ECLI:CZ:US:2005:1.US.673.04
sp. zn. I. ÚS 673/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. M., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2004, č.j. Aprk3/2004-34, a proti usnesení ze dne 8.9. 2004, č.j. Aprk4/2004-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížností tvrdí, že napadená usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen "NSS") byla vydána vyloučeným soudem, bez nařízeného jednání a po jeho neveřejném zasedání. Tato usnesení kvalifikuje jako zcela zmatečná, nepřezkoumatelná a nicotná. Uvedl také, že JUDr. L. V., která na Vrchním soudu v Olomouci jednala v jeho důchodových věcech (a kde prý "probíhá dovolovací řízení"), je vyloučena ze zákona. Stěžovatel žádá Ústavní soud, aby odložil i vykonatelnost napadených usnesení a aby předběžným opatřením uložil povinnost třetí osobě, tj. Městskému úřadu v Zábřehu, odboru sociálních věcí, vyplácet stěžovateli měsíčně, počínaje 1. 12. 2003, životní minimum a dávku sociální potřebnosti ve výši 7.100,- Kč. Stěžovatel uzavřel s tím, že byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zaručená Ústavou ČR [čl. 10 a čl. 87 odst. 1 písm. d)], a dále Listinou základních práv a svobod (čl. 1, čl. 6 odst. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 30, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2). Stěžovatel v ústavní stížnosti žádá, aby mu Ústavní soud pro řízení ve věci ústavní stížnosti ustanovil právní zástupkyní Mgr. P. Ž. Stěžovatel konečně navrhl, aby Ústavní soud usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2004, č.j. Aprk3/2004-34, a usnesení ze dne 8.9. 2004, č.j. Aprk4/2004-35, zrušil.
Dne 29. 12. 2004 byl stěžovatel vyzván k odstranění vad této ústavní stížnosti s poučením, že stížnost bude odmítnuta, pokud stěžovatel neodstraní vady ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy. Výzva mu byla doručena 31. 12. 2004. Ústavní soud stěžovateli současně ve výzvě sdělil, že není soudem, který by ustanovoval advokáta, postupovat tak nemůže a doporučil mu, aby se obrátil na některého z advokátů (resp. na jim uvedenou advokátku), případně na Českou advokátní komoru, která mu může ve věci jeho právního zastoupení pomoci, a to právě s přihlédnutím k jeho sociální situaci. Stěžovatel v odpovědi ze dne 13. 1. 2005, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2005, zejména uvedl, že je napaden vyloučenými soudci ÚS a že Ústavní soud neprovedl odklad výkonu rozhodnutí napadených rozhodnutí. Stěžovatel poukázal na to, že povinné zastoupení v řízení před Ústavním soudem nařídil český stát. Ústavní soud je prý proto na stěžovatelovu žádost povinen (v souladu s ustanovením čl. 3, čl. 4 a čl. 10 Ústavy ČR a čl. 1, čl. 3 odst. 3 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) jím navrženou advokátku ustanovit.
Stěžovatel tedy ve stanovené lhůtě vadu neodstranil. Z tohoto hlediska jsou jeho námitky obsažené i v dopise ze dne 13. 1. 2005 irelevantní.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, neboť lhůta k odstranění vad uplynula marně.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2005
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj