ECLI:CZ:US:2005:2.US.116.05
sp. zn. II. ÚS 116/05
Usnesení
II. ÚS 116/05
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. P., právně zastoupeného JUDr. Pavlem Turoněm, advokátem, se sídlem Moskevská 66, Karlovy Vary, proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 14 Co 576/2004, a sp. zn. 14 Co 577/2004, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti zaslané Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Usnesením sp. zn. 14 Co 576/2004 bylo odmítnuto odvolání stěžovatele podle ustanovení §43 odst. 2 a §211 o. s. ř., neboť dle odvolacího soudu nebylo odvolání stěžovatele ani po výzvě v dané lhůtě doplněno o odvolací důvod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s faktickým stavem, neboť na výzvu k doplnění odvolání bylo reagováno včas, tj. ve stanovené lhůtě deseti dnů, a dovolací důvod byl doplněn. K tomuto tvrzení předkládá stěžovatel své podání, které mělo být Krajskému soudu v Plzni doručeno dne 9. 9. 2004 a navrhuje, aby Ústavní soud toto usnesení zrušil.
Dalším napadeným usnesením, sp. zn. 14 Co 577/2004, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 8 C 223/99, kterým rozhodl soudu I. stupně o povinnosti stěžovatele zaplatit České republice na státem zálohovaných nákladech řízení částku 90 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Samostatným usnesením rozhodl soud poté, co zjistil, že o těchto nákladech nerozhodl v rozsudku ve věci samé ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 8 C 223/99. Odvolací soud potvrdil usnesení soudu I. stupně jako věcně správné. Vůči shora cit. usnesení stěžovatel v ústavní stížnosti nepředkládá žádné důvody pro jeho zrušení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem (§72 odst. 1 písm.a) zákona o Ústavním soudu).
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich činnosti může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými, byť i v jiném, než dosud vedeném řízení.
Ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení sp. zn. 14 Co 576/2004 je s ohledem na shora uvedené nepřípustná.
Novým procesním opravným prostředkem je od 1. 1. 2001 také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení §218, §218a nebo podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Tvrdí-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že ze strany odvolacího soudu došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, nezbylo Ústavnímu soudu než posoudit ústavní stížnost (při zachování principu subsidiarity ústavní stížnosti) jako nepřípustnou.
Ústavní stížnost proti usnesení 14 Co 577/2004 posoudil Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a také k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) a §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2005
Jiří Nykodým
předseda senátu