ECLI:CZ:US:2005:2.US.196.03
sp. zn. II. ÚS 196/03
Usnesení
II.ÚS 196/03
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti V. C., zastoupeného JUDr. P. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 4 To 355/2002, ze dne 15. 11. 2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení zásady rovnosti účastníků řízení a zásady, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon [čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně.
Zmíněným usnesením Krajský soud v Brně zamítl jako nedůvodné odvolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2002, č.j. 3 T 46/2002 - 2544. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. z. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. z. a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku a trest propadnutí věcí uvedených ve výroku rozsudku prvoinstančního soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že skutky kladené mu za vinu nebyly prokázány zákonným způsobem, když důkazy svědčící o jeho vině tak, jak byly provedeny orgány činnými v trestním řízení, neměly oporu v zákoně. Jedná se zejména o odposlechy telefonních hovorů a monitorování pohybu osob. Stěžovatel současně zpochybňuje hodnocení provedených důkazů a namítá neprovedení navrhovaných důkazů.
Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a připojených listinných materiálů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soud nálezem, sp. zn. III. ÚS 183/03, ze dne 15. 9. 2005, vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelova spoluobviněného J. P., který ústavní stížností napadl, obdobně jako stěžovatel, usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 4 To 355/2002, ze dne 15. 11. 2002, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Shora zmíněným nálezem Ústavního soudu bylo uvedené usnesení Krajského soudu v Brně zrušeno a věc vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Podle §35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je návrh nepřípustný, týká-li se věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl. Uvedené ustanovení dopadá i na stěžovatelem podaný návrh na zahájení řízení, který je tak návrhem nepřípustným, neboť se týká věci již Ústavním soudem rozhodnuté. Totožnost věci v tomto řízení je dána totožností pravomocného usnesení Krajského soudu v Brně, které napadl vedle stěžovatele samostatnou ústavní stížností rovněž spoluobviněný stěžovatele J. P., kdy na základě jeho ústavní stížnosti vydal Ústavní soud nález zrušující toto usnesení Krajského soudu v Brně. Vykonatelný nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 183/03, ze dne 15. 9. 2005, rušící předmětné usnesení Krajského soudu v Brně je ve smyslu ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR závazný pro všechny orgány i osoby, tedy i pro samotný Ústavní soud, a představuje nepominutelnou procesní překážku věci rozhodnuté (rei iudicatae), která brání jakémukoliv dalšímu meritornímu přezkumu dané věci v řízení před Ústavním soudem. To znamená, že Ústavní soud tedy již nemůže přezkoumávat rozhodnutí, které sám v předcházejícím řízení svým nálezem zrušil. Při novém projednání věci před Krajským soudem v Brně bude pak mít stěžovatel možnost uplatnit v tomto řízení všechna svá procesní práva a vyslovit své námitky obsažené v posuzované ústavní stížnosti. Krajský soud v Brně přitom bude muset v tomto řízení posoudit i dopad Ústavním soudem vyslovené protiústavnosti stran důkazního řízení a vyjádřit se k námitkám stěžovatele.
Nepřípustnost ústavní stížnosti vyplývá ostatně i z ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a §75 zákona o Ústavním soudu, neboť ústavní stížností stěžovatelem napadené usnesení krajského soudu již vlastně právně neexistuje a z tohoto důvodu nemůže být ani předmětem přezkumné činnosti Ústavního soudu, neboť zde chybí základní podmínka pro projednání ústavní stížnosti vyplývající ze shora zmíněného §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. 11. 2005
Michaela Židlická
soudce zpravodaj