ECLI:CZ:US:2005:2.US.380.04
sp. zn. II. ÚS 380/04
Usnesení
II.ÚS 380/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v neveřejném jednání soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti L. B., rávně zastoupeného Mgr. R. P., směřující proti rozhodnutím Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. dubna 2002, sp. zn. 12 C 110/2002, a ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. Nc 561/2003, Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 2. dubna 2004, č. j. 2 Zn 77/2004, ze dne 17. března 2004, č. j. 2 Zn 73/2004, a ze dne 5. dubna 2004, č. j. 1 Zn 2578/2003, Okresního státního zastupitelství Praha - východ ze dne 11. března 2004, č. j. 2 Zn 64/2004, Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. května 2004, č. j. KZn 1230/2004, a Policie ČR, Okresního ředitelství v Nymburku ze dne 1. dubna 2004, č. j. ORNB-7/SKS-ST-2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 22. června 2004 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako Stížnost VII., kterým stěžovatel napadl shora označená rozhodnutí orgánů veřejné moci. Vzhledem k tomu, že jeho podání nesplňovalo náležitosti stanovené v §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon"), byl vyzván k odstranění vad podání. Dne 9. srpna 2004 byla doručena informace o právním zástupci, dne 6. září 2004 pak byla doručena i plná moc. Na základě výzvy Ústavního soudu byla dne 12. října 2004 doručena právním zástupcem vypracovaná ústavní stížnost. V ústavní stížnosti bylo uvedeno, že stěžovatel shledal v postupu orgánů veřejné moci diskriminační přístup a porušení ústavního pořádku ČR.
Hlavní námitka směřovala proti rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. srpna 2003, č. j. Nc 561/2003-3, kterým bylo bez návrhu zahájeno řízení o přezkoumání způsobilosti stěžovatele k právním úkonům. Stěžovatel je přesvědčen, že zahájení řízení bylo protiprávní reakcí na soudní spory, které stěžovatel vede v běžném civilním řízení.
Rozsudek ze dne 10. dubna 2002, č. j. 12 C 110/2002-60, stěžovatel napadl odvoláním, dovoláním i ústavní stížností. Všechny opravné prostředky byly odmítnuty bez věcného přezkumu. Stěžovatel je rovněž přesvědčen, že soudkyně Okresního soudu v Nymburce, která rozhodovala v obou uvedených věcech, je proti němu zaujatá. Důvodem zaujatosti by měla být snaha stěžovatele přezkoumat uvedený rozsudek. Od tohoto problému jsou, podle názoru stěžovatele, odvozena další shora označená rozhodnutí.
V postupu dotčených orgánů veřejné moci shledal stěžovatel zásah do svého práva na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 3 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud se nejprve zabýval naplněním formálních náležitostí ústavní stížnosti. Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona mohou fyzická nebo právnická osoba podat ústavní stížnost proti pravomocným rozhodnutím, jestliže tvrdí, že v řízení, jehož byla účastníkem, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona, ve znění platném do 31. března 2004, bylo možno podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva přiznává. Za počátek této lhůty byl stanoven den doručení napadeného rozhodnutí. Tato lhůta byla nově upravena v ustanovení §72 odst. 3 zákona, ve znění platném od 1. dubna 2004. Nově lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení, za počátek lhůty je však považován den následující po doručení. Dle ustanovení §75 odst. 1 zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Podle otisku poštovního razítka byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě dne 21. června 2004.
Podle doručenek zaslaných Ústavnímu soudu v kopii byl rozsudek Okresního soudu v Nymburce, č. j. 12 C 110/2002-60, doručen stěžovateli dne 15. července 2002. Lhůta k podání ústavní stížnosti marně vypršela dne 12. září 2002
Usnesení Okresního soudu v Nymburce, č. j. Nc 561/2003-3, bylo stěžovateli doručeno dne 28. srpna 2003. Lhůta k podání ústavní stížnosti marně vypršela dne 27. října 2003.
V případě výše uvedených rozhodnutí byla ústavní stížnost podána po zákonem stanovené lhůtě. Proto byla ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce, č. j. 12 C 110/2002-60, a usnesení, č. j. Nc 561/2003-3, odmítnuta dle ustanovení §43 odst. 1 lit. b) zákona.
Stěžovatelem tvrzené rozhodnutí Okresního státního zastupitelství Nymburk ze dne 2. dubna 2004, sp. zn. 2 Zn 77/2004, mělo formu sdělení o postoupení věci předsedovi Okresního soudu v Nymburce. Toto sdělení bylo odesláno obyčejnou poštou dne 5. dubna 2004 (podle údaje na stěžovatelem předložené kopii bylo toto rozhodnutí doručeno dne 13. dubna 2004). Lhůta k případnému podání ústavní stížnosti by marně vypršela dne 14. června 2004.
Rozhodnutí Policie ČR, Okresního ředitelství Nymburk ze dne 1. dubna 2004, č.j. ORNB-7/SKS-ST-2004, bylo vyrozuměním stěžovatele o neoprávněnosti podnětu stěžovatele. Bylo odesláno doporučeně avšak bez doručenky dne 2. dubna 2004. Na kopii zaslané Ústavnímu soudu stěžovatelem bylo uvedeno datum 5. dubna 2004. Lhůta k případnému podání ústavní stížnosti by marně vypršela dne 4. června 2004.
Přípisem Okresního státního zastupitelství Nymburk ze dne 17. března 2004, sp. zn. 2 Zn 73/2004, bylo stěžovateli sděleno, že státní zástupce není příslušný k přezkumu rozsudků vydaných v občanskoprávním řízení. Také toto sdělení bylo stěžovateli zasláno obyčejnou poštou, neboť se nejednalo o meritorní rozhodnutí.
Rovněž v případě stěžovatelem označeného přípisu Okresního státního zastupitelství Nymburk ze dne 5. dubna 2004, sp. zn. 1 Zn 2578/2003, se jednalo o sdělení nezávadnosti tiskopisu, sloužícího jako předvolání k podání vysvětlení. Také toto sdělení bylo zasláno obyčejnou poštou.
Písemností Okresního státního zastupitelství Praha - východ, ze dne 11. března 2004, sp. zn. 2 Zn 64/2004 (správně sp. zn. 2 Zn 46/2004), byl stěžovatel státním zástupcem vyrozuměn o postoupení jeho podání k vyřízení příslušnému orgánu Policie ČR Nymburk, neboť nebylo podle obsahu posouzeno jako trestní oznámení. Nejednalo se o rozhodnutí, a proto bylo stěžovateli zasláno obyčejnou poštou dne 16. března 2004.
V ústavní stížnosti uvedeným rozhodnutím Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. května 2004, sp. zn. KZn 1230/2004, byl stěžovatel informován o posouzení jeho stížnosti. V postupu Okresního státního zastupitelství Nymburk nebylo shledáno pochybení. Tato informace neměla charakter rozhodnutí, byla však zaslána doporučeně a stěžovateli byla doručena dne 31. května 2004.
V uvedených případech není možno citované písemnosti, státního zastupitelství Nymburk ze dne 2. dubna 2004, sp. zn. 2 Zn 77/2004, ze dne 17. března 2004, sp. zn. 2 Zn 73/2004, ze dne 5. dubna 2004, sp. zn. 1 Zn 2578/2003, a dále Okresního státního zastupitelství Praha - východ, ze dne 11. března 2004, sp. zn. 2 Zn 46/2004, Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. května 2004, sp. zn. KZn 1230/2004, a Policie ČR, Okresního ředitelství Nymburk ze dne 1. dubna 2004, č. j. ORNB-7/SKS-ST-2004, hodnotit jako rozhodnutí, případně jiný zásah orgánu veřejné moci, ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 zákona. Nejednalo se proto o nástroje, které by byly způsobilé takového zásahu do základních práv stěžovatele, jak ve své ústavní stížnosti namítl. Nejedná se tedy o takové úkony orgánů veřejné moci, proti kterým je možno podat ústavní stížnost, nemohlo jimi objektivně dojít k zásahu do práv stěžovatele. V daném případě se jedná pouze o jeho subjektivní pohled. Ústavnímu soudu tedy nepřísluší jejich případný přezkum, a proto je tuto část ústavní stížnosti třeba odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 lit. d) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2005
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.soudce zpravodaj