ECLI:CZ:US:2005:2.US.376.05
sp. zn. II. ÚS 376/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M. P., t. č., zastoupeného JUDr. Pavlem Pokorným, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Veverkova 1343, o návrhu, na základě něhož se přikazuje orgánům soudní moci České republiky respektovat právo na náhradu škody stěžovateli, způsobenou mu nezákonným rozhodnutím soudu dle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod v částce 1.398.000,- Kč povinnou Českou republikou a o návrhu na náhradu nákladů zastoupení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud podáním ze dne 27. 6. 2005, doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 6. 2005, které však nesplňovalo náležitosti požadované zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel především nebyl řádně zastoupen advokátem. K výzvě Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2005 pak zaslal podání, datované 22. 8. 2005 a sepsané advokátem na základě řádné plné moci. V tomto podání navrhuje, aby Ústavní soud přikázal orgánům soudní moci České republiky respektovat právo na náhradu škody stěžovateli, způsobenou nezákonným rozhodnutím soudu dle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod v částce 1.398.000,- Kč povinnou Českou republikou. Současně se domáhá náhrady nákladů svého zastoupení v tomto řízení. Z obsahu podání je dále zřejmé, že jiný zásah orgánu veřejné moci spatřuje ve vydání rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 20 Co 376/2004, kterým byl potvrzen výrok o rozvodu manželství stěžovatele v rozhodnutí Okresního soudu Náchod ze dne 9. 8. 2004, čj. 6 C 223/2003-79. Vydáním uvedeného rozhodnutí totiž odvolací soud podle názoru stěžovatele překročil svoje pravomoci a porušil ústavně garantovaná práva stěžovatele a způsobil mu tak újmu. Proto se domáhá "respektování práva na náhradu škody", jak bylo výše uvedeno.
Ústavní soud primárně posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to zejména otázku, zda je sám k projednání ústavní stížnosti příslušný.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit. Dle ustanovení čl. 87 Ústavy ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Ústavní soud je oprávněn posoudit v řízení o ní jen pravomocné rozhodnutí a jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Podle čl. 88 Ústavy pak zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla řízení před Ústavním soudem. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu, které ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo, a současně buď zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva či svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením [ust. §82 odst. 2 písm. a) a §3 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu].
Z uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud je v řízení o ústavní stížnosti příslušný pouze k rozhodnutí o zrušení konkrétního individuálního právního aktu, nebo k vydání zákazu pokračovat v zásahu. Stěžovatel se v projednávaném případě nedomáhá ani jednoho postupu. Rozhodnutí soudu, v jehož vydání spatřuje podle odůvodnění jiný zásah orgánu veřejné moci, nepožaduje zrušit (nutno v této souvislosti uvést, že toho se již dříve u Ústavního soudu domáhal, ovšem jeho stížnost byla pod sp. zn. IV ÚS 158/05 jako nepřípustná odmítnuta), ani zákazu v pokračování porušování práva, způsobeného jiným zásahem orgánu veřejné moci. S ohledem na výše uvedené tedy nelze dovodit oprávnění Ústavního soudu o projednávaném návrhu meritorně rozhodnout. Pokud jde o možnost náhrady za škody, způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím, ta je upravena zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a takovému návrhu jsou oprávněny vyhovět pouze v něm vymezené orgány, resp. posléze soud, ovšem při splnění v cit. zákoně stanovených předpokladů.
Podle ustanovení §83 zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady zastoupení stěžovatele zcela nebo zčásti zaplatí stát, odůvodňují-li to jeho osobní a majetkové poměry, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením (§29 a §30 odst. 1) téhož zákona a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta. V projednávaném případě však posledně uvedená podmínka nebyla naplněna. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud projednávanou ústavní stížnost odmítá, nemůže návrhu stěžovatele na náhradu nákladů jeho zastoupení státem vyhovět.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2005
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj