ECLI:CZ:US:2005:1.US.363.04
sp. zn. I. ÚS 363/04
Usnesení
I.ÚS 363/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. R. V., zastoupeného Mgr. F. A., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2004, čj. 22 Ca 120/2004 - 8, rozhodnutí Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje v Ostravě, ze dne 8. 1. 2004, čj. PSM-234/Spr-2003, a rozhodnutí Policie České republiky, Okresního ředitelství v Karviné, ze dne 19. 11. 2003, čj. ORKA-832/ZBR-2003, a návrhu na zrušení ustanovení §57 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Ústavní stížnost se o d m í t á.
II. Návrh na zrušení §57 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, se o d m í t á.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností se JUDr. R. V. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a označených rozhodnutí Policie ČR pro porušení jeho, nijak blíže specifikovaných, ústavně zaručených práv a svobod.
Stěžovatel současně navrhl zrušení §57 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zbraních"), pro rozpor s čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Krajský soud označeným usnesením odmítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Policie ČR, Správy Severomoravského kraje v Ostravě, ze dne 8. 1. 2004, čj. PSM-234/Spr-2003, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Okresního ředitelství v Karviné, ze dne 19. 11. 2003, čj. ORKA-832/ZBR-2003. Tímto rozhodnutím Policie ČR, podle §57 odst. 1 zákona o zbraních, zajistila zbrojní průkaz stěžovatele. Důvodem pro zajištění zbrojního průkazu bylo podání obžaloby na stěžovatele pro trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 trestního zákona (dále jen "TrZ"), spáchaný formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) TrZ, neboť se jedná o úmyslný trestný čin, který má na mysli ustanovení §22 odst. 1 zákona o zbraních. Krajský soud stěžovatele poučil o možnosti podat proti jeho rozhodnutí kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, ve lhůtě dvou týdnů po doručení.
Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a listinných materiálů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Jedná se o důsledek zásady subsidiarity ústavní stížnosti.
Smysl a účel této zásady odráží pravidlo, podle něhož ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice (srov. sp. zn. III. ÚS 117/2000). Subsidiarita ústavní stížnosti souvisí i se zásadou minimalizace zásahů do pravomoci ostatních orgánů veřejné moci. Vždy je nutno dát přednost zjednání nápravy uvnitř soustavy obecných soudů. Ústavní stížnost tedy představuje poslední prostředek k ochraně ústavně zaručených lidských práv a svobod, který je namístě teprve tehdy, jestliže všechny předchozí kontrolní mechanismy v rámci obecného soudnictví selžou a ochrana jinou cestou není možná. Jinými slovy řečeno, nejprve musí proběhnout celé řízení až do stadia konečného pravomocného rozhodnutí obecných soudů, a teprve poté se otevírá cesta k eventuelnímu podání ústavní stížnosti.
Z vyjádření krajského soudu je patrno, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel měl, proti odmítavému usnesení krajského soudu, k dispozici opravný prostředek v podobě kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu. Kasační stížnost však, přes výslovné poučení, nepodal. Tím se však zbavil možnosti projednání své věci v řízení před Ústavním soudem, neboť, jak již bylo uvedeno, v tomto řízení, s ohledem na zásadu subsidiarity a minimalizace zásahů, je možno projednat jen ty věci, v nichž stěžovatelé vyčerpali všechny možnosti k ochraně svých práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). S ohledem na uvedené je ústavní stížnost stěžovatele, podaná proti usnesení krajského soudu, nepřípustná [§43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Avšak naplnění žádné z podmínek uvedených v označeném ustanovení v projednávaném případě nezjistil a stěžovatel jejich existenci ani netvrdil.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, odpadla tím i podmínka pro rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení §57 odst. 1 zákona o zbraních, podle §74 zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho části sdílí osud ústavní stížnosti. Proto byla-li ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li samotná ústavní stížnost nepřípustná, tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Pouze pokud ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, je možné meritorně se zabývat návrhem na zrušení právního předpisu nebo jeho části.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve vztahu k ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2005
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu