ECLI:CZ:US:2005:1.US.590.04
sp. zn. I. ÚS 590/04
Usnesení
I.ÚS 590/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Z. O., zast. JUDr. Janou Ventovou, advokátkou, sídlem Tichá 3, Praha 5, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.6.2004, č.j. 22 Cdo 531/2004-154, proti rozsudku Městského soudu v Praze ne den 11.11.2003, č.j. 16 Co 95/2003-134, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11.5.2001, č.j. 26 C 242/97-73, ve znění usnesení ze dne 10.10.2001, č.j. 26 C 242/97-93, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se v návrhu na zahájení řízení ze dne 16.9.2004, domáhala zrušení rozhodnutí obecných soudů, a to rozsudku (správně usnesení) Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.6.2004, č.j. 22 Cdo 531/2004-154, rozsudku Městského soudu v Praze ne den 11.11.2003, č.j. 16 Co 95/2003-134, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11.5.2001, č.j. 26 C 242/97-73, ve znění usnesení ze dne 10.10.2001, č.j. 26 C 242/97-93, jež byla vydána ve sporu o určení jejího spoluvlastnického práva k individualizovaným nemovitostem v kat. úz. Staré Město. Ve svém podání namítala, že uvedenými rozhodnutí bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, protože byly porušeny procesní zásady a zásady na spravedlivý proces, zejména ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to neprovedení důkazu správním spisem.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy ČR) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s §75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4).
Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 26 C 242/97, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka (společně se svojí matkou, obě byly zastoupeny kvalifikovaným právním zástupcem - advokátem) podala v roce 1997 žalobu, kterou se domáhala určení, že podílovým spoluvlastníkem v rozsahu id. 1/2 dotčených nemovitostí je "Český stát", žaloba byla napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 zamítnuta, odvolacím soudem byl rozsudek potvrzen, na základě dovolání byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, posléze vydal odvolací soud další potvrzují rozsudek, proti němuž stěžovatelka podala další dovolání, které bylo napadeným usnesením odmítnuto. Usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo právnímu zástupci stěžovatelky JUDr. Jaroslavu Peštovi doručeno dne 9.7.2004. Tento den je rozhodný - v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o Ústavním soudu - pro určení počátku běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti. Stěžovatelka, zast. JUDr. Janou Ventovou, podala ústavní stížnost k poštovní přepravě 16.9.2004, po více než dvou měsících od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR, tedy evidentně po uplynutí lhůty stanovené k podání ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2005
JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj