ECLI:CZ:US:2005:1.US.613.05
sp. zn. I. ÚS 613/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. L., zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Kateřinská 5, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 6 To 83/2005, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 33 T 5/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností se T.L. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora označených usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále též "odvolací soud") a Krajského soudu v Ostravě (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 8 odst. 1, 2, 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatele proti označenému usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 33 T 5/2004, kterým byl stěžovatel i nadále ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) trestního řádu (dále jen "TrŘ"), zamítnut jeho návrh na propuštění z vazby na svobodu a nebyl přijat jeho písemný slib a peněžitá záruka.
Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že napadená usnesení postrádají přesvědčivé odůvodnění, a proto jsou fakticky nepřezkoumatelná. S ohledem na fakt, že je zařazen do programu podle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zvláštní ochraně svědka"), je zřejmé, že by nemohl naplnit konkrétní skutečnosti předpokládané ustanovením §67 písm. a), c) TrŘ. Proto měly orgány činné v trestním řízení pečlivě zvážit, zda je vazba v daném případě nezbytně nutná. Na závěr uvedl, že ani pět měsíců po vyhlášení nemá k dispozici rozsudek soudu prvního stupně, na který se oba soudy ve své argumentaci o důvodnosti vazby odvolávají.
K výzvě Ústavního soudu, podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odvolací soud a soud prvního stupně odkázaly na odůvodnění označených usnesení s tím, že jde o opakování argumentace, kterou stěžovatel uplatnil již ve stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti především polemizuje s odůvodněním označených usnesení, pokud jde o naplnění podmínek pro jeho ponechání i nadále ve vazbě. Staví tak Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší. Skutečnost, že obecný soud vyslovil právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti. Posoudit u jednotlivých případů konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu z následků uvedených v §67 písm. a) - c) TrŘ, s ohledem na dosavadní skutková zjištění, náleží především obecným soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy ČR).
Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát zdůraznil, že není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry. Jeho úkolem je zjistit, zda aplikace a interpretace práva nemá za následek porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. V projednávané věci Ústavní soud důvod ke svému zásahu neshledal.
Námitce stěžovatele, že usnesení obecných soudů nejsou dostatečně odůvodněna a jsou tedy nepřezkoumatelná, nelze přisvědčit. Obecné soudy přezkoumaly a posoudily všechny skutečnosti i provedené důkazy a dospěly k závěru, že důvody vazby podle §67 písm. a), c) TrŘ stále trvají. Svůj závěr o trvání vazby řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodnily.
V odůvodnění uvedených usnesení obecné soudy konstatovaly, že skutečnost, že se stěžovatel nachází v režimu zákona o ochraně svědka, sama o sobě nevylučuje existenci vazebních důvodů a není s to v plném rozsahu nahradit účel vazby.
Důvodnost obavy z naplnění vazebního důvodu podle §67 písm. a) TrŘ spatřovaly obecné soudy ve skutečnosti, že stěžovatel se v minulosti dlouhodobě zdržoval v cizině, zejména ve Švýcarsku, a mohl by tedy opětovně uprchnout do zahraničí a tam se skrývat. Navíc, ačkoli byl rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 20. 5. 2005 nepravomocně uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona (dále jen "TrZ") a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, stále mu hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody v rozmezí od 10-ti do 15-ti let, neboť státní zástupce si ponechal lhůtu k podání odvolání, a stěžovatel je tedy i nadále stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. c) TrZ. Tzv. vazbu předstižnou odůvodnily tím, že stěžovatel se už v minulosti dopouštěl trestné činnosti majetkové povahy. V roce 1997 byl odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 TrZ, v současné době je stíhán pro trestnou činnost, kterou si měl opatřit značný majetkový prospěch a při pobytu ve Švýcarsku si finanční prostředky opatřoval trestnou činností, včetně té, pro kterou je v projednávané věci stíhán. Proto hrozí obava, že by se v případě propuštění dopouštěl stejné trestné činnosti za účelem opatření si finančních prostředků.
Z uvedeného vyplývá, že důvody zásahu do osobní svobody stěžovatele jsou v odůvodnění označených usnesení dostatečným způsobem rozvedeny a konkretizovány (§134 odst. 2 TrŘ, ve spojení s §67 a §71 odst. 6 TrŘ). Napadená usnesení obsahují konkrétní skutečnosti odůvodňující trvání vazby podle §67 písm. a), c) TrŘ. Proto za dané situace nelze odmítnout přesvědčení orgánů činných v trestním řízení o přítomnosti konkrétních skutečností, ze kterých vyplývá obava z následků předvídaných v §67 písm. a), c) TrŘ, jako zákonného podkladu pro ústavně přípustné omezení osobní svobody (čl. 8 Listiny).
Pouze pro úplnost Ústavní soud připomíná, že po novele trestního řádu, provedené zákonem č. 265/2001 Sb., ustanovení §67 písm. c) TrŘ již nepředvídá obavu, že obviněný bude pokračovat v trestné činnosti, nýbrž hovoří o "opakování trestné činnosti".
Nad rámec uvedeného je vhodné doplnit, že tvrzení o údajných průtazích v písemném vyhotovení rozsudku je nutné uplatnit nejprve u soudu prvního stupně v návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který je upraven v ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2005
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu