ECLI:CZ:US:2005:2.US.19.05
sp. zn. II. ÚS 19/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele F. M., zastoupeného JUDr. Jiřím Bílým, advokátem se sídlem ve Znojmě, Rudolecká 25, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 10. 1. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2003, sp. zn. 18 Co 41/2002. Domnívá se, že obecný soud vydáním uvedeného rozhodnutí porušil jeho ústavně zaručená práva.
Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti a přiložených dokumentů zjistil následující:
Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. D 1888/91, soud vypořádal dědictví po zůstaviteli F. M., zemřelém dne 29. 11. 1991, tak že stěžovatel, syn zůstavitele, a J. Š., dcera zůstavitele, nabyli veškerý majetek patřící do dědictví rovným dílem, tedy každý ideální jednu polovinu. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 10. 2003, sp. zn. 18 Co 41/2002, usnesení soudu prvého stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 8. 9. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1689/2004, odmítl jako opožděně podané.
Stěžovatel napadl výrok I. rozhodnutí odvolacího soudí projednávanou ústavní stížností. Rekapituluje dosavadní průběh řízení a podrobně popisuje skutkový stav věci. Dále uvádí argumenty, týkající se přímo merita věci. Domnívá se, že výsledky rozhodování soudů jsou neústavní.
Ústavní soud se nejprve zaměřil na otázku, zda ústavní stížnost splňuje procesní náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména zda byla dodržena zákonná lhůta k jejímu podání.
Stěžovatel zjevně za rozhodující pro počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti považoval doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání. Takovému závěru však s ohledem na platnou právní úpravu nelze přisvědčit.
Dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1). Odstavec 4 ustanovení §72 zákona o Ústavním soudu, podle něhož lze v případě, kdy byl mimořádný opravný prostředek orgánem odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, na posuzovanou problematiku nedopadá. V daném případě dovolání stěžovatele, směřující proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud ČR odmítl proto, že jej stěžovatel podal opožděně. Lhůta k podání dovolání (podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.), je dána přímo zákonem a Nejvyšší soud tento závěr v odůvodnění svého rozhodnutí jasně uvedl (s odkazem na část dvanáctou, hlavu I bod 12., 15. a 17. zákona č. 30/2000 Sb.). Dovolací soud se proto nemohl zabývat zhodnocením problematiky přípustnosti mimořádného opravného prostředku z pohledu důvodů závisejících na jeho uvážení, neboť k takovým úvahám mu stěžovatel vlastním procesním postupem nevytvořil prostor. Za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, je tedy v posuzovaném případě nutno považovat napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2003, sp. zn. 18 Co 41/2002, který byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 12. 12. 2003. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost stěžovatel podal k poštovní přepravě až dne 10. 1. 2005, podal ji po lhůtě k tomu zákonem stanovené.
Za tohoto stavu soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. února 2005
JUDr. PhDr. Stanislav Balík, v.r.
soudce zpravodaj