ECLI:CZ:US:2005:1.US.490.04
sp. zn. I. ÚS 490/04
Usnesení
I.ÚS 490/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. S., zastoupeného JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Thunovská 12, 118 00 Praha, proti rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví ČR ze dne 7. 6. 2004, č.j. 6461/04-332-F, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Úřad pro civilní letectví ČR (dále jen "ÚCL") rozhodnutím ze dne 7. 6. 2004, č.j. 6461/04-332-F, podle ustanovení §29 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád; dále jen "s.ř."), přerušil správní řízení zahájené dne 18. 5. 2004 ve věci žádosti Ing. M. S. (dále jen "stěžovatel") a společnosti MORAVAN-AEROPLANES a.s. o změnu zápisu vlastníka letadla Z 143 Lsi v.č. 0042, poznávací značky OK-LSI (dále jen "letadlo") v leteckém rejstříku ČR.
ÚCL v odůvodnění v prvé řadě uvedl, že dne 18. 5. 2004 stěžovatel jako nový vlastník současně se souhlasem společnosti MORAVAN-AEROPLANES, a.s., podal žádost o změnu zápisu vlastníka letadla doloženou opisem kupní smlouvy ze dne 14. 11. 2003. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2004, č.j. 26 K 29/2001-204, byl ustanoven předběžný správce majetku uvedené společnosti. V souladu s ustanovením §9c zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o konkursu a vyrovnání"), může dlužník nakládat s majetkem jen se souhlasem předběžného správce, jinak je jeho právní úkon neúčinný. ÚCL poukázal na to, že stěžovatel (žadatel) nepředložil souhlas předběžného správce s převodem vlastnictví k letadlu dlužníka (tj. společnosti MORAVAN-AEROPLANES, a.s.), čímž vznikla překážka, pro kterou nelze ve správním řízení pokračovat. ÚCL proto musel řízení přerušit.
Rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví ČR ze dne 7. 6. 2004, č.j. 6461/04-332-F, napadl stěžovatel ústavní stížností. V ní především uvedl, že dne 14. 11. 2003 uzavřel se společnosti MORAVAN-AEROPLANES, a.s., kupní smlouvu na prodej konkrétně uvedeného letadla s odkládací podmínkou spočívající v jeho právu oznámit prodávající, že na uzavřené kupní smlouvě trvá. Dne 8. 4. 2004 došlo k naplnění odkládací podmínky a smlouva se dle stěžovatele stala právně perfektní. Dne 13. 4. 2004 byla společně stěžovatelem a společností MORAVAN-AEROPLANES, a.s., řádně sepsána a podepsána žádost o změnu vlastníka (dále jen "Žádost"), která byla následně podána u ÚCL. Krajský soud v Brně nejprve citovaným usnesením jmenoval předběžného správce konkurzní podstaty společnosti MORAVAN-AEROPLANES, a.s., a následně usnesením ze dne 18. 6. 2004 č.j. 26 K 29/2001-524, prohlásil na uvedenou společnost konkurz. Stěžovatel dále uvedl, že ÚCL napadeným usnesením - z důvodu nedostatku souhlasu předběžného správce konkurzní podstaty - přerušil správní řízení o vydání osvědčení o zápisu letadla do leteckého rejstříku. Stěžovatel poukázal na to, že ÚCL tak rozhodl bez ohledu na to, že kupní smlouva a Žádost byly uzavřeny, resp. sepsány ještě před jmenováním předběžného správce, který následně zapsal letadlo do soupisu konkurzní podstaty úpadce (tj. společnosti MORAVAN-AEROPLANES, a.s.).
Stěžovatel má především za to, že napadeným usnesením ÚCL došlo k porušení jeho základního práva zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tj. práva vlastnit majetek a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě (dále jen "DP"), tj. práva na pokojné užívání majetku. Stěžovatel se v této souvislosti domnívá, že ÚCL byl na základě řádně podané Žádosti povinen změnu vlastníka provést, neboť v okamžiku uzavření kupní smlouvy a sepsání Žádosti konkurz na prodávající společnost MORAVAN-AEROPLANES a.s. prohlášen nebyl. Stejně tak ještě nebyl jmenován ani předběžný správce konkurzní podstaty této společnosti. "ÚCL tedy měl rozhodnout o změně vlastníka na základě kupní smlouvy a řádně sepsané, podepsané a podané Žádosti o změnu vlastníka, a to bez požadavku na doložení souhlasu předběžného správce konkurzní podstaty, kterého s ohledem na uzavření kupní smlouvy a sepsání Žádosti předcházející ustanovení správce nebylo třeba". Stěžovatel se domnívá, že v důsledku neoprávněně přerušeného řízení o změně vlastníka bylo předmětné letadlo zapsáno do soupisu konkursní podstaty prodávajícího a stěžovatel byl následně nucen letadlo vydat správci konkurzní podstaty. ÚCL se navíc uvedeným usnesením o přerušení řízení "dopustil zbavení" vlastnického práva de iure (neboť přerušil nabývací proces stěžovatele) i de facto (neboť v důsledku povinnosti vydat letadlo správci konkurzní podstaty došlo k faktickému odejmutí vlastnického práva stěžovatele).
Stěžovatel dále tvrdí, že napadené rozhodnutí ÚCL je v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces zakotveným v čl. 36 Listiny. Dle jeho názoru se ÚCL neoprávněným a bezdůvodným přerušením řízení dopustil "klasického případu denegatio justitiae". Stěžovatel dále uvedl, že mu navíc nebylo do data podání ústavní stížnosti napadené rozhodnutí řádně doručeno a až na několikátou urgenci jeho právního zástupce týž obdržel faxovou kopii napadeného rozhodnutí.
Stěžovatel současně uvedl, že proti napadenému rozhodnutí jsou vyloučeny opravné prostředky a nemá možnost navrhnout, aby byla správnost postupu ÚCL přezkoumána nezávislým orgánem, nejlépe soudem. Stěžovatel v této souvislosti poukázal na judikaturu ESLP (příkladmo ve věci Albert et Le Compte 10. 2. 1983, A č. 58, §29) v níž soud konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu musí podléhat následné kontrole buď ze strany jiného orgánu splňujícího požadavky čl. 6 odst. 1 Úmluvy nebo soudu splňujícího tytéž požadavky a majícího tzv. plnou jurisdikci.
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, podle něhož se ústavní stížnosti zcela vyhovuje a rozhodnutí ÚCL ze dne 7. 6. 2004, č.j. 6461/04-332-F, se zrušuje.
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky a předpoklady stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Jedná se proto ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), o ústavní stížnost nepřípustnou.
Ústavní soud zde v prvé řadě odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti. Princip subsidiarity procesních prostředků v podobě podmínky přípustnosti ústavní stížnosti je v rozhodovací praxi Ústavního soudu vyjádřen stanoviskem, že ochrana ústavnosti není - a z povahy věci ani nemůže být - pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, který nastupuje v případě selhání všech mechanismů ostatních (srov. Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 1. vydání. C.H.Beck, 2001, str. 330).
Z okolností daného případu vyplývá - a stěžovatel to ani nepopírá - že on a společnost MORAVAN-AEROPLANES, a.s., sice sepsali a podepsali předmětnou Žádost (o změnu vlastníka letadla) již dne 13. 4. 2004, avšak správní řízení v této věci bylo zahájeno až podáním Žádosti ÚCL dne 18. 5. 2004, tj. až poté, kdy Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 4. 2004, č.j. 26 K 29/2001-204, ustanovil předběžného správce majetku uvedené společnosti. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na argumentaci ÚCL, kterou považuje za přiléhavou a nemá, co by k ní dodal. Na skutečnosti, že stěžovatel (žadatel) nepředložil souhlas předběžného správce s převodem vlastnictví k letadlu dlužníka (tj. společnosti MORAVAN-AEROPLANES, a.s.) a vznikla tím překážka, pro kterou nešlo ve správním řízení pokračovat (a ÚCL řízení přerušil), nemůže nic změnit ani stěžovatel odkaz na denegatio justitiae, který je v dané věci nepřípadný.
Stěžovatel napadá rozhodnutí ÚCL ze dne 7. 6. 2004, č.j. 6461/04-332-F, mimo jiné i proto, že - jak již bylo uvedeno - toto rozhodnutí je v rozporu s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny, podle něhož se může domáhat svého práva u nestranného soudu, a v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy, podle něhož má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným orgánem.
Tyto námitky akceptovat nelze. V souzené věci ÚCL aplikoval na přerušení řízení příslušnou zákonnou úpravu a bylo věcí stěžovatele, aby i v případě, kdy se proti napadenému rozhodnutí o přerušení řízení nelze odvolat, využil možnosti podat opravný prostředek až proti rozhodnutí ve věci samé ze dne 18. 11. 2004, č.j. 13537/2004-332, jímž ÚCL žádosti nevyhověl a změnu vlastnictví k letadlu nezapsal, neboť s tím správce konkursní podstaty nesouhlasil. V rámci řízení o tomto prostředku mohl stěžovatel uvést příslušné důvody týkající se také stěžovatelem napadeného rozhodnutí o přerušení řízení. Tento postup by ostatně stěžovateli umožnil i další případné podání správní žaloby proti takovému rozhodnutí. Nelze totiž přehlédnout, že platná právní úprava přijetím zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,ve znění pozdějších předpisů, umožňuje využít procesní prostředky k ochraně práva stěžovatele již na úrovni práva jednoduchého. Jelikož k takovému postupu doposud nedošlo a stěžovatel podal ústavní stížnost již proti rozhodnutí o přerušení řízení, nezbývá než konstatovat, že nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V případě rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížností napadeném rozhodnutí o přerušení řízení, by se totiž Ústavní soud dostával do pozice správního orgánu vyššího stupně a plnil by funkci, která mu dle Ústavy ČR nepřísluší.
Z uvedených důvodů je nutné - jak již bylo uvedeno - považovat ústavní stížnost za nepřípustnou (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh nepřípustný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Za této situace Ústavní soud další námitky stěžovatele nezkoumal, neboť by to bylo nadbytečné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2005
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj
Kc.: 1) doruč do vlastních rukou:
- stěžovateli
- jeho právnímu zástupci
- ÚCL
2) vyluč a vrať spis
3) ponech kopii přílohy A
4) po vrácení doručenek založ