ECLI:CZ:US:2005:1.US.444.05
sp. zn. I. ÚS 444/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky REDOS s. r. o., Tyršova 11, Praha, zastoupené JUDr. Gustavem Schalkem, advokátem se sídlem v Praze, Borovanského 2217/5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.6.2005, č. j. 9 Cmo 184/2005-46, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a společnosti Kooperativa, pojišťovna, a. s. se sídlem Templová 5, Praha jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 31.7.2005 doplněnou podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 1.8.2005 a 4.9.2005 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Stěžovatelka tvrdí, že jí dosud nebyl doručen rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 14.11.2000, č. j. 15 Cm 250/2000-17, proto je nesprávný závěr Vrchního soudu v Praze, že lhůta pro podání odvolání proti tomuto rozsudku stěžovatelce marně uplynula.
Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Cm 250/2000, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynuly následující skutečnosti. Rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 14.11.2000, č. j. 15 Cm 250/2000-17, bylo uloženo stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 6490,- Kč s 10% p.a. úrokem z prodlení od 5.11.1999 do zaplacení, dále smluvní pokutu 493,- Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a ve stejné lhůtě náklady řízení ve výši 500,- Kč. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, které bylo napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze jako opožděné odmítnuto podle §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 cit. zákona.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle ust. §75 odst. 1 věta před středníkem zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3).
Takovým procesním opravným prostředkem zakotveným v právním řádu od 1. 1. 2001 je také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení §218, §218a nebo podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo odvolání odmítnuto podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je žaloba pro zmatečnost, jejíž přípustnost je dána ustanovením §229 odst. 4 o.s.ř., posledním opravným prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje.
Z vyžádaného výše cit. spisu Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka možnosti domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost nevyužila, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než posoudit podanou ústavní stížnost při zachování principu subsidiarity ústavní stížnosti jako nepřípustnou.
Vzhledem k výše uvedenému a také k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustnou odmítl, když neshledal důvod k postupu dle ust. §75 odst. 2 cit. zák.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2005
Ivana Janů
soudce zpravodaj