ECLI:CZ:US:2005:1.US.338.05
sp. zn. I. ÚS 338/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., t. č., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kadlečkem, advokátem v Hradci Králové, Karla IV. 502, proti postupu ministra spravedlnosti ve věci podání stížnosti pro porušení zákona, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 149/03 ze dne 18. 11. 2003 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 2 T 3/2003-528 ze dne 22. 10. 2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti postupu ministra spravedlnosti, který v jeho věci nepodal stížnost pro porušení zákona, ačkoliv byly splněny zákonné předpoklady, dále proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 149/03 ze dne 18. 11. 2003, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti (rovněž napadenému) usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 2 T 3/2003-528 ze dne 22. 10. 2003 o vzetí do vazby. Napadeným postupem a napadenými rozhodnutími byla podle názoru stěžovatele porušena ustanovení čl. 2, 3, 4, 8 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel současně žádal, aby mu Ústavní soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem a právo na náhradu nemateriální újmy, kterou utrpěl napadeným jednáním ministra spravedlnosti, a to ve výši 1.250.000,- Kč. Ve svém podání stěžovatel dovozuje, že posledním opravným prostředkem ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Sdělení o odložení jeho podnětu mu bylo doručeno dne 12. 4. 2005, a proto byla ústavní stížnost podána ve lhůtě stanovené k jejímu podání zákonem o Ústavním soudu.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stížnost pro porušení zákona je však mimořádným opravným prostředkem, který podle §266 odst. 1 trestního řádu přísluší toliko ministru spravedlnosti a může být podán u Nejvyššího soudu. Stížnost pro porušení zákona tak není - podle ustálené judikatury - procesním prostředkem, který by byl trestním řádem poskytnut stěžovateli, a proto ani podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona nelze chápat jako procesní prostředek, který zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práv. Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona je proto možno považovat pouze za informaci orgánu, oprávněnému k podání stížnosti pro porušení zákona; tato informace však - sama o sobě - zákonem stanovené právní důsledky nezakládá. Je tudíž věcí oprávněného orgánu (ministra spravedlnosti), zda svého práva využije a jakým způsobem sdělí stěžovateli, jak předmětnou věc posoudil. Sdělení ministra spravedlnosti, jak s podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona naložil, pak nelze chápat ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, od něhož by plynula lhůta k podání ústavní stížnosti.
Stěžovatel dále napadl usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 149/03 ze dne 18. 11. 2003 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 2 T 3/2003-528 ze dne 22. 10. 2003. Jestliže nelze, jak je výše uvedeno, počítat lhůtu k podání stížnosti ode dne doručení sdělení ministra spravedlnosti o odložení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona, je nutno zkoumat, zda ústavní stížnost proti označeným rozhodnutím byla podle §72 odst. 3 citovaného zákona podána ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. V předmětné věci takovým prostředkem byla stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 2 T 3/2003-528 ze dne 22. 10. 2003. O stížnosti rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 7 To 149/03 ze dne 18. 11. 2003. Podle dodejky obsažené ve spise sp. zn. 2 T 3/2003 vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové bylo toto usnesení Vrchního soudu v Praze doručeno stěžovateli dne 27. 11. 2003 (srov. dodejku přiloženou ke sdělení krajského soudu ze dne 15. 9. 2005). Tímto dnem počala plynout 60ti denní lhůta k podání ústavní stížnosti. Tato lhůta skončila dne 26. 1. 2004, ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 9. 6. 2005, tedy opožděně.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. října 2005
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj