ECLI:CZ:US:2005:2.US.27.05
sp. zn. II. ÚS 27/05
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky Rapid, s. r. o., IČ 41600185, se sídlem v Brně, Orlí 7, zastoupené JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem, se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. října 2004, č. j. 20 Cdo 2309/2003-78, ve spojení s unesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2003, č. j. 24 Co 95/2003-53, a usnesením Okresního soudu ve Svitavách, č. j. 1 E 615/2002-12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel jako blanketní podání dne 14. ledna 2005, a která byla doplněna podáním datovaným dnem 26. ledna 2005 (Ústavnímu soudu doručeno dne 9. března 2005), domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Obsahem ústavní stížnosti byla především polemika s nařízením výkonu rozhodnutí a v této souvislosti se způsobem vyčíslení vykonávané částky mezi osobu stěžovatelky a její jednatele (R. Š. a S. Š.). Podle názoru stěžovatelky soudy nerespektovaly odlišnost postavení povinné osoby.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Mezi tyto podmínky náleží mj. podmínka včasnosti podání ústavní stížnosti (§72 odst. 3 zákona) a podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje (§75 odst. 1 zákona).
Ústavní stížnost stěžovatelky směřuje v prvé řadě proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. října 2004, č. j. 20 Cdo 2309/2003-78. Tímto usnesením bylo zastaveno dovolací řízení, protože dovolatelka (stěžovatelka) nebyla zastoupena v řízení advokátem (resp. advokát, jehož plnou moc stěžovatelka předložila, se s podaným dovoláním neztotožnil) a tento nedostatek neodstranila ani po výzvě. Podmínka vyčerpání procesních prostředků není naplněna pouhým formálním podáním daného opravného prostředku. K tomu, aby byla ústavní stížnost považována za přípustnou, musí být opravný prostředek způsobilý k projednání, tzn. musí splňovat všechny náležitosti stanovené procesním předpisem (občanským soudním řádem), k nimž v případě dovolání náleží mj. i povinné zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci nesplňovalo náležitosti stanovené občanským soudním řádem, je zřejmé, že stěžovatelka vlastní vinou tím, že nezabezpečila řádné právní zastoupení, z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno a stěžovatelka se tak zbavila možnosti věcného přezkumu ústavní stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Takový postup nelze považovat za vyčerpání procesních prostředků. Pokud tedy ústavní stížnost směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu, posoudil ji Ústavní soud jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Výše uvedené má rovněž za následek, že lhůtu k podání ústavní stížnosti je nutno počítat ode dne doručení napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Pokud ústavní stížnost směřovala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2003, č. j. 24 Co 95/2003-53, posoudil ji Ústavní soud jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro její podání, neboť je s ohledem na podané dovolání (a výzvu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. srpna 2003 k předložení plné moci advokátem pro dovolací řízení) zcela evidentní, že předmětné usnesení bylo doručeno stěžovatelce v průběhu roku 2003. Protože uplynula zákonem stanovená lhůta k podání ústavní stížnosti, odmítl ji Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 14. července 2005
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj