ECLI:CZ:US:2005:2.US.338.04
sp. zn. II. ÚS 338/04
Usnesení
II.ÚS 338/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. F. B., zastoupeného JUDr. I. P., směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. března 2004, č. j. 17 Co 356/2003-250, ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. října 2003, č. j. 9 C 656/98-240, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. října 2003, č. j. 9 C 656/98-240, bylo odmítnuto jako opožděné odvolání žalobce (stěžovatele) proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. června 2003, č. j. 9 C 656/98-225. Soud vyšel ze zjištění, že zásilka s výše uvedeným usnesením ze dne 17. června 2003 byla uložena na poště dne 27. června 2003, protože adresát nebyl v místě bydliště zastižen, s tím, že třídenní lhůta pro doručení ve smyslu ustanovení §46 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") uplynula dne 30. června 2003. Patnáctidenní lhůta pro podání odvolání pak uplynula dne 15. července 2003, ale odvolání žalobce bylo podáno na poštu až 18. července 2003. Vzhledem k tomu, že soud vzal zároveň z předchozího prováděného dokazování za prokázáno, že se stěžovatel v místě svého trvalého bydliště pravidelně zdržuje, dospěl k závěru o opožděnosti podaného odvolání.
Následné odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. března 2004, č. j. 17 Co 356/2003-250, potvrzeno. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal, že by se v době doručování v místě doručování nezdržoval, a ve spise se ani nenachází nic, co by tomuto závěru nasvědčovalo. Z okolnosti, že v den, kdy bylo usnesení žalobci doručováno, v místě doručení nepřespal, nelze dovodit, že se tam v době doručení nezdržoval.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V řízení mělo být porušeno právo na spravedlivý proces a zásada rovnosti zbraní. Vyjádřil přesvědčení, že nebyly splněny podmínky pro náhradní doručení, a soudy obou stupňů se navíc ani jejich prověřováním nezabývaly. Vrácení zásilky soudu může prokazovat pouze to, že adresát nebyl při doručování zastižen, písemnost byla uložena, uložení adresátu oznámeno a písemnost nebyla adresátem v úložní době vyzvednuta. K řádnému doručení je ovšem třeba, aby se adresát v místě doručení zdržoval. Právě tento předpoklad nebyl soudy náležitě zjišťován, obzvláště za situace, kdy soudy měly z předchozích řízení povědomí o tom, že se stěžovatel v místě doručování pravidelně nezdržuje. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že soudy nevzaly do úvahy skutečnost, že v místě jeho trvalého bydliště se během pracovních dnů nikdo nezdržuje, a dále, že v době doručování se zdržoval na jiné adrese v M., kde i přespal. Protože soudy nezohlednily tyto skutečnosti, porušily tím dle jeho názoru právo na spravedlivý proces.
Krajský soud v Brně jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na závěry, obsažené v odůvodnění svého rozhodnutí. K otázce doručení rozsudku Okresního soudu ve Znojmě bylo provedeno rozsáhlé dokazování a byl učiněn závěr o splnění podmínek tzv. náhradního doručení. Stěžovatel neprokázal, že by se v době doručení uvedeného rozsudku v místě doručení nezdržoval a ani že by měl úmysl se trvale zdržovat na jiném místě, než v místě doručování písemnosti. Dostal dostatečnou možnost, aby své tvrzení o nezdržování se v místě doručení prokázal.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Z výše uvedeného hlediska přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
V dané věci stěžovatel namítal zejména porušení práva na spravedlivý proces, které mělo být způsobeno tím, že soudy náležitě nezjistily okolnosti jeho přítomnosti, resp. nepřítomnosti v místě doručování. Pro posouzení věci si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 656/98. Stěžovatel v odůvodnění svého odvolání argumentoval proti odmítavému usnesení o opožděnosti (č. listu 242 citovaného spisu), že přespal v den, kdy mu bylo doručováno předmětné usnesení, ve svém rodinném domku na jiném místě v M. Protože v den doručování na adrese místa doručování nespal, neměl možnost oznámení zásilky objevit. Z této skutečnosti pak vyvozuje, že mu nebylo předepsaným způsobem doručeno.
Ústavní soud se ztotožňuje se závěry obecných soudů. Je pravdou, že právní fikce náhradního doručení stanovená v ustanovení §46 odst. 2 o. s. ř., které se na daný případ vztahuje, je nástrojem výjimečným. Účinky doručení písemnosti nastanou po uplynutí stanovené doby ex lege i vůči tomu, kdo písemnost fakticky nepřevzal. Ustanovení §46 odst. 2 o. s. ř. ovšem nehovoří o tom, že se adresát musí zdržovat v místě doručování právě v den doručování. Musí mít možnost se o doručování zásilky dovědět. K tomu slouží oznámení o uložení zásilky. Stěžovatel přitom sám v ústavní stížnosti poukazuje nato, že vzhledem k tomu, že se často zdržuje na své zahradě, o zaslaných zásilkách se dozvídá z oznámení o uložení zásilky, nebo až při vyzvednutí jiných zásilek na poště. Argument stěžovatele, že předpoklad řádného doručení platí pouze, jestliže adresát v den doručení v místě doručování spal, aby měl možnost oznámení o uložení zásilky objevit, není správný. Pokud se nejednalo o dlouhodobější nepřítomnost v místě doručování (a tato skutečnost ze spisu ani z ústavní stížnosti nevyplývá; stěžovatel pouze tvrdí, že v den doručování nespal v místě doručovaní), mohl si uvedenou zásilku stěžovatel vyzvednout následující den, nebo kdykoliv později. Zákon konstruuje v ustanovení §46 odst. 2 o. s. ř. fikci náhradního doručení až třetím dnem od uložení zásilky. I z tohoto pohledu nelze hovořit o tom, že by byl stěžovatel zkrácen na svých ústavně zaručených právech, neboť nezdržoval-li se v místě doručování pouze v den doručení, avšak následující dny už ano, a mohl si tedy zásilku vyzvednout, zůstala mu lhůta pro podání odvolání, která počala běžet nejpozději 1. července 2003, zachována v plném rozsahu. Není povinností pošty doručit adresátovi zásilku přímo do rukou bez uložení na poště. Adresátovi jde plně k tíži, že si zásilku nevyzvedl, pokud mu bylo uložení oznámeno a měl možnost si ji vyzvednout na poště. Ústavní soud poukazuje dále na skutečnost, že lhůta pro podání odvolání uplynula dne 15. července 2003. Jak přitom vyplývá z ústavní stížnosti, stěžovatel si zásilku vyzvedl dne 14. července 2003. Měl tedy možnost i v případě takto opožděně vyzvednuté zásilky ve lhůtě učinit procesní úkon a podat odvolání (byť by bylo pouze blanketní).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 25. ledna 2005
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu