ECLI:CZ:US:2005:1.US.363.05
sp. zn. I. ÚS 363/05
Usnesení
I. ÚS 363/05
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti M. M., zast. JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, advokátem, sídlem Kobližná 19, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.12.2004, č.j. 3 Tdo 1202/2004-1372, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se v návrhu na zahájení řízení ze dne 21.6.2005, předaném téhož dne k poštovní přepravě, domáhal zrušení tří rozsudků a usnesení soudů a nařízení obnovy řízení. Na základě výzvy Ústavního soudu k odstranění vad stěžovatel, prostřednictvím právního zástupce, specifikoval ústavní stížnost tak, že směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.12.2004, sp.zn. 3 Tdo 1202/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 8.1.2004, sp.zn. 18 T 10/2003 a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11.5.2004, sp.zn. 12 Tdo 2004, a požadoval zrušení napadeného usnesení Nejvyššího soudu. V podání uvedl, že byl uznán vinným úmyslným trestným činem, ačkoliv se nedopustil žádného jednání, které by vedlo k naplnění znaků příslušné skutkové podstaty. Podle jeho názoru Nejvyšší soudu odmítnutím dovolání završil řízení, v němž byla popřena zásada nestranného a spravedlivého procesu zajišťovaná v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 Ústavy ČR.
Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 8.1.2004, sp.zn. 18 T 10/2003, byl stěžovatel spolu s dalším obviněným uznán vinným trestným činem podvodu a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Proto prvostupňovému rozsudku se oba obvinění odvolali, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11.5.2004, sp.zn. 12 Tdo 26/2004, jejich odvolání zamítl. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dovolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným usnesením Nejvyššího soudu tak, že bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. Usnesení bylo stěžovateli doručeno 17.1.2005 (téhož dne bylo doručeno i jeho právnímu zástupci).
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo dovolání, přičemž rozhodnutí o něm bylo stěžovateli doručeno 17.1.2005. Tento den byl rozhodný pro počátek běhu lhůty k podání stížnosti a je zřejmé, že ke dni podání ústavní stížnosti k poštovní přepravě, tato lhůta uplynulo.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2005
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj