ECLI:CZ:US:2005:2.US.405.05
sp. zn. II. ÚS 405/05
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 5. října 2005 sp. zn. II. ÚS 405/05 ve věci ústavní stížnosti P. N. T. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. května 2005 sp. zn. Nt 6533/2005, kterým byla zamítnuta její stížnost proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jímž byla ponechána i nadále ve vazbě.
I. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 9. 5. 2005 sp. n. Nt 6533/2005 porušil ústavně zaručená práva stěžovatelky zakotvená v čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou 14. července 2005 se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. května 2005 (správně však ze dne 9. května 2005) sp. zn. Nt 6533/2005, kterým byla zamítnuta její stížnost proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 18. 4. 2005 sp. zn. 1 Zt 101/2005, kterým byla podle §67 písm. a) trestního řádu (dále jen "tr. ř.") ponechána i nadále ve vazbě. Podle stěžovatelky jím byla porušena její základní práva podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatelka konkrétně namítá, že napadené usnesení je paušální a neodůvodněné, bylo jím rozhodnuto o deseti obviněných, a to bez jejího slyšení.
Obvodní soud pro Prahu 4 ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že výslech stěžovatelky prováděn nebyl, neboť pro takový postup v té době nebyla opora v zákoně.
Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. Nt 6533/2005 Ústavní soud zjistil, že proti stěžovatelce a čtrnácti dalším obviněným je vedeno trestní stíhání pro účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 trestního zákona (dále jen "tr. z.") a pro pomoc k trestnému činu neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 a 2 písm. b) tr. z. a v tomto řízení byla společně se třinácti dalšími obviněnými usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2005 sp. zn. 37 Nt 34/2005 vzata do vazby ze všech zákonných vazebních důvodů. Usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 18. 4. 2005 sp. zn. 1 Zt 101/2005 bylo rozhodnuto o tom, že se všichni obvinění ponechávají ve vazbě z důvodu podle §67 písm. b) tr. ř. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka a devět dalších obviněných stížnost. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. května 2005 č. j. Nt 6533/2005-75 byly stížnosti obviněných zamítnuty. Toto rozhodnutí bylo vydáno v neveřejném zasedání za přítomnosti členek senátu a zapisovatelky.
Druhým výrokem nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60; vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.) bylo závazně vysloveno, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Tento nález přitom obsahově navazoval na nález sp. zn. I. ÚS 573/02 ze dne 23. března 2004 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 41, str. 397). Čl. 5 odst. 4 Úmluvy přitom byl součástí právního řádu i v době rozhodování soudu v posuzovaném případě a podle čl. 10 Ústavy České republiky měl přednost před zákonem.
Proto je opodstatněná námitka stěžovatelky, že nebyla soudem slyšena předtím, než bylo rozhodnuto o její stížnosti. Tím bylo porušeno její základní právo definované v čl. 5 odst. 4 Úmluvy i čl. 8 odst. 2 Listiny.
Pokud se jedná o návrh stěžovatelky na zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, bylo z potvrzení Vězeňské služby České republiky zjištěno, že byla dne 29. 8. 2005 propuštěna z vazby na svobodu. Proto v části ústavní stížnosti požadující zrušení rozhodnutí soudu Ústavní soud odmítl ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona. Protože stěžovatelka byla v mezidobí propuštěna z vazby, chybí zde možnost bezprostředního a přítomného zásahu Ústavního soudu, který by mohl mít vliv na zamezení porušování ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky.
Ústavní soud proto podle ustanovení §82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl jen v tom rozsahu, že konstatoval, že postupem soudu došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny a v čl. 5 odst. 4 Úmluvy.