ECLI:CZ:US:2005:2.US.434.04
sp. zn. II. ÚS 434/04
Usnesení
II.ÚS 434/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. P. J., směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze dne 4. února 2004, sp. zn. 40 Co 1345/2003, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. června 2003, sp. zn. 8 C 57/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze dne 4. února 2004, sp. zn. 40 Co 1345/2003, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. června 2003, sp. zn. 8 C 57/2001. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a žalovaný (stěžovatel) byl uznán povinným k náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který byl ohledně hodnoty členského podílu k družstevnímu bytu vázán právním názorem Nejvyššího soudu ČR, vyjádřeným v rozsudku ze dne 22. února 2001, č. j. 22 Cdo 2244/99-270. Tímto rozsudkem byla zrušena rozhodnutí soudů nižších stupňů, která předcházela ústavní stížností napadeným rozhodnutím, a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Nejvyšší soud zaujal právní názor, že v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož předmětem je vypořádání hodnoty členských práv a povinností spojených s užíváním tohoto bytu, nelze vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu, ani z hodnoty vypořádacího podílu podle ustanovení §233 odst. 3 obchodního zákoníku. Jde totiž o majetková práva, jejichž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, to je cenou, kterou by bylo možno za převod v rozhodné době a místě dosáhnout, přičemž musí jít o hodnotu ke dni zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Soudy obou stupňů vycházely z právního názoru Nejvyššího soudu ČR, podle kterého jde i při vypořádání práv a povinností k družstevnímu bytu o majetkové právo, jehož cena se pro tyto účely rozumí cenou obvyklou, kterou by bylo možno za převod v rozhodné době a místě dosáhnout. Stěžovatel namítal, že pokud by uvedený názor Nejvyššího soudu existoval již v době rozhodování o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví v letech 1991 - 1999, zachoval by se jiným způsobem, a sice tak, že by přerušil práci u zaměstnavatele, který mu poskytl stabilizační půjčku a zajistil si přiměřený podnájem, neboť stabilizační byt by byl nucen vrátit.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ve svém vyjádření účastníka řízení setrval na svém právním posouzení věci, přičemž vyjádřil přesvědčení, že argumentace stěžovatele nedosahuje ústavněprávní roviny. K argumentaci stěžovatele ohledně posuzování hodnoty členských práv a povinností k družstevnímu bytu zaujal názor Nejvyšší soud, jenž předchozí rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci zrušil, a věc mu vrátil s výše uvedeným právním názorem. Jeho právní názor je pro soudy nižších stupňů závazný.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Z výše uvedeného hlediska přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížnost stěžovatele, která se ústavněprávními aspekty napadeného rozhodnutí zabývala velice stručně, ponejvíce polemizovala s právním názorem, vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. ledna 2001, č. j. 22 Cdo 2244/99-270, podle něhož se v případě vypořádání práv a povinností k družstevnímu bytu stanoví cena bytu cenou obvyklou, kterou by bylo možno za převod v rozhodné době a místě dosáhnout. Ústavní soud v této souvislosti konstatuje, že uvedený závěr je ústavně konformní a nelze v něm spatřovat porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod. Ústavní soud si je vědom rozdílného posuzování dané otázky v minulosti. Na straně jedné existují rozhodnutí, podle nichž v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož předmětem je vypořádání hodnoty členských práv a povinností spojených s užíváním tohoto bytu, je nutno vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu k předmětnému bytu, protože možnost užívání družstevního bytu jedním z rozvedených manželů nelze tržním způsobem vyjádřit. Na straně druhé judikatura Nejvyššího soudu, kterou i Ústavní soud považuje za ústavně konformní, upřednostňuje hodnotu členského podílu v družstvu stanovenou tržně, resp. cenou obvyklou, zdůrazňujíc, že při stanovení hodnoty, které se dostává účastníku řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (nyní společného jmění manželů), nelze vycházet z tzv. účetní zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu. Ve vztahu k bytovému družstvu je majetková hodnota členství v družstvu (hodnota členských práv a povinností) sice dána hodnotou vypořádacího podílu, který se stanoví postupem podle ustanovení §233 obchodního zákoníku, avšak při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (resp. dnes společného jmění) se hodnota vypořádacího podílu vytváří na základě nabídky a poptávky, tedy se oceňuje tržně. Tržní hodnotou členského podílu v bytovém družstvu je pak cena, za kterou je možné v konkrétním čase a místě nabýt členská práva a povinnosti k bytu srovnatelné velikosti, vybavení, polohy apod., nikoliv cena samotného bytu, určená nákladovou metodou. Tento výklad považuje Ústavní soud za správný, neboť je nepochybné, že členství v družstvu, které představuje souhrn členských práv a povinností, má majetkovou hodnotu. Bylo by nespravedlivé ve vztahu k manželovi, který se nestal výlučným členem družstva po zániku společného členství, aby mu bylo přiznáno vypořádání pouze ve výši zůstatkové hodnoty.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 6. ledna 2005
JUDr. Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu