ECLI:CZ:US:2005:2.US.217.05
sp. zn. II. ÚS 217/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci stěžovatele J. K., bez právního zastoupení, o návrhu směřujícím proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. UL 2/2005, i o návrhu na zrušení ustanovení §174a odst. 8 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatel se návrhem ze dne 12. 4. 2005, doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 4. 2005, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Tvrdí, že jím došlo k porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhl rovněž, aby Ústavní soud zrušil ustanovení §174a odst. 8 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. UL 2/2005, odmítl stěžovatelův návrh, aby jako soud vyššího stupně určil Městskému soudu v Praze lhůtu pro vyvěšení usnesení ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 52 K 92/97, na úřední desce a pro jeho následné založení do spisu. Vrchní soud v Praze ve svém odůvodnění odkázal na rozhodnutí ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. UL 16/2004, jímž obsahově totožný návrh stěžovatele již dříve odmítl. Pro úplnost soud dodal, že šetřením Městského soudu v Praze bylo zjištěno, že usnesení o prohlášení konkurzu na majetek stěžovatele ze dne 20. 10. 1998, sp.zn. 52 K 92/97, bylo dne 20. 10. 1998 vyvěšeno na úřední desce soudu.
Stěžovatel v návrhu adresovaném Ústavnímu soudu vyjádřil nesouhlas s postupem městského soudu v konkurzním řízení a vrchního soudu v řízení o jeho návrhu podle ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Uvedl dále, že požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti podle ustanovení §30, §31 a §34 zákona o Ústavním soudu, byl stěžovatel přípisem ze dne 3. 5. 2005 vyzván k odstranění vad svého podání ve lhůtě 30 dnů. Výzvu Ústavní soud doručoval do vlastních rukou stěžovatele na adresu jeho trvalého pobytu. Adresát nebyl poštovním doručovatelem na adrese zastižen, zásilka byla proto dne 27. 5. 2005 uložena na poště a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Stěžovatel si nicméně zásilku na poště nevyzvedl ani v úložní době deseti dnů, zásilka se proto vrátila jako nedoručená. Vzhledem k uvedenému tedy nastala ve smyslu ustanovení §50c odst. 4 o.s.ř. fikce doručení desátým dnem od uložení, tedy dne 6. 6. 2005.
Ústavní soud konstatuje, že dne 7. 7. 2005 uplynula soudcovská lhůta určená k odstranění vytčených vad podání, aniž je stěžovatel přes poučení o možných následcích odstranil.
Ústavní soud při posouzení případu přihlédl k tomu, že stěžovatel v minulosti vedl před Ústavním soudem řadu řízení, nepochybně jsou mu tedy známy náležitosti, které ústavní stížnost musí podle zákona splňovat, včetně povinného právního zastoupení advokátem (§30 a §31 zákona o Ústavním soudu) na základě speciální plné moci. Stěžovatel ostatně sám uvádí, že se na Českou advokátní komoru obrátil se žádostí o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem. Do dnešního dne však stěžovatel nesdělil, jaké další kroky vedoucí k odstranění vytčených vad podání dále podnikl. Stěžovatel ani advokát, kterého by Česká advokátní komora k údajné žádosti stěžovatele určila, Ústavní soud nikterak nekontaktovali. I pro stěžovatele platí zásada "vigilantibus iura" (každý nechť si střeží svá práva), která ovládá kontradiktorní řízení v právním státě a kterou je Ústavní soud povinen respektovat.
S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen projednávaný návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro neodstranění jeho vad ve lhůtě k tomu stanovené.
K návrhu na zrušení ustanovení §174a odst. 8 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu §74 zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení právního předpisu "sdílí osud" ústavní stížnosti. Je proto možné se jím meritorně zabývat pouze tehdy, pokud ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení právního předpisu (§64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) neodůvodněně přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění nemají, neboť nejsou ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni (srov. např. III. ÚS 101/95).
Ústavní soud proto návrh na zrušení ustanovení §174a odst. 8 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, spojený s ústavní stížností, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků taktéž odmítl, a to podle §43 odst. 2 písm. b), ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2005
Jiří Nykodým
předseda senátu