ECLI:CZ:US:2005:1.US.552.04
sp. zn. I. ÚS 552/04
Usnesení
I.ÚS 552/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. B., zastoupeného JUDr. Jitkou Dolečkovou, advokátkou se sídlem Šumperk, Hlavní třída 5, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. Nt 141/2003, usnesení Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, TO Olomouc, ze dne 23. 1. 2004, ČVS: KVSM 159/30-2001, usnesení Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, TO Olomouc, ze dne 10. 6. 2004, ČVS: KVSM 159/30-2001, usnesení Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, TO Olomouc, ze dne 22. 6. 2004, ČTS: PSM 89/OL-2004, usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 7. 2004, čj. 4 T 132/2004 - 1064, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 14. 9. 2004, čj. 2 To 961/2004 - 1158, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností se L. B. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedených usnesení Okresního soudu v Šumperku (dále též "okresní soud"), Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále též "krajský soud"), a usnesení Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování (dále též "policie"), pro porušení čl. 8 odst. 3, 5, čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv v údajném překročení zákonné 48-ti hodinové lhůty (od zadržení do odevzdání soudu) stanovené v trestním řádu, neexistenci vazebních důvodů s tím, že i s ohledem na jeho zdravotní stav (artróza kloubů obou ramen a operace tenisového lokte) měl být z vazby propuštěn.
Po přezkoumání shora označených usnesení a obsahu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je nepřípustná v části, týkající se usnesení okresního soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. Nt 141/2003, kterým byl stěžovatel vzat do vazby, usnesení Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, TO Olomouc, ze dne 23. 1. 2004 a ze dne 10. 6. 2004, ČVS: KVSM 159/30-2001, a ze dne 22. 6. 2004, ČTS: PSM 89/OL-2004, kterými bylo rozhodnuto, že policejní komisař mjr. Ing. M. J. není vyloučen z vykonávání úkonů v trestní věci stěžovatele.
Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud se ve své činnosti řídí principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Jeho zásah připadá v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti, v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci, již není možná. Jinými slovy, nejprve musí stěžovatel vyčerpat všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a teprve poté se otevírá cesta k eventuelnímu podání ústavní stížnosti.
Stěžovatel v uvedené věci nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, neboť proti shora označeným usnesením nepodal řádné opravné prostředky - stížnosti, ač byl o této možnosti poučen. Ústavní stížnost podaná stěžovatelem pouze proti usnesením učiněným v prvním stupni (o čemž svědčí nejen obsah ústavní stížnosti, ale také její petit), která nejsou posledním prostředkem k ochraně jeho práva, je s ohledem na princip subsidiarity návrhem nepřípustným [§43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Ústavní soud dále konstatuje, že ústavní stížnost by mohla být v této části odmítnuta též jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, neboť byla podána k poštovní přepravě dne 7. 9. 2004 (viz razítko na listovní zásilce) a evidentně směřuje proti usnesení okresního soudu o vzetí stěžovatele do vazby, které bylo stěžovateli a jeho obhájci doručeno dne 2. 12. 2003, proti usnesení policie ze dne 23. 1. 2004, které bylo stěžovateli, resp. jeho obhájci, doručeno dne 28. 1. 2004, proti usnesení policie ze dne 10. 6. 2004, doručené stěžovateli a jeho obhájci dne 11. 6. 2004, resp. 15. 6. 2004, a proti usnesení policie ze dne 22. 6. 2004, doručené stěžovateli a jeho obhájci dne 30. 6. 2004.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem byl předmět řízení před Ústavním soudem omezen pouze na usnesení krajského soudu ze dne 14. 9. 2004, čj. 2 To 961/2004 - 1158, a usnesení okresního soudu ze dne ze dne 30. 7. 2004, čj. 4 T 132/2004 - 1064, kterými bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), b), c) trestního řádu (dále jen "TrŘ").
Ústavní soud není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost jimi vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani výklad konkrétních zákonných ustanovení norem podústavního práva ze strany obecných soudů, ani jejich právní úvahy, názory a závěry. Jeho úkolem je pouze zjistit, zda aplikace a interpretace práva nemá za následek porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. V projednávané věci Ústavní soud důvod ke svému zásahu neshledal.
Stěžovatel především polemizuje s odůvodněním napadených usnesení, pokud jde o splnění podmínek pro vydání usnesení o jeho ponechání ve vazbě. Staví tak Ústavní soud do pozice další instance v systému soudnictví, která mu nepřísluší. Skutečnost, že obecný soud vyslovil právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.
Napadená usnesení o ponechání stěžovatele ve vazbě po podání obžaloby jsou řádně odůvodněna a obsahují konkrétní skutečnosti, které odůvodňovaly trvání vazby podle §67 písm. a), b), c) TrŘ. Důvodnost obavy z naplnění označených vazebních důvodů spatřovaly obecné soudy v tom, že stěžovatel byl stíhán pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost [šest trestných činů podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen "TrZ"), trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 TrZ, trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 TrZ, dva pokusy trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 3 písm. b) TrZ, a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) TrZ], v této trestné činnosti pokračoval po delší dobu (více jak čtyři roky) na rozsáhlém území, konspirativním způsobem, hrozil mu vysoký trest odnětí svobody, v přípravném řízení se nedostavil k vyšetřovacím úkonům, ač byl předvolán, hrozila obava z opakování trestné činnosti, neboť pro majetkové trestné činy byl již opakovaně odsouzen, bylo zjištěno, že působil na svědky, kteří měli v jeho věci vypovídat a návštěvy ve vazbě nabádal, aby, stejně jako on, protahovaly vyšetřování tak, aby nemohlo být ukončeno ve lhůtě osmi měsíců. Proto nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že napadená usnesení neobsahovala konkrétní skutečnosti odůvodňující obavy, že bude-li ponechán na svobodě, bude jednat způsobem předpokládaným v §67 písm. a), b), c) TrŘ a porušila jeho ústavně zaručená práva.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že v současné době jsou již úvahy o důvodnosti ponechání stěžovatele ve vazbě bezpředmětné, neboť trestní věc stěžovatele byla již pravomocně skončena a délka vazby mu byla započtena.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků řízení a mimo ústní jednání, odmítl zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný, podle §43 odst. 1 písm. e) a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2005
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu