ECLI:CZ:US:2005:1.US.611.05
sp. zn. I. ÚS 611/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. V., proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 20. května 2004, sp. zn. 6 C 634/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 1. listopadu 2005 a doručenou Ústavnímu soudu 2. listopadu 2005, označeném jako "dovolání práva na rozsudek 6 C 634/2003-33" stěžovatel navrhl zrušení výše citovaného rozhodnutí Okresního soudu v Semilech a požadoval, aby Ústavní soud posoudil předběžnou otázku neplatnosti kupní smlouvy ze dne 16. května 1972.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho blíže neoznačené právo, kdy v době rozhodování obecné soudy nevycházely ze všech potřebných důkazů a celé následné řízení bylo pochybné. Na základě tohoto výsledku řízení byla v červnu 2005 nařízena exekuce, která je dosud prováděna prostřednictvím ČSSZ. Stěžovatel odmítá zaplatit dosavadní náklady vzniklé justičním pochybením, což sdělil i Okresnímu soudu v Semilech. S odkazem na svoji špatnou sociální situaci navrhl, aby v případě nutnosti byla pro jeho zastupování před Ústavním soudem určena JUDr. Renata Závěrková, advokátka.
Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 20. května 2004 (6 C 634/2003-33), jímž byla pravomocně zamítnuta jeho žaloba o určení vlastnictví k nemovitostem, je zřejmé, že stěžovatel byl zavázán k náhradě nákladů řízení v částce 10.710,60 Kč (výrok II.). Ve výroku I. nabylo rozhodnutí právní moci dne 11. června 2004. Pouze proti výroku II. podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že soud rozhodl pouze dle zásady úspěchu ve věci, aniž vzal na zřetel ustanovení §150 o.s.ř., které mu umožňuje z důvodu hodného zvláštního zřetele nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. srpna 2004 (24Co 332/2004) potvrdil rozsudek v napadeném výroku II., neboť odvolání shledal neopodstatněné a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatel prostřednictvím soudu nalézacího i odvolacího podal opožděné dovolání, které nebylo způsobilé projednání, proto soud řízení zastavil.
Předmětem řízení před obecnými soudy bylo rozhodnutí soudu nalézacího, jímž byla pravomocně zamítnuta jeho žaloba o určení vlastnictví k nemovitostem, a stěžovatel byl zavázán k náhradě nákladů řízení v částce 10.710,60 Kč (výrok II.). Rozhodnutím soudu nalézacího byla žaloba stěžovatele zamítnuta z důvodu nedostatku aktivní procesní legitimace §91 odst. 2 o.s.ř. V řízení o určení, že věc je ve společném jmění manželů (§143 obč. zák.), mají manželé procesní postavení nerozlučných společníků; rozsudek se musí vztahovat na oba manžele. Procesně legitimován nemůže být pouze jeden z manželů. Jestliže v tomto případě nárok uplatnil pouze stěžovatel (jeden z manželů), nemohl soud žalobě vyhovět z důvodu nedostatku aktivní procesní legitimace, jak je v odůvodnění rozhodnutí náležitě vyloženo (§157 odst. 2 o.s.ř.). Rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 20. května 2004 (6 C 634/2003-33) ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. srpna 2004 (24Co 332/2004) nabyl právní moci ve výroku I. - dne 11.června 2004 a výroku II. - 6. září 2004.
Ústavní stížnost je dílem opožděná, dílem nepřípustná.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu); takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je rozsudek odvolacího soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem 6. září 2004 (§72 odst. 2 al. 1 zákona o Ústavním soudu). Byla-li však podána dne 1. listopadu 2005 (svěřením zásilky k poštovní přepravě), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je opožděná.
Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním dne 5. září 2005, které postoupil soud odvolací soudu nalézacímu k dalšímu opatření. Okresní soud v Semilech dne 23. října 2005 stěžovateli sdělil, že vzhledem k tomu, že žádné řízení již neprobíhá (bylo již pravomocně skončeno), zakládá přípis bez dalšího opatření.
Mimo to ústavní stížnost stěžovatele napadá v rozporu se zákonem (§72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) rozhodnutí prvostupňové, byť by toto bylo ve výroku II. potvrzeno rozhodnutím odvolacího soudu; stěžovatelova věc skončila totiž před obecnými soudy nikoli rozhodnutím obecného soudu I. stupně, ale rozhodnutím odvolacího soudu (rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. srpna 2004), a proto lze prvostupňové rozhodnutí obecného soudu z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) podrobit přezkumu jen ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu, které samo, jako rozhodnutí potvrzující rozhodnutí obecného soudu I. stupně, musí být ústavní stížností napadeno; jiný postup zakládá pro meritorní posouzení ústavní stížnosti překážku nepřípustnosti [§43 odst. 1 písm. e) zákona
o Ústavním soudu].
Z důvodů takto rozvedených bylo o procesně vadně podané ústavní stížnosti stěžovatele rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. b), písm. e) zákona o Ústavním soudu], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, aniž by bylo účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání spočívající v nedostatku právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 21. listopadu 2005
JUDr. Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj