ECLI:CZ:US:2005:1.US.525.04
sp. zn. I. ÚS 525/04
Usnesení
I.ÚS 525/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. N., zastoupeného JUDr. Vlastou Bruknerovou, advokátkou se sídlem Brno, Žlutý kopec 10, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2004, čj. 29 Ca 56/2004 - 86, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou na poště dne 27. 8. 2004, se F. N. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") pro porušení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Uvedeným usnesením krajský soud zamítl návrh žalobců Ing. F. B., H. B. a F. N. (stěžovatele v řízení před Ústavním soudem) na přiznání odkladného účinku jejich žaloby ze dne 20. 12. 2003, neboť návrh nesplnil zákonné předpoklady, upravené v ustanovení §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "SŘS").
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 12. 1. 2004 se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 25. 11. 2003. Tímto rozhodnutím správního orgánu bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Městského úřadu Moravské Budějovice, kterým bylo vydáno stavební povolení na stavbu "Rekonstrukce povrchu místní komunikace ulice Veverkova a části ulice Peroutka v Moravských Budějovicích". Žalobci navrhli, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek, neboť výkonem napadeného rozhodnutí správního orgánu bude způsobena nenahraditelná újma. V důsledku rekonstrukce uvedené vozovky z dvousměrné na jednosměrnou dojde k trvalému, nevratnému stavu snížení cen jejich nemovitosti a horší dopravní obslužnosti jejich bydliště.
Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu a tvrdí, že došlo k naplnění všech tří podmínek daných ustanovením §73 SŘS. Napadené usnesení krajského soudu hodnotí jako nespravedlivě tvrdé až nezákonné, neboť i přes doložené skutečnosti, že rekonstrukce vozovky bude znamenat její zúžení ze 7 m na 4,5 m a změnu provozu z dvousměrného na jednosměrný, krajský soud rozhodl, že nejsou předloženy důkazy, že výkonem rozhodnutí může dojít k nenahraditelné újmě.
K výzvě Ústavního soudu, podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se vyjádřil krajský soud, který odkázal na obsah odůvodnění napadeného usnesení a soudního, resp. správního spisu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv běžné zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů v tom rozsahu, který již byl učiněn v systému obecného soudnictví, tedy v daném případě v řízení před krajským soudem.
V projednávané věci Ústavní soud neshledal v postupu krajského soudu stěžovatelem tvrzené porušení jeho základního práva na spravedlivý proces tak, jak je definován v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud se opakovaně zabýval a následně vyložil, za jakých podmínek nastane zásah do tohoto základního práva fyzických či právnických osob. Skutečnost, že návrhu stěžovatele nebylo v jeho sporu vyhověno, není v žádném případě zásahem do jeho práva na spravedlivý proces. Toto právo zaručuje každému, že řízení v jeho věci bude probíhat podle zákonem předepsaných pravidel. K provádění důkazů a k jejich hodnocení jsou Ústavou ČR pověřeny právě soudy (čl. 90) a soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí (čl. 82 odst. 1). Právo na spravedlivý proces tedy zaručuje, že věc bude před soudem projednána, nezaručuje však, že každému návrhu bude vyhověno. Přístup stěžovatele je tedy možno hodnotit jen jako pouhou polemiku se závěry krajského soudu, která nezakládá protiústavnost rozhodnutí.
Při rozhodování o přiznání odkladného účinku žalobě soud zjišťuje jen existenci zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku žaloby, uvedených v ustanovení §73 odst. 2 SŘS. Zákon soudu neukládá provádět dokazování, týkající se splnění zákonných předpokladů a jejich zjišťování z úřední povinnosti (ex officio). Pokud nesplnění zákonných předpokladů vyplyne z obsahu soudního a správního spisu, soud nepřizná žalobě odkladný účinek. Tvrdit a prokázat vznik nenahraditelné újmy je povinností žalobce. Žalovaný může zpochybnit návrh na přiznání odkladného účinku z důvodu nesplnění zbývajících dvou zákonných předpokladů.
V projednávaném případě krajský soud, po přezkoumání tvrzení žalobců v návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, vyjádření žalovaného a soudních a správních spisů, s poukazem na ustanovení §73 odst. 2 SŘS, ústavně konformním způsobem odůvodnil svůj závěr, že stěžovatel, stejně jako zbývající žalobci, neunesli zákonem stanovenou povinnost a neprokázali opodstatněnost tvrzení, že by jim výkonem rozhodnutí správního orgánu, napadeného žalobou, vznikla nenahraditelná újma.
Ústavní soud neshledal, že by ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu došlo k porušení stěžovatelem namítaných základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2005
JUDr. Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu