ECLI:CZ:US:2005:1.US.658.04
sp. zn. I. ÚS 658/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. K.B., zastoupeného advokátem JUDr. J.K., proti postupu Magistrátu města P. ve věci voleb do zastupitelstva města P., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by zakázal Magistrátu "aby pokračoval v porušování volebního práva stěžovatele bráněním mu volit do zastupitelstva města P., jako zastupitelstva jeho kraje tím, že nezajišťuje organizačně a technicky přípravu, průběh a provedení voleb v kraji ve vyhlášených dnech voleb do zastupitelstva krajů".
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že rozhodnutím prezidenta republiky č. 449/2004 Sb., čl. II., byly vyhlášeny volby do zastupitelstev krajů a stanoveny dny jejich konání na pátek a sobotu dne 5. a 6. listopadu 2004. V tomto rozhodnutí není žádná výjimka pro žádný z krajů udělena. Rovněž v zákoně č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, není stanoveno jinak pro volby do zastupitelstva města P. To podle názoru stěžovatele znamená, že ve dnech 5. a 6. 11. 2004 byly vyhlášeny volby i do zastupitelstva města P., které je rovněž zastupitelstvem kraje. Přestože volby do zastupitelstev krajů byly zákonem stanoveným způsobem řádně vyhlášeny, volební orgány, vyjmenované v ust. §6 zák. č. 130/2000 Sb., nezajišťovaly organizačně technicky přípravu, průběh a provedení voleb v kraji (§11 odst. 1 cit. zák.). Tato povinnost je podle mínění stěžovatele předepsána především účastníku řízení, a to v ust. §6 písm. d) a §11, zák. č. 130/2000 Sb., při součinnosti s vedlejšími účastníky řízení. Žádný z nich však tyto povinnosti neplní. Svojí nečinností tedy porušují stěžovatelovo právo volební dle ust. §4 odst. 1 zák. č. 130/2000 Sb., čímž bylo podle něj porušeno a trvale je porušováno jeho ústavní právo podílet se na správě veřejných věcí svého kraje svobodnou volbou jeho zástupců do krajského zastupitelstva jeho kraje, jež je mu zaručeno v článku 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Specifické postavení města P., kraje a obce je upraveno zejména zvláštním zákonem č. 131/2000 Sb., o hl. městě, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon mj. ve svém §123 stanoví, že volby do zastupitelstva města P. se konají podle zákona upravujícího volby do zastupitelstev v obcích (zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a nikoliv tedy, jak se domnívá stěžovatel, podle zákona o volbách do zastupitelstev krajů (výše citovaný zákon č. 130/2000 Sb.). Ačkoliv je město P. současně základním územním samosprávným celkem (obcí) i vyšším územním samosprávným celkem (krajem), činnosti města P. jako kraje jsou zajišťovány jedním zastupitelstvem a dalšími orgány města (především primátor, rada, magistrát). Zastupitelstvo města P. je tedy voleno v odlišných volbách od voleb do zastupitelstev ostatních krajů. Zde lze odkázat i na rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 30. 1. 2002, č. 38/2002 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu, do Senátu Parlamentu, do zastupitelstev obcí a do zastupitelstva h. města, v němž se vyhlašují volby do zastupitelstva hl. města na den 1. 11. 2002 a 2. 11. 2002. Oproti tomu rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 19. 7. 2004, č. 449/2004 Sb., o vyhlášení voleb do Senátu Parlamentu České republiky a vyhlášení voleb do zastupitelstev krajů, stanoví dny konání voleb do zastupitelstev krajů na 5. a 6. 11. 2004. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že Magistrát města P. ani jiné orgány, které stěžovatel vyjmenoval jako vedlejší účastníky řízení (SVK, Ministerstvo vnitra, ČSÚ), nepochybily, pokud nezajišťovaly organizačně a technicky přípravu, průběh a provedení voleb v pražském kraji ve vyhlášených dnech voleb do zastupitelstva krajů.
Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by v dané věci došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2005
JUDr. Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu