ECLI:CZ:US:2005:1.US.601.05
sp. zn. I. ÚS 601/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. F., zastoupeného JUDr. Josefem Lanzendörferem, advokátem se sídlem Ondřejov, Pod Hřištěm 149, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 8. 2005, čj. KZN 444/2005 - 8, o výsledku provedeného výkonu dohledu, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 2 ZN 3482/2005, a usnesení Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství Praha II, ze dne 17. 5. 2005, ČTS: ORII-415/OOK3-167-2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností se Ing. J. F. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedeného vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze (dále též "městské státní zastupitelství"), usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 (dále též "obvodní státní zastupitelství") a usnesení Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství Praha II (dále jen "policie") pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 a čl. 90 Ústavy ČR a čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Označeným usnesením obvodní státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatele proti usnesení policie ze dne 17. 5. 2005, ČTS: ORII-415/OOK3-167-2005, kterým bylo odloženo trestní oznámení stěžovatele pro podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, podle §175 odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ"), neboť se nejednalo o trestný čin a nebylo namístě věc vyřídit jinak [§159a odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ")].
Stěžovatel spatřoval porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že ačkoli byl znalecký posudek, který byl vyžádán pro účely civilního řízení Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 41 P 74/2000, neobjektivní, účelový, tendenční a nepodložený, přesto bylo jeho trestní oznámení na znalce, kteří předmětný znalecký posudek vypracovali, odloženo. Je přesvědčen, že závěr policie a obvodního státního zastupitelství, že se ve věci nejedná o podezření z trestného činu a že není namístě věc vyřídit jinak, je v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními, na která podrobně poukázal v odůvodnění ústavní stížnosti.
Po přezkoumání podkladových materiálů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podaná po lhůtě stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dál jen "zákon o Ústavním soudu").
Jedna z procesních podmínek pro podání ústavní stížnosti je zakotvena v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení lze ústavní stížnost podat v zákonné lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jedná se o lhůtu kogentní. Její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani prodloužit. [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu].
Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel podal proti označenému usnesení obvodního státního zastupitelství stížnost, která byla vyhodnocena jako podnět k výkonu dohledu podle ustanovení §12c a §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), a ustanovení §1, §2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli (dále jen "jednací řád"). Podnět k výkonu dohledu, resp. stížnost, chápal jako poslední procesní prostředek, který mu zákon k ochraně práva poskytuje a od data doručení vyrozumění městského státního zastupitelství ze dne 26. 8. 2005, čj. KZN 444/2005 - 8, o výsledku provedeného výkonu dohledu, které neshledalo podnět důvodným, odvodil i počátek běhu lhůty pro podání projednávané ústavní stížnosti.
Podnět k dohledu adresovaný nadřízenému státnímu zastupitelství, který je upraven v zákoně o státním zastupitelství, není posledním procesním prostředkem na ochranu práva ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. V projednávané věci byla posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele stížnost, o které rozhodlo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 usnesením ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 2 ZN 3482/2005, které bylo stěžovateli doručeno dne 30. 6. 2005. Následující den od data doručení tohoto usnesení počala běžet stanovená zákonná šedesátidenní lhůta. Jelikož ústavní stížnost byla dána k poštovní přepravě až dne 29. 10. 2005 (viz razítko na listovní zásilce), jedná se o návrh podaný zjevně opožděně.
Za této situace Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci, odmítl návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
V obecné rovině považuje Ústavní soud za nezbytné poukázat na svoji konstantní judikaturu, z níž vyplývá, že usnesením, kterým státní zastupitelství zamítne stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci podle §159a TrŘ, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených subjektivních veřejných práv, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Neexistuje totiž ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána. Navíc Ústavnímu soudu jakožto orgánu ochrany ústavnosti ani nepřísluší posuzovat, zda určitým jednáním byla či nebyla naplněna skutková podstata trestného činu. O tom, zda někdo spáchal trestný čin a jaký, nerozhoduje subjektivní náhled jednotlivce, ale výlučně stát prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení, jako orgánů veřejné moci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2005
František Duchoň
soudce Ústavního soudu