ECLI:CZ:US:2005:2.US.379.04
sp. zn. II. ÚS 379/04
Usnesení
II.ÚS 379/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti JUDr. L. T., zastoupeného JUDr. J. R., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 3. 2004, č. j. 43 Nt 4036/03-40, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2004, č. j. 44 To 254/2004-49, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 6. 2004 a byla dále dvakrát doplněna (doplnění doručena Ústavnímu soudu dne 6. 10. a 10. 11. 2004), a která i v ostatním splňuje náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel mj. s odkazem na čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení rubrikovaných rozhodnutí, neboť se domnívá, že postup soudů při posuzování jeho žádosti o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu v trestním řízení je v rozporu s jeho ústavně zaručenými právy, zejména v rozporu s právem na řádnou obhajobu.
Jak zjistil Ústavní soud z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 vedeného pod sp. zn. 43 Nt 4036/2003, požádal stěžovatel dne 20. 10. 2003 prostřednictvím dozorového státního zástupce soud o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 10. 2003, č. j. 43 Nt 4036/03-2, byla žádost zamítnuta, neboť dle názoru soudu nebyla úplná. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení stížnost. Usnesením Městského soudu v Praze, ze dne 30. 12. 2003, č. j. 44 To 677/2003-28, bylo napadené usnesení zrušeno a obvodnímu soudu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Stěžovatel měl mimo jiné doložit daňová přiznání za uplynulá léta, tedy za období, kdy měl páchat trestnou činnost, jakož i doklady o svých životních nákladech v této době a dále výpisy svých účtů v minulosti a současnosti. Dne 16. 2. 2004 stěžovatel doplnil žádost o několik dokladů, mj. o vyjádření Úřadu městské části Praha 8 a Přehled vlastnictví v územní jednotce. Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl shora uvedeným usnesením tak, že žádost stěžovatele o poskytnutí bezplatné obhajoby zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, která byla napadeným usnesením Městského soudu v Praze zamítnuta s odůvodněním, že stěžovatel neprokázal, že nemá dostatek prostředků. Dle názoru obecných soudů nepředložil prohlášení o svém majetku minulém a současném, nepředložil výpisy všech bankovních účtů v minulosti a v současnosti, daňová přiznání z této doby atd.
V souladu s ustanovením §32 zákona o Ústavním soudu vyzval soud účastníky řízení, Obvodní soud pro Prahu 1 a Městský soud v Praze, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Předseda senátu 43 T Obvodního soudu pro Prahu 1 ve vyjádření ze dne 20. 12. 2004 uvedl, že trvá na právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí.
Předsedkyně senátu 44 To Městského soudu v Praze ve vyjádření ze dne 23. 12. 2004 sdělila, že odkazuje na zamítavé usnesení, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kdy podle ustanovení §33 odst. 2 tr. ř. musí obviněný osvědčit, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, a v citovaném usnesení je podrobně uvedeno, co měl obviněný prokázat v jím podané žádosti. Podle názoru předsedkyně senátu nebylo žádné právo obviněného zaručené Ústavou České republiky rozhodnutím Městského soudu porušeno.
Po té, co Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud považuje za nutné uvést, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho úkolem není skutkově a právně objasňovat věci, jež patří do pravomoci obecných soudů, a nepřísluší mu hodnotit provedené důkazy. Je nicméně oprávněn posoudit, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda nebyly takovým vybočením porušeny stěžovatelovy základní práva a svobody. K porušení těchto práv a následnému zásahu Ústavního soudu by došlo tehdy, pokud by byl zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry soudů a vykonanými skutkovými zjištěními (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 ve věci sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, nález č. 34, str. 257 a násl.).
Stěžovatel v zásadě namítá, že prokázal věrohodným a čestným způsobem svoje majetkové poměry, soudy neobjasnily, proč jeho tvrzením nevěří a během několika let průběhu vyšetřování nebylo prokázáno, že by se on sám, nebo osoby jemu blízké v rámci domnělé trestné činnosti obohatily. Stěžovatel má za to, že soudy nevyvrátily jím prokázanou nemajetnost. Dále také namítá, že jeho majetková situace je několik let neustále pod kontrolou orgánů činných v trestním řízení a pokud by tedy majetek měl, mohly jej tyto orgány již mnohokrát zajistit. V doplnění ze dne 8. 11. 2004 stěžovatel rovněž uvádí, že považuje za protiprávní, pokud státní zástupce, jenž zajišťoval dozorovou činnost při trestním stíhání vedeném proti němu před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 3 T 14/2001, podával informace JUDr. K. K., soudci Městského soudu v Praze a že soudy nepostupovaly nestranně, pokud pouze opsaly neobjektivní a zřejmě protiústavní návrhy tohoto státního zástupce.
Podle názoru Ústavního soudu je třeba zdůraznit, že dle dikce §33 odst. 2 trestního řádu je na obviněném, aby osvědčil, že nemá dostatek prostředků, aby uhradil náklady obhajoby. Ze zákona nevyplývá povinnost soudů vykonávat jakoukoliv vyšetřovací činnost, pokud jde o majetkové poměry žadatele a prokázání nemajetnosti je výlučně na žadateli, přičemž soudu přísluší hodnocení předložených dokladů.
Jestliže po zrušení usnesení o zamítnutí žádosti o poskytnutí bezplatné obhajoby vyzval soud prvního stupně stěžovatele, aby doplnil doklady osvědčující jeho nemajetnost, a odkázal přitom na obsah odůvodnění usnesení odvolacího soudu (přípis Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2003, tak ve spisu na č. l. 31), nelze proti tomuto postupu nic namítat. Stěžovateli se dostalo obsahově přesné informace o tom, jaké typové doklady a ohledně jakého časového období má předložit. Nic na vypovídací schopnosti této informace nemění fakt, že ji stěžovatel musel zjistit ze dvou písemností, jež mu byly ostatně doručeny do vlastních rukou. Stěžovatel nepředložil například požadovaná daňová přiznání z uplynulých let či čestné prohlášení, že nemá další majetek, který by mohl použít k úhradě nákladů obhajoby. Pokud jde o ostatní doklady (výpisy z účtu, údaje o vydáních a nákladech na živobytí), předložil je pouze za krátké časové období (ve stavu aktuálním v době zaslání dokladů). Za této situace nelze dle názoru Ústavního soudu vytýkat obecným soudům zamítavý postoj, neboť dodané doklady neprokazují nemajetnost úplně a především ne v delším časovém horizontu. Jak již Ústavní soud uvedl, nelze spravedlivě požadovat po soudu, aby za stěžovatele sám opatřoval doklady svědčící o jeho nemajetnosti. Nadto sám fakt, že je proti stěžovateli vedeno delší dobu trestní stíhání, v jehož průběhu nebyl zjištěn nějaký jeho rozsáhlejší majetek, není důkazem, jenž by svědčil o tom, že žádný majetek nemá.
Ani skutečnost, že v jiném řízení byl stěžovateli nárok na bezplatnou obhajobu přiznán, nezakládá nárok na vyhovění žádosti v řízení jiném. Z obsahu objektivního práva nelze dovodit vázanost soudu rozhodnutím o stejném typu žádosti v jiné věci. Soudu, který rozhodoval o stejném druhu žádosti později, nepřísluší hodnotit způsob posouzení předložených dokladů jiným soudem dříve. Dále je třeba dle názoru Ústavního soudu zdůraznit, že z pohledu řízení o ústavní stížnosti je na místě toliko posouzení, zda napadeným rozhodnutím předcházelo řízení, které vyhovuje podmínkám ústavních záruk spravedlivého řízení. Jejich porušení Ústavní soud neshledal a konstatuje, že napadená rozhodnutí nevybočují z mezí zákona. V nich učiněný závěr o neprokázání toho, že stěžovatel nemá dostatek prostředků, je z ústavního hlediska akceptovatelný a není v rozporu s provedenými důkazy a vykonanými skutkovými zjištěními. Ústavní soud nedospěl k závěru, že by v projednávané věci došlo k porušení práva na řádnou a úplnou obhajobu nebo k porušení jiných ústavně zaručených práv stěžovatele. Za dané situace považuje proto Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů za projev jejich nezávislého rozhodování, do něhož není oprávněn zasahovat.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatele, a proto návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. února 2005
JUDr. Jiří Nykodým
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Eleni Kameníková
Ref.: - usnesení doručit do vlastních rukou na adresy uvedené ve spisu
- právnímu zástupci stěžovatele (2x)
- Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ke sp. zn. 43 Nt 4036/2003
- Městskému soudu v Praze ke sp. zn. 44 To 254/2004
- přílohy ponechat ve spisu
- po vrácení zpátečních lístků spis vyznačit doručení ve spisu a spis založit
V Brně dne