ECLI:CZ:US:2005:1.US.760.04
sp. zn. I. ÚS 760/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky H. P., zastoupené Mgr. M. V., proti postupu Okresního soudu v Teplicích ve věci vedené pod sp. zn. 14 Nc 1003/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti postupu Okresního soudu v Teplicích ve věci vedené pod sp. zn. 14 Nc 1003/99, která byla skončena rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č.j. 14 Nc 1003/99-117 ze dne 6. 6. 2002, jenž nabyl právní moci dne 20. 3. 2003. Uvedla, že spory o určení výchovy a výživy k nezletilým dětem by měly být vyřizovány s ohledem na jejich zájem co nejdříve bez zbytečných průtahů. V předmětné věci tomu tak nebylo, protože podala návrh na úpravu výchovy a výživy již 8. 2. 1999 avšak pravomocně bylo řízení ukončeno až rozhodnutím odvolacího soudu v roce 2003. Stěžovatelka se proto cítí být jednání soudu I. stupně poškozena a tvrdí, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka dále uvedla, že sice uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti, avšak podle jejího názoru tato ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy, protože nečinností soudu bylo porušeno nejen její právo, ale také právo jejích nezletilých dětí. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že postupem soudu I. stupně došlo ke zbytečným a nedůvodným průtahům v soudním řízení a bylo tak porušeno její základní právo podle čl. 38 odst. 2 Listiny.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Stěžovatelka napadá postup soudu I. stupně v řízení, i když již toto řízení bylo pravomocně ukončeno. Na posouzení lhůty pro podání ústavní stížnosti je nutno aplikovat ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, podle něhož lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatelka o zásahu orgánu veřejné moci do jejích ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděla, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
Ze sdělení Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 14 Nc 1003/99 ze dne 20. 12. 2004 a z přiložené doručenky vyplynulo, že citovaný rozsudek soudu I. stupně ze dne 6. 6. 2002 byl stěžovatelce doručen dne 25. 7. 2002 a rozhodnutí soudu odvolacího pak dne 20. 3. 2003. Nejpozději dnem doručení rozhodnutí odvolacího soudu počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti. Posledním dnem této lhůty bylo pondělí 19. 5. 2003. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě dne 6. 12. 2004, tedy po lhůtě stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu.
Stěžovatelka sama uvedla, že ústavní stížnost je podána po uplynutí stanovené lhůty, dovolává se však toho, že tato stížnost podstatně přesahuje její vlastní zájmy a dotýká se i zájmů její rodiny a zejména nezletilých dětí. Stěžovatelka má zřejmě na mysli ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení však v předmětné věci nelze aplikovat, protože se týká posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v případě, že ještě nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje; zde však všechny procesní prostředky vyčerpány byly a věc byla pravomocně rozhodnuta. Pro úplnost lze dodat, že uvedené ustanovení by bylo nepoužitelné i proto, že v předmětné věci nepochybně nejde o přesah vlastních zájmů tak, jak to má uvedené ustanovení na mysli.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, protože byla podána po lhůtě stanovené tímto zákonem pro její podání odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2005
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj