ECLI:CZ:US:2005:1.US.791.04
sp. zn. I. ÚS 791/04
Usnesení
I. ÚS 791/04
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci navrhovatele Ing. M.J., zastoupeného advokátem JUDr. P.F., o návrhu na zrušení vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 31/1957 Sb., o Dohodě mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávie, o vypořádání otevřených majetkových otázek, zákona č. 57/1957 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany, vyhlášky Ministerstva financí č. 71/1959 Ú.l. o přihláškách k náhradě za nároky zaniklé podle zákona č. 57/1957 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany, a vyhlášky Ministerstva financí č. 191/1959 Ú.l., o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 57/1957 Sb., týkajících se Federativní lidové republiky Jugoslávie, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 12. 2004 domáhal, aby Ústavní soud zrušil následující právní předpisy:
1. vyhlášku ministra zahraničních věcí č. 31/1957 Sb. o Dohodě mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií o vypořádání otevřených majetkových otázek,
2. zákon č. 57/1957 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany,
3. vyhlášku Ministerstva financí č. 71/1959 Ú.l. o přihláškách k náhradě za nároky zaniklé podle zákona č. 57/1957 Sb. o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany,
4. vyhlášku Ministerstva financí č. 191/1959 Ú.l. o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 57/1957 Sb., týkajících se Federativní lidové republiky Jugoslávie.
Dle názoru navrhovatele jsou uvedené právní předpisy v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dle kterého státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, čl. 3 odst. 1 Listiny, dle kterého základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení, čl. 3 odst. 3 Listiny, dle kterého nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod, čl. 11 odst. 1 Listiny, dle kterého každý má právo vlastnit majetek a vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, čl. 11 odst. 4 Listiny, dle kterého vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu, a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), dle kterého státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovuje, kdo, a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 1 Ústavy).
Podle ustanovení §64 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni: prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, vláda za podmínek uvedených v §118, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v §119 odst. 4, soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy . Návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy jsou oprávněni podat: vláda, skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v §119 odst. 4 tohoto zákona, zastupitelstvo kraje, Veřejný ochránce práv, ministr vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky kraje a P., a jde-li o návrh na zrušení právního předpisu obce, věcně příslušný ministr, jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje a P., zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží. Ústavní soud shledává, že navrhovatel není žádným z uvedených subjektů a není proto v dané věci aktivně legitimován.
Ve smyslu ustanovení §64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat takový návrh současně se svou ústavní stížností, jež splňuje podmínky uvedené v ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu, dle kterého může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a §82 odst. 3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu, musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci.
Petit projednávaného návrhu požaduje zrušení právních předpisů, aniž by požadoval, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud, který je podle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu, konstatuje, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení §72 a násl. zákona o Ústavním soudu (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/04 [nepublikováno]).
Vzhledem k tomu, že navrhovatel není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých částí a návrh nebyl podán spolu s ústavní stížností, je nutno navrhovatele považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo ani podle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu možné, aby bylo vyhověno návrhu stěžovatele na náhradu nákladů jeho právního zastoupení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2005
Ivana Janů
soudce zpravodaj