ECLI:CZ:US:2005:1.US.573.04
sp. zn. I. ÚS 573/04
Usnesení
I.ÚS 573/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů, soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti E. H., zast. JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem, sídlem Senovážné nám. 23, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3.6.2004, č.j. 29 Co 251/2004-57, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18.12.2003, č.j. 10 C 13/2003-34, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka ve včas podané ústavní stížnosti napadla v záhlaví uvedené rozsudky Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud"). Stížnost po formální stránce splňuje i další náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Stěžovatelka v návrhu na zahájení řízení uvedla, že ústavní stížnost směřuje do výroku rozsudku městského soudu, kterým byl k jejímu odvolání potvrzen rozsudek obvodního soudu, jímž soud zamítl její návrh na popření vlastnického práva k nemovitosti č.p. 134 v kat. úz. Vinoř. Tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno její ústavně garantované právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). K tomuto tvrzení dodává, že postupem odvolacího soudu jí bylo znemožněno zúčastnit se osobně odvolacího jednání dne 3.6.2004 a při něm se k věci osobně vyjádřit. Stěžovatelka nebyla přítomna ani jednání před soudem prvního stupně, když tento soud nevyhověl žádosti o odročení jednání ze dne 15.12.2003. Tudíž bylo jednáno a vydán rozsudek v její nepřítomnosti před soudy obou stupňů. Postup soudů považuje stěžovatelka za rozporný s čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý právo, by jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Dále stěžovatelka namítá, že nevyhověním žádosti o odročení odvolacího jednání byla vyloučena z možnosti uplatnit závěry souvisejícího zrušovacího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.5.2004, sp.zn. 26 Cdo 1817/2003. Z těchto důvodů navrhla, aby Ústavní soud napadené rozsudky zrušil.
Relevantní znění příslušných článků Listiny a Úmluvy, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatelka namítá, je následující:
Čl. 36 odst. 1 Listiny:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Čl. 38 odst. 2 Listiny:
Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
Čl.. 6 odst. 1 Úmluvy:
Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.
Podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu je nutno v rámci dokazování, které Ústavní soud provádí, vyžádat i vyjádření účastníků, případně vedlejších účastníků, k ústavní stížnosti.
Městský soud s odkazem na odůvodnění rozsudku a obsah spisu dovodil, že ústavní práva stěžovatelky, pokud jde o věcnou stránku, nebyla porušena. Protože stěžovatelka byla při jednání, při kterém bylo vyhlášeno napadené rozhodnutí, zastoupena svým právním zástupcem, nebyla její ústavní práva porušena ani formálně, a to zejména s přihlédnutím k tomu, co sama ve stížnosti uvádí, když je z ní patrno, že v účasti při jednání odvolacího soudu jí nijak nebylo bráněno a o tomto jednání věděla. Městský soud navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Obvodní soud plně odkázal na obsah spisu; žádný návrh na rozhodnutí o ústavní stížnosti neformuloval.
Vyjádření vedlejších účastníků, tj. osob, které byly dalšími účastníky předchozího řízení, z něhož napadená rozhodnutí vzešla, Ústavní soud nevyžadoval, protože ústavní stížnost se týká výlučně procesního postupu obecných soudů.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 10 C 136/2003 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 28.8.2003 proti Městské části Praha - Vinoř a proti Hlavnímu městu Praha žalobu na popření vlastnického práva, kterou se domáhala určení, že žalovaní nejsou vlastníky stavby č.p. 134 na pozemku parc.č. 309/2 v kat. úz. Vinoř. Kromě jiného v žalobě tvrdila, že má naléhavý právní zájem na popření vlastnictví žalovaných, protože 1. žalovaný jí dal výpověď z nájmu bytu situovaného v této stavbě, k výpovědi obecné soudy přivolily. Soud I. stupně ve věci nařídil opakovaně jednání na 18.12.2003, právní zástupce stěžovatelku omluvil z důvodu pracovní neschopnosti a požádal o odročení jednání (přitom zdůraznil, že stěžovatelka trvá na své osobní přítomnosti již při prvém jednání). Při jednání dne 18.12.2003 soud konstatoval, že stěžovatelka není přítomna, je omluvena, její právní zástupce byl přítomen osobně a přijal usnesení, že podle §101 odst. 3 obč. soudního řádu bude jednáno v její nepřítomnosti. V další fázi jednání oznámil soud, že se bude zabývat otázkou naléhavého právního zájmu, k tomu např. právní zástupce stěžovatelky v závěrečné řeči uvedl, že určením neexistence vlastnictví získá žalobkyně nový důkaz pro řízení o obnově řízení, kterým soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu. Právní zástupce 2. žalovaného konstatoval, že tímto způsobem nelze odůvodňovat naléhavý právní zájem, že tento důkaz měl být vznesen v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, což se nestalo. Obvodní soud žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Do odůvodnění rozsudku také zařadil pasáž, v níž vysvětlil důvody postupu podle §101 odst. 3 obč. soudního řádu, tj. důvody, proč dne 18.12.2003 jednal v nepřítomnosti žalobkyně. Stěžovatelka podala proti tomuto rozsudku odvolání pro nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a nesprávné hodnocení provedených důkazů. Stěžovatelka nebyla předvolána k odvolacímu jednání a na jeho počátku právní zástupce prohlásil, že stěžovatelka žádá o jeho odročení s tím, aby byla předvolána k odročenému jednání. Odvolací soud vydal usnesení, že bude jednáno v její nepřítomnosti, neboť její účast při tomto jednání není nutná, a prvostupňový rozsudek potvrdil, protože odvolání neshledal důvodným. V odůvodnění zhodnotil odvolací námitku založenou na neúčasti stěžovatelky jako neopodstatněnou, bez vlivu na rozhodnutí ve věci, a uzavřel, že soud I. stupně otázku naléhavého právního zájmu vyřešil věcně správně, když dovodil, že takový zájem není dán.
Po provedeném dokazování Ústavní soud zjistil, že stěžovatelčin návrh je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy ČR) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelkou namítaných porušení jejích základních práv. Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že žádné porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces nebylo zjištěno. K tomuto tvrzení Ústavní soud připomíná, že - v souladu s jeho dosavadní judikaturou - k porušení tohoto práva dojde teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), event. by mu bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. Taková situace však nenastala; postupem obecných soudů nebylo vyloučeno ani omezeno stěžovatelčino právo domáhat se ochrany jejího subjektivního práva u soudu. Je však věcí stěžovatelky, aby v takovém případě zvolila adekvátní právní prostředky. V posuzované věci se domáhá určení, že dvě osoby nejsou vlastníkem budovy, v níž se nachází jí užívaný byt, přitom předmětem jiného řízení je přivolení k výpovědi z nájmu tohoto bytu. Je zcela evidentní, že stěžovatelčinou snahou je dodatečné posouzení záležitosti, která má povahu předběžné otázky při posuzování aktivní věcné legitimace v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Za této situace obecné soudy správně a logicky posuzovaly podmínky určovací žaloby ve smyslu §80 písm. c) obč. soudního řádu a jestliže neshledaly naléhavý právní zájem, žalobu důvodně zamítly. Na tomto závěru by nic nemohla změnit ani případná osobní účast stěžovatelky na jednání před soudem I. stupně a na jednání před soudem II. stupně. Ústavní soud kvituje snahu obecných soudů o to, aby věc byla (v souladu s §100 odst. 1 obč. soudního řádu) co nejrychleji projednána a rozhodnuta (včetně posouzení podmínek pro jednání v nepřítomnosti stěžovatelky - viz str. 3 rozsudku obvodního soudu), a shledává, že ústavně konformním výkladem byly posouzeny předpoklady určovací žaloby.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne
JUDr. Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu
K.:
1) Usnesení zaslat na adresu:
- Evy Holatové
- JUDr. Jiřího Ondrouška
- Městského soudu v Praze
- Obvodního soudu pro Prahu 9 + vrať spis
2) Přílohy ponechat ve spise
3) Po vrácení dodejek spis založit
V Brně
JUDr. Ivana Janů