ECLI:CZ:US:2005:1.US.705.04
sp. zn. I. ÚS 705/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele C. C. d., zastoupeného JUDr. Z. A., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2003, čj. 43 Cm 1025/99 - 21, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2004, čj. 5 Cmo 286/2003 - 37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2003, čj. 43 Cm 1025/99 - 21, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2004, čj. 5 Cmo 286/2003 - 37. Tato usnesení byla vydána ve věci stěžovatelovy žaloby, podané dne 27. 5. 1999 proti žalovanému s. d. J. v T., kterou se domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 729,-- Kč za prodlení se zaplacením kupní ceny zboží, dodaného stěžovatelem žalovanému. Proti platebnímu rozkazu, vydanému Krajským soudem v Brně, jako soudem prvního stupně, dne 21. 7. 1999, podal žalovaný včas odpor. Krajský soud v Brně ve věci nejednal, dne 23. 6. 2003 vydal usnesení čj. 43 Cm 1025/99 - 21, které je předmětem této ústavní stížnosti. Označeným usnesením vyzval stěžovatele k doplnění žaloby o vylíčení rozhodujících skutečností pro jeho tvrzení v žalobě, blíže v tomto usnesení specifikovaných, a k označení důkazů, kterých se stěžovatel dovolává. Stěžovatel tak sice učinil, ale současně podal proti uvedenému usnesení odvolání, přes výslovné poučení, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Vrchní soud v Olomouci odvolání stěžovatele odmítl s odůvodněním, že proti uvedenému rozhodnutí nebylo odvolání přípustné. Stěžovatel se domáhá vyslovení, že bylo porušeno jeho právo na poskytnutí soudní ochrany bez zbytečných průtahů a právo na spravedlivé projednání jeho věci ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a zrušení obou napadených usnesení.
Stěžovatel polemizuje s ustanovením §202 odst. 1 písm. d) OSŘ, podle něhož odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo opravil (§43 odst. 1 OSŘ). Tvrdí, že soud nemůže odmítnout stěžovateli ochranu tehdy, pokud v rozporu s obsahem podání prohlásí toto podání za neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité. Proto měl být umožněn přezkum tohoto rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím. Usnesení Krajského soudu v Brně bylo, podle stěžovatele, zcela obecné a neurčité a nebylo vůbec jasné, čeho se soud vlastně dožadoval. Žaloba stěžovatele byla úplná a soud na něm požadoval něco, co mu zákon neukládal. Postupem obou obecných soudů bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Stěžovatel dále tvrdí, že obecné soudy porušily jeho základní právo podle čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý právo na projednání své věci bez zbytečných průtahů, neboť od roku 1999 soud ještě nezačal jednat ve věci samé. Tomu odpovídá stejné právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
K výzvě Ústavního soudu se vyjádřily oba obecné soudy jako účastníci řízení. Vrchní soud v Olomouci uvedl, že usnesení soudu prvního stupně nemohlo zasáhnout do práva stěžovatele na soudní ochranu, tím méně pak mohlo do tohoto práva zasáhnout usnesení vrchního soudu, kterým bylo odvolání stěžovatele odmítnuto jako nepřípustné.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření upozornil, že průtahy v řízení si svou ústavní stížností způsobil stěžovatel sám, neboť jinak by v jeho věci Krajský soud již dávno jednal.
Ústavní stížnost není přípustná.
Podle §43 odst. 1 OSŘ předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odst. 2 téhož ustanovení, není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Zatímco proti usnesení podle §43 odst. 1 OSŘ není odvolání přípustné (viz shora citovaný §202 odst. 1 písm. d) OSŘ), proti usnesení, kterým se odmítá podání (návrh) na zahájení řízení, odvolání přípustné je (§202 OSŘ a contrario).
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (s odkazem na §72 odst. 3 téhož zákona). Podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jinak.
Ústavní stížností napadené usnesení soudu prvního stupně není rozhodnutím, kterým by byla žalovaná věc meritorně skončena. Jde toliko o rozhodnutí, které je důsledkem poučovací povinnosti soudu. Toto rozhodnutí, jako takové, nemůže samo o sobě vyvolat pro účastníka negativní následky. V tom se Ústavní soud ztotožňuje s názorem vysloveným Krajským soudem v Brně v jeho vyjádření k ústavní stížnosti. Teprve v případě, pokud by účastník usnesení nevyhověl a podání nedoplnil, event. podání doplnil nedostatečně, by mohl být návrh na zahájení řízení obecným soudem odmítnut usnesením, proti kterému je možnost podání řádného opravného prostředku, jak je naznačeno shora.
Stěžovatel tvrdí, že krajský soud porušil jeho základní právo na soudní ochranu, protože v rozporu s obsahem žaloby prohlásil jeho žalobu za neúplnou, nesrozumitelnou a neurčitou. Ústavní soud jako obiter dictum, bez zřetele na relevantní skutečnosti tohoto případu, přisvědčuje, že by takovým postupem obecného soudu vskutku mohlo dojít k porušení základního práva stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V případě, že by byla stěžovatelova žaloba odmítnuta podle §43 odst. 2 OSŘ, lze se domáhat ochrany odvoláním k Vrchnímu soudu v Olomouci. Pouze tehdy, pokud by tomuto odvolání nebylo vyhověno, připadala by v úvahu ústavní stížnost, která by se k otázkám nastoleným stěžovatelem mohla vyjádřit meritorně.
S ohledem na princip subsidiarity rozhodování Ústavního soudu, vyjádřený v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tedy řízení o ústavní stížnosti v této procesní fázi nemá místo. Protože věc může být k úplnému uspokojení stěžovatele rozhodnuta soudy obecnými, není na Ústavním soudu se touto věcí nyní zabývat.
Pokud jde o stěžovatelem tvrzené průtahy v řízení, Ústavní soud především konstatuje, že podle své ustálené judikatury, jsou-li v řízení před obecnými soudy namítány průtahy, je zásadně třeba, ještě před podáním ústavní stížnosti, využít prostředků, které účastníkům řízení poskytuje zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění. Pokud takový postup stěžovatel nezvolil, nevyčerpal tak všechny prostředky k ochraně svých práv. To činí jeho ústavní stížnost nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ve věci jsou tedy splněny podmínky pro odmítnutí ústavní stížnosti soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2005
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu