ECLI:CZ:US:2005:1.US.638.04
sp. zn. I. ÚS 638/04
Usnesení
I.ÚS 638/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti navrhovatele DM Dřevovýroba MF, a.s., sídlem Chotěšovská ul. 279, Plzeň, zast. JUDr. Gustavem Valenzem, advokátem, sídlem Božkovská 15, Plzeň, proti usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 5.11.2003, č.j. E 913/97-52, za účasti Okresního soudu v Rokycanech, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se v návrhu na zahájení řízení ze dne 24.5.2004, který byl podán k poštovní přepravě 27.9.2004, domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 5.11.2003, č.j. E 913/97-52, dále zrušení dodatečného soupisu movitých věcí provedeného Okresním soudem v Rokycanech dne 19.10.1998 a úkonu Okresního soudu v Rokycanech - rozhodnutí o vydražení souboru movitých věcí, dle protokolu Okresního soudu v Rokycanech ze dne 15.12.2003 o provedení dražby, a to pro rozpor s čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR a s čl. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel rovněž požadoval, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se návrhem ze dne 11.2.2004 domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soudu rozhodl, že (I.) "dražba movitých věcí provedená Okresním soudem v Rokycanech dne 15.12.2003 na základě usnesení Okresního osudu v Rokycanech ze dne 5.11.2003, č.j. E 913/97-52, je pro porušení Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod neplatná", eventuálně tak, že (II.) "dražba movitých věcí provedená Okresním soudem v Rokycanech dne 15.12.2003 na základě usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 5.11.2003, č.j. E 913/97-52, se pro porušení Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod zrušuje". Ústavní soud tento návrh usnesením ze dne 26.4.2004, sp.zn. III. ÚS 81/04 odmítl, jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Z obsahu posuzované ústavní stížnosti vyplývá, že v tomto případě navrhovatel brojí proti témuž (údajnému) zásahu Okresního soudu v Rokycanech do jeho základních práv a svobod. Je si vědom toho, že nelze vyloučit závěr o uplynutí lhůty pro podání ústavní stížnosti podle §72 odst. 2 (pozn. s ohledem na novelizaci provedenou s účinností od 1.4.2004 má být uveden odkaz na §72 odst. 3) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je však přesvědčen o tom, že podaná ústavní stížnost je důvodná a je možné o ní jednat, a to ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (str. 8 návrhu).
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy ČR) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí i mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s §75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Podle §75 odst. 2 písm. a) Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka nevyčerpání všech procesních prostředků, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. To znamená, že podle citovaného ustanovení Ústavní soud stížnost neodmítne, pokud jsou splněny tyto podmínky:
a) stěžovatel je zasažen ve svých ústavně zaručených základních právech nebo svobodách pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo jiným zásahem;
b) stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a neprošel tak všechna možná stadia řízení;
c) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele;
d) stížnost byla podána ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je jejím předmětem,
e) ústavní stížnost splňuje všechny ostatní předpoklady k projednání.
Všechny podmínky musí být splněny kumulativně. V posuzovaném případě tomu tak není, např. stížnost nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Stěžovatel sice tvrdí, že nejen jeho zájmem je ochrana vlastnického práva před nezákonným provedením výkonů rozhodnutí orgány státní moci, je to rovněž i zájem samotných vydražitelů, povinného a rovněž i oprávněného, kteří mají z logiky věci zájem na řádném provedení výkonu rozhodnutí a uspokojení své splatné pohledávky atd. Toto tvrzení není relevantní, protože v řízení před obecnými soudy je rozhodováno inter partes a rozhodnutí váže konkrétní účastníky sporu a v dané věci i každý státní orgán.
Ústavní soud podotýká, že je nutno, aby stěžovatel vzal na zřetel skutečnost, že ústavní stížnost představuje specifický a subsidiární prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv nebo svobod fyzických a právnických osob. V ústavní stížnosti napadá usnesení, kterým byla vydána dražební vyhláška, přitom samotná dražební vyhláška není způsobilá vyvolat zásah do základních práv nebo svobod, je pouhým dílčím rozhodnutím v průběhu řízení o výkon rozhodnutí. Obdobné hodnocení platí o dalších úkonech, jejichž zrušení se stěžovatel domáhá. Je na stěžovateli, aby v situaci, že by výkonem rozhodnutí došlo k zásahu do vlastnického práva, volil k jeho ochraně takové prostředky, které mu zákon umožňuje a teprve po jejich vyčerpání by přicházela v úvahu případná ústavní stížnost.
Náhradu nákladů řízení Ústavní soud stěžovateli nepřiznal, protože nejsou dány podmínky pro postup podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2005
JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj