ECLI:CZ:US:2005:1.US.729.04
sp. zn. I. ÚS 729/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. J., zastoupeného JUDr. A. T., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2004, čj. 25 Cdo 1702/2002 - 401, a rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 4. 2004, čj. 9 C 268/2004 -419, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 11. 11. 2004, navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, mj. zda je přípustný. Ze sdělení Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 12. 2004 zjistil, že napadený rozsudek okresního soudu byl stěžovateli doručen dne 8. 6. 2004 a nabyl právní moci dne 24. 6. 2004.
K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, nález č. 111, str. 79]. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS")].
Podle §75 odst. 1 ZÚS je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) OSŘ).
V dané věci stěžovatel proti rozsudku okresního soudu nepodal odvolání, nevyčerpal tak procesní prostředky, které mu zákon (konkrétně OSŘ) k ochraně jeho práva poskytuje.
O ústavní stížnosti stěžovatele proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2004, čj. 25 Cdo 1702/2002 - 401, již rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 259/04, jímž ústavní stížnost odmítl pro její nepřípustnost. Jedná se o kasační rozsudek Nejvyššího soudu ČR, který nebyl konečným rozhodnutím ve věci.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, Ústavní soud soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2005
JUDr. František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu