy porušily čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění Protokolu č. 11.
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 26 Cm 403/96, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelce byla rozsudkem tohoto soudu ze dne 28.5.1998, č.j. 26 Cm 403/96-95, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.11.2004, č.j. 4 Cmo 140/2002-146, uložena povinnost, solidárně s dalším žalovaným, zaplatit žalobci konkrétní finanční částku. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Usnesení o odmítnutí bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno 4.11.2004.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, v souladu s §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu počala lhůta k podání ústavní stížnosti běžet dne 5.11.2004, přičemž tato lhůta ke dni podání původního stěžovatelčina návrhu, tj. ke dni 6.5.2005, evidentně uplynula. Bylo věcí právního zástupce, aby na zcela zřejmé uplynutí lhůty stěžovatelku upozornil, protože pokus o odstranění vad v takové situaci nemohl být evidentně úspěšný.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5.září 2005
Ivana Janů v.r.
soudce zpravodaj