ECLI:CZ:US:2005:1.US.427.04
sp. zn. I. ÚS 427/04
Usnesení
I.ÚS 427/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. V., zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., proti opatření Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 38 Nc 6028/2004-5 ze dne 5. 5. 2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadá ústavní stížností opatření Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 38 Nc 6028/2004-5 ze dne 5. 5. 2004, kterým byla oprávněná obchodní společnost CITUS Praha, spol. s r.o., vyzvána k doplnění návrhu na nařízení exekuce navržením jiného soudního exekutora než stěžovatele s odůvodněním, že stěžovatel má pozastavenu exekuční činnost. Stěžovatel namítá, že tento postup obecného soudu je zcela v rozporu se zákonem a je porušením jeho základních práv zakotvených v čl. 10 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel sice v navrhovaném petitu uvedl, že napadené opatření je ze dne 24. 10. 2003, avšak z udělené plné moci pro zastupování i z přiložené kopie napadeného opatření je jednoznačně patrno, že toto opatření bylo vydáno dne, který je uveden v záhlaví, Ústavní soud proto uvedenou nesprávnost považuje pouze za písařskou chybu.
Konkrétní porušení uvedených ustanovení pak stěžovatel spatřuje v následujících skutečnostech:
Obecný soud účelovou výzvou k označení jiného exekutora porušil dobrou pověst stěžovatele a fakticky způsobil, že se oprávnění v exekučních věcech budou obávat ho navrhovat k provedení exekuce. Profesní činnost stěžovatele jako soudního exekutora tak může být v důsledku takového rozhodnutí výrazně poškozena či zcela zničena, takže tím došlo k porušení čl. 10 odst. 1 Listiny. Postupem obecného soudu došlo rovněž k porušení práva stěžovatele na podnikání a provozování jiného hospodářské činnosti podle čl. 26 odst. 1 Listiny, protože soud znemožnil jeho pověřování provedením exekucí, k čemuž je stěžovatel způsobilý ze zákona; to platí i v případě, že má pozastaven výkon exekutorského úřadu, neboť vlastní exekutorskou činnost může po přechodnou dobu řádně vykonávat prostřednictvím zástupce exekutora a zaměstnanců exekutora. Tím, že soud postupoval v rozporu se zákonem, porušil konečně i ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nezbytné pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
V předmětné věci napadl stěžovatel ústavní stížností opatření Obvodního soudu pro Prahu 6, které bylo adresováno oprávněnému subjektu v řízení před obecnými soudy a jímž byl tento účastník řízení vyzván k doplnění návrhu na nařízení exekuce. Jednalo se tedy o procesní úkon soudu, který směřoval k účastníkovi řízení před tímto soudem, nikoliv ke stěžovateli. Jediný, kdo by se proto mohl cítit dotčen ve svých základních právech takovým postupem soudu, by byl toliko účastník exekučního řízení. Pouze na okraj Ústavní soud v této souvislosti podotýká, že není správné tvrzení stěžovatele, že pozastavení výkonu exekutorského úřadu nemá žádný vliv na jeho exekutorskou činnost. Podle ustanovení §122 odst. 3 exekučního řádu totiž exekutor nesmí po dobu pozastavení výkonu exekutorského úřadu exekutorskou činnost vykonávat.
Pokud stěžovatel namítá porušení práva na dobrou pověst podle čl. 10 odst. 1 Listiny a práva na podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny, dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ochrany osobnosti se stěžovatel totiž mohl domáhat v civilním řízení, což neučinil. Ochranou proti rozhodnutí o pozastavení výkonu exekutorského úřadu, což je jediným rozhodnutím, které by bylo způsobilé porušit právo stěžovatele na podnikání, je správní žaloba, kterou stěžovatel také podal a řízení dosud není ukončeno.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky zahájení řízení o ústavní stížnosti, nezabýval se podaným návrhem meritorně.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. c) a e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jednak jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, jednak jako návrh nepřípustný.
Pro úplnost lze dodat, že obdobně rozhodoval Ústavní soud ve srovnatelných věcech téhož stěžovatele vedených pod sp. zn. II. ÚS 347/03 a IV. ÚS 16/04.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2005
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj