ECLI:CZ:US:2005:2.US.220.05
sp. zn. II. ÚS 220/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele MVDr. P. M., o návrhu ze dne 14. 4. 2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem, který Ústavnímu soudu osobně doručil dne 14. 4. 2005, obrátil na Ústavní soud se žádostí o přezkum postupu Okresního soudu v Děčíně v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 185/99.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení §30 odst.1 a §34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byl navrhovatel vyzván k odstranění vad svého podání ve lhůtě 30 dnů. Tento přípis byl navrhovateli doručen oproti podpisu dne 5. 5. 2005.
Navrhovatel přípisem ze dne 25. 5. 2005 Ústavnímu soudu sdělil, že se obrátil se žádostí o poskytnutí právní pomoci na Českou advokátní komoru, a ta mu odmítla určit advokáta. Ústavní soud proto přípisem ze dne 2. 6. 2005 stěžovatele vyrozuměl o prodloužení lhůty k odstranění vad o dalších 30 dnů od jejího doručení a současně vyzval Českou advokátní komoru k určení advokáta stěžovateli. Navrhovatel pak Ústavnímu soudu zaslal řadu přípisů, v nichž rozvádí své úvahy o posuzované věci. V přípisu ze dne 21. 6. 2005 uvádí jména šesti advokátů, kteří mu byli Českou advokátní komorou pro poskytnutí právní služby v řízení před Ústavním soudem postupně určeni, přičemž všichni, jak uvádí navrhovatel, mu po posouzení jeho věci udělení plné moci odmítli, neboť "jeho nárok považovali za neoprávněný". K přípisu přiložil sdělení, které navrhovateli i České advokátní komoře zaslal jeden z určených advokátů, JUDr. Tichý, v němž advokát podrobně právně analyzuje navrhovatelův případ a dovozuje, že podání ústavní stížnosti v posuzované věci není podle jeho názoru přípustné, neboť navrhovatel před jejím podáním z vlastního rozhodnutí nevyčerpal opravné prostředky, které právní řád k ochraně jeho práv poskytuje (JUDr. Tichý odkazuje na shodné právní stanovisko advokátky JUDr. Pavlové). Navrhovatel s názorem advokátů nesouhlasí.
Ústavní soud konstatuje, že dne 11. 7. 2005 marně uplynula prodloužená soudcovská lhůta určená k odstranění vytčených vad podání, aniž je navrhovatel přes poučení o možných následcích odstranil.
Ústavní soud při posouzení případu přihlédl k tomu, že navrhovateli byly výše uvedenou výzvou Ústavního soudu vytčeny vady jeho návrhu, přičemž byla zdůrazněna zejména jeho povinnost plynoucí z ustanovení §30 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, na základě speciální plné moci. Navrhovatel byl informován, že citovaný zákon neumožňuje ustanovení advokáta z úřední moci, avšak dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, má možnost obrátit se na Českou advokátní komorou (110 00 Praha 1, Národní 16) se žádostí o určení advokáta. Navrhovatel byl dále upozorněn, že pokud vytčené vady podání nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude návrh bez dalšího dle §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Navrhovateli Česká advokátní komora určila řadu advokátů, ani jeden z nich po právním posouzení případu neshledal zákonné předpoklady pro její podání. Plnou moc proto s navrhovatelem žádný z nich nesepsal a ústavní stížnost za něj nepodal.
Přestože bylo zajištěno navrhovatelovo právo na právní pomoc, vytčené vady jeho podání nebyly ve lhůtě k tomu stanovené odstraněny.
Nad rámec Ústavní soud uvádí, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a stojí tedy mimo soustavu obecných soudů. V řízení o ústavních stížnostech se zabývá posouzením případných dotčení v rovině ústavní, nikoli zákonné, řízení má proto řadu specifik. Povinná účast advokáta při zpracování ústavní stížnosti má předně zabezpečit splnění zákonem stanovených náležitostí, k nimž patří kvalifikované vyhodnocení skutečností, které signalizují porušení ústavnosti, včetně označení dotčených ústavně zaručených práv. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem lze spatřovat i ve snaze garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení a omezit zbytečná podání. Ústavní soud se naznačenou otázkou opakovaně zabýval (srov. stanovisko Pl.ÚS-st-1/96, usnesení II. ÚS 141/97, usnesení III. ÚS 296/97 a další). Na opodstatněnost zákonné úpravy povinného právního zastoupení ve své judikatuře opakovaně poukazuje.
Za této situace, kdy navrhovatel i přes poučení o možných následcích vady svého podání ve stanovené lhůtě neodstranil, Ústavní soud jeho návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 2005
Stanislav Balík
soudce zpravodaj