ECLI:CZ:US:2005:2.US.447.04
sp. zn. II. ÚS 447/04
Usnesení
II.ÚS 447/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. N., zastoupeného advokátem JUDr. M. S., směřující proti rozhodnutí RM-SYSTÉM, a.s., ze dne 6. 11. 2001, čj. SR 480/7/2001, ze dne 9. 11. 2001, čj. SR 620/7/2001, ze dne 30. 11. 2001, čj. SR 781/10/2001, ze dne 9. 11. 2001, čj. SR 525/7/2001, ze dne 9. 11. 2001, čj. SR 619/7/2001, ze dne 9. 11. 2001, čj. SR 580/7/2001, rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 26. 3. 2002, čj. 45/N/308/2001/2, ze dne 22. 2. 2002, čj. 45/N/406/2001/2, ze dne 8. 4. 2002, čj. 45/N/453/2002/2, ze dne 8. 4. 2002, čj. 45/N/413/2001/2, ze dne 26. 3. 2002, čj. 45/N/399/2001/2, ze dne 22. 2. 2002, čj. 45/N/396/2001/2, a rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2004, čj. 6 A 88/2002-79 (ve výroku II. a IV.), ze dne 29. 4. 2004, čj. 6 A 77/2002-60, ze dne 27. 4. 2004, čj. 5 A 130/2002-68, a o návrhu na zrušení části ustanovení čl. II. bod 1 zákona č. 362/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, která zní: "Pokud nesplňují podmínky pro přijetí k obchodování na veřejném trhu podle §72, rozhodne ve stejné lhůtě o vyloučení těchto cenných papírů z obchodování na veřejném trhu.", takto:
Ústavní stížnost a návrh se o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 7. 2004, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Svou ústavní stížnost opírá o následující důvody.
Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí RM-SYSTÉM, a. s., byla nicotná, neboť byla vydána podle čl. II bodu 1 zák. č. 362/2000 Sb. v době, kdy již uplynula doba 6 měsíců od účinnosti tohoto zákona, ve které byl správní orgán oprávněn rozhodnout o vyloučení dotčených cenných papírů z obchodování na veřejném trhu. Stěžovatel má za to, že správní orgány obou stupňů nesprávně interpretovaly lhůty stanovené v čl. II bodu 1 zák. č. 362/2000 Sb. (lhůta k přezkoumání, zda cenné papíry veřejně obchodovatelné podle dosavadních právních předpisů a přijaté k obchodování na veřejném trhu splňují podmínky schválené tímto zákonem a lhůta k vydání rozhodnutí o vyloučení těchto cenných papírů z obchodování na veřejném trhu), jako by šlo o lhůty dvě, snad za sebou následující, šlo však o lhůtu jednu, která uplynula dnem 1. 7. 2001. Podle stěžovatele tak po dni 1. 7. 2001 zanikla pravomoc správního orgánu prvního stupně rozhodovat podle citovaného ustanovení o vyloučení cenného papíru; proto jestliže správní orgán prvního stupně rozhodnutí opírající se o toto ustanovení vydal v průběhu měsíců října a listopadu 2001, jsou taková rozhodnutí nicotným právním aktem pro nedostatek pravomoci orgánu, který je vydal. Na tom podle stěžovatele nic nemění ani ta skutečnost, že jiný zákon - zákon o cenných papírech - svěřuje tomuto správnímu orgánu pravomoc obsahově shodnou. K nicotnosti uvedených rozhodnutí měla dle stěžovatele Komise pro cenné papíry přihlédnout podle §59 správního řádu a současně měla stěžovateli přiznat jako akcionáři společnosti, o jejíž akciích bylo v řízení rozhodováno, postavení účastníka. Protože se tak nestalo, měl Nejvyšší správní soud dle stěžovatele rozhodnutí Komise pro cenné papíry zrušit. Pokud Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že Komise pro cenné papíry rozhodovala v řízení pouze o procesním právu stěžovatele vyvolat odvolací řízení, má stěžovatel za to, že i tak mělo být přihlédnuto k nicotnosti rozhodnutí RM-SYSTÉM, a. s., a že měla být tato nicotnost vyslovena, v opačném případě by neexistovala efektivní možnost ochrany proti nicotným správním rozhodnutím. Stěžovatel dále uvádí, že " ... orgány veřejné moci měly přihlédnout k absolutní výjimečnosti (resp. neústavnosti) případu, kdy na základě licence (§50 zákona o cenných papírech v tehdy platném znění) získala možnost vykonávat státní moc a rozhodovat tak ve správním řízení akciová společnost." Pravomoc k vydání správních rozhodnutí by tedy dle stěžovatele neměla být vykládána extenzivně.
Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s argumentací Komise pro cenné papíry o tom, že akcionáři nejsou účastníky správního řízení o vyloučení akcií z obchodování na veřejném trhu. Stěžovatel tvrdí, že mu ve smyslu §14 odst. 1 správního řádu postavení účastníka předmětného správního řízení náleželo, neboť jeho práva a právem chráněné zájmy jako vlastníka akcií, o jejichž vyloučení z obchodování na veřejném trhu bylo rozhodováno, byla přinejmenším rozhodnutím přímo dotčena, nebylo-li o nich už přímo rozhodováno v daném správním řízení. Stěžovatel dovozuje, že na prvním místě je to právě akcionář jako vlastník vylučované akcie, jehož práva jsou dotčena, neboť na základě právních předpisů se tak v důsledku vyloučení akcií z obchodování na veřejném trhu mění jeho právní postavení. Vyloučení akcií z trhu nemá za následek "pouhé" ztížení přístupu k informacím o emitentovi či omezení možnosti akcii zcizit na veřejném trhu, tímto vyloučením jsou eliminována zejména práva akcionáře z povinné nabídky převzetí podle obchodního zákoníku a další práva akcionáře. Podle stěžovatele Komise pro cenné papíry nesprávně odděluje hospodářský zájem a právem chráněné zájmy; dle stěžovatele jeho hospodářské zájmy jako akcionáře jsou chráněny právem, projevují se proto jako práva a v tomto smyslu splývají v jedno; tato práva jsou pak napadeným rozhodnutím dotčena, resp. je o nich rozhodováno.
Stěžovatel dále namítá, že ve správním řízení nebylo dbáno jeho práv dle §33 správního řádu, neboť mu nebyla dána možnost v řízení se vyjádřit a nahlédnout do spisu. V tom spatřuje stěžovatel další důvod pro zrušení napadených rozhodnutí RM-SYSTÉM, a.s., Dále stěžovatel namítá, že neměl možnost seznámit se s podklady řízení, zejména mu nebylo umožněno zjistit, jaká rozhodná doba byla vzata v úvahu při posuzování existence podmínek podle §72 zákona o cenných papírech.
Nejvyšší správní soud dle stěžovatele pochybil, když pominul, že stěžovatel byl vlastníkem akcií, bylo tedy rozhodováno o předmětu jeho vlastnictví, Nejvyšší správní soud však vytvářel konstrukci, jako by vylučování cenných papírů z veřejného obchodování bylo v daných případech jen věcí vztahu mezi státem a emitentem. Stěžovatel má za to, že pokud stát přikročí k rozhodování o vyloučení akcií z moci úřední, nemůže upřít vlastníku akcií postavení účastníka řízení. V této souvislosti stěžovatel upozorňuje, že Česká republika uzavřela řadu mezinárodních smluv a o ochraně investic. Podle těchto smluv jsou investicemi i akcie. Upírání postavení účastníka řízení je pak v rozporu s těmito mezinárodními smlouvami.
Stěžovatel s odkazem na konkrétní ustanovení zákona o cenných papírech poukazuje na oprávnění vlastníka akcie účastnit se veřejného trhu se svými akciemi, zadávat příkazy ohledně jejich prodeje, využívat při nakládání s akciemi informace poskytované organizátorem veřejného trhu i oprávnění vlastníků akcií těžit z povinností stanovených emitentům akcií v ustanovení §80c zákona o cenných papírech, které emitenti neregistrovaných akcií nemají. Stěžovatel rovněž poukazuje na práva akcionáře vyplývající mu z obchodního zákoníku (dále též "obch. zák."), pokud jde o akcie přijaté k obchodování na veřejném trhu. Zejména jen v případě, kdy se jedná o registrované akcie, může být akcionář oprávněným z povinné veřejné nabídky převzetí podle §183b obch. zák., dále stěžovatel poukazuje na oznamovací povinnost podle §183d obch. zák., dále na §183e obch. zák., podle něhož jen na registrované akcie se vztahují zvláštnosti postupu při povinné nabídce převzetí a na §183h odst. 1 písm. b) obch. zák., který stanoví, že akcionář dále může být za stanovených předpokladů legitimován k podání žádosti o uložení povinnosti učinit nabídku na odkoupení, jen v případě registrovaných akcií je dána pravomoc valné hromady rozhodovat o určitých převodech majetku akciové společnosti podle §193 odst. 2 obch. zák. a akcionář se může podílet na rozhodování, v případě registrovaných akcií nemohou být vyloučena nebo omezena přednostní práva akcionářů podle §209a odst. 1 obch. zák. Stěžovatel rovněž poukazuje na zkrácení svých práv vlastníka akcií, vyplývajících mu z §186a obch. zák. pro případ, kdy z vůle samotné akciové společnosti dle §187 odst. 1 písm. h) obch. zák. dojde ke zrušení registrace akcií a i o tato práva byl stěžovatel dle svého tvrzení rozhodnutím správních orgánů zkrácen.
Stěžovatel odmítá argumentaci Nejvyššího správního soudu, že akcionář nemá subjektivní veřejné právo, aby jím vlastněné akcie byly obchodovány na veřejném trhu. Dle stěžovatele nejde o abstraktní otázku, zda jsou s akciemi spojena ta či ona práva, neboť s akciemi, které stěžovatel vlastní, uvedená práva spojena byla a státní moc stěžovatele těchto práv zbavila.
Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byl porušen čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, 4, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníky řízení, Nejvyšší správní soud, Komisi pro cenné papíry a RM-SYSTÉM, a.s., aby se k ústavní stížnosti a návrhu vyjádřili.
Předseda senátu Nejvyššího správního soudu pověřeného projednáváním a rozhodnutím sporu ve věci, sp. zn. 6 A 77/2002, ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v ústavní stížnosti stěžovatel opakuje námitky, které již uplatnil v žalobě, k těmto jeho námitkám se soud podrobně vyjádřil v napadeném rozsudku (k nicotnosti rozhodnutí RM-SYSTÉM, a. s., k postavení stěžovatele jako účastníka správního řízení, k zásahu do práv stěžovatele napadeným rozhodnutím), na jehož odůvodnění odkazuje. Nejvyšší správní soud má zato, že v případně stěžovatele nebyly porušeny čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ústavní stížnost proto nepovažuje za důvodnou a navrhuje její zamítnutí.
Předseda senátu Nejvyššího správního soudu pověřeného projednáváním a rozhodnutím sporu ve věci 5 A 130/2002 ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel opakuje námitky, které již uplatnil v žalobě, a soud se k nim podrobně vyjádřil v napadeném rozsudku (k nicotnosti rozhodnutí RM-SYSTÉM, a. s., k postavení stěžovatele jako účastníka správního řízení, k zásahu do práv stěžovatele napadeným rozhodnutím). Účastník je přesvědčen o tom, že napadenými rozhodnutími k dotčení čl. 11 odst. 1 a 4 , čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny nedošlo. Nejvyšší správní soud žalobu stěžovatele projednal a o věci rozhodl, přičemž v odůvodnění rozhodnutí uvedl, které skutečnosti považuje za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Odlišný právní názor stěžovatele nepředstavuje sám o sobě porušení práva na soudní ochranu. Účastník proto navrhuje, aby ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta nebo jako nedůvodná zamítnuta.
Předsedkyně senátu Nejvyššího správního soudu pověřeného projednáváním a rozhodnutím sporu ve věci 6 A 88/2002 ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázala na vyjádření předsedy senátu Nejvyššího správního soudu pověřeného projednáváním a rozhodnutím sporu ve věci 5 A 130/2002, s nímž se ztotožňuje.
Komise pro cenné papíry ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázala na své vyjádření k žalobě stěžovatele a dále uvedla, že na zákonnost rozhodnutí by neměla vliv skutečnost, že by organizátor veřejného trhu rozhodl po uplynutí lhůty stanovené v čl. II. bodu I. zákona č. 362/2000 Sb., neboť z §78 odst. 3 zákona o cenných papírech plyne povinnost organizátora vyloučit z obchodování cenný papír, zjistí-li, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přijetí cenného papíru k obchodování, a to i po uplynutí výše uvedené lhůty. Dále Komise pro cenné papíry uvedla, že s akcií není spojeno právo na to, aby byla přijatá k obchodování na veřejném trhu. Skutečnost, zda akcie je či není způsobilá k obchodování závisí na splnění objektivních kritérií stanovených zejména v §72 zákona o cenných papírech. Ustanovení, na která stěžovatel odkazuje, upravují dle Komise pro cenné papíry vesměs práva akcionáře, která jsou závislá právě na veřejné obchodovatelnosti (registraci) akcií. Tato práva jsou tedy vázána na statut registrace, a jelikož na tento statut nemá akcionář právní nárok, musí přijmout i veškeré důsledky z toho, že akcie tento statut ztratí. V této souvislosti odkazuje Komise pro cenné papíry na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 324/97. Komise pro cenné papíry má za to, že v řízení nebyla dotčena stěžovatelem namítá ústavně zaručená práva a svobody a proto navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl, případně odmítl.
RM-SYSTÉM, a.s., se ve lhůtě k tomu stanovené k projednávané věci nevyjádřil.
Ze spisů Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 6 A 88/2002, sp. zn. 6 A 77/2002 a sp. zn. 5 A 130/2002, které si Ústavní soud vyžádal, vyplynuly následující skutečnosti:
Rozhodnutím RM-SYSTÉM, a. s., ze dne 6. 11. 2001, č. j. SR 480/7/2001, byly na základě čl. II bodu 1 zákona č. 362/2000 Sb., §78a odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (dále jen "zákon o cenných papírech") a čl. 29 odst. 1 písm. g) Tržního řádu vyloučeny z obchodování na veřejném trhu organizovaném společností RM-SYSTÉM, a. s., cenné papíry společnosti TENEZ Chotěboř a.s., se sídlem Žižkova 990, Chotěboř, druhu akcie, v zaknihované podobě, ve formě na doručitele, ISIN: CS0005028158, o jmenovité hodnotě 1.300,- Kč, s počtem kusů 83 476 a celkovém objemu 108.518.800,- Kč, a to ode dne 22. 12. 2001. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že ve správním řízení, které správní orgán prvního stupně z vlastního podnětu zahájil na základě uvedeného čl. II zákona č. 362/2000 Sb., zjistil, že uvedená emise cenných papírů emitenta nesplňuje předpoklad přijetí k obchodování podle §72 odst. 1 písm. c) zákona o cenných papírech, když kurz výše uvedené akcie násobený počtem vydaných akcií celé emise nedosahuje zákonem požadované výše 1.000.000 EUR. V odůvodnění je dále konstatování, že emitent v průběhu správního řízení neuvedl, ani nedoložil žádné relevantní skutečnosti, které by prokazovaly, že jeho emise uvedený předpoklad splňuje, nebo které by vedly k zastavení správního řízení, popřípadě k zastavení správního řízení a povolení výjimky podle §72 odst. 2 zákona o cenných papírech. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které bylo rozhodnutím Komise pro cenné papíry ze dne 26. 3. 2002, č. j. 45/N/308/2001/2, podle §60 správního řádu jako nepřípustné zamítnuto, když Komise pro cenné papíry dovodila, že odvolání bylo podáno neoprávněnými osobami, neboť odvolatelé (stěžovatel a ostatní dva akcionáři) nebyli jako akcionáři účastníky správního řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Účastníkem správního řízení byla podle Komise pro cenné papíry pouze obchodní společnost, která akcie emitovala a jíž se rozhodnutí o vyloučení akcií z obchodování na veřejném trhu jako jediné přímo týkalo. Jen ta byla oprávněna podat proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolání.
Rozhodnutím RM-SYSTÉM, a. s., ze dne 9. 11. 2001, čj. SR 525/7/2001, byly na základě ustanovení čl. II bodu 1 zák. č. 362/2000 Sb., §78a odst. 1 zákona o cenných papírech a čl. 29 odst. 1 písm. g) Tržního řádu vyloučeny z obchodování na veřejném trhu organizovaném společností RM-SYSTÉM, a.s., cenné papíry společnosti ICOM Transport, a. s., se sídlem Jiráskova 78, Jihlava, druhu akcie, v zaknihované podobě, ve formě na doručitele, ISIN:CS 0008202651, o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, s počtem kusů 212 767 a celkovém objemu 212.767.000,- Kč, a to ode dne 22. 12. 2001. V odůvodnění RM-SYSTÉM, a.s., dospěl ke shodným závěrům, jak již byly uvedeny výše. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které bylo rozhodnutím Komise pro cenné papíry ze dne 8. 4. 2002, čj. 45/N/411/2001/2, podle §60 správního řádu jako nepřípustné zamítnuto.
Rozhodnutím RM-SYSTÉM, a. s., ze dne 9. 11. 2001, čj. SR 620/7/2001, byly na základě ustanovení čl. II bodu 1 zák. č. 362/2000 Sb., §78a odst. 1 zákona o cenných papírech a čl. 29 odst. 1 písm. g/ Tržního řádu vyloučeny z obchodování na veřejném trhu organizovaném společností RM-SYSTÉM, a.s., cenné papíry společnosti ZZN Havlíčkův Brod, a. s., se sídlem Havířská 1059, Havlíčkův Brod, druhu akcie v zaknihované podobě, ve formě na doručitele, ISIN:CS 0009067153, o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, s počtem kusů 126 068 a celkovém objemu 126.068.000,- Kč, a to ode dne 22. 12. 2001. V odůvodnění RM
SYSTÉM, a.s., dospěl ke shodným závěrům, jak již byly uvedeny výše. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které bylo rozhodnutím Komise pro cenné papíry ze dne 22. 2. 2002, č. j. 45/N/406/2001/2, podle §60 správního řádu jako nepřípustné zamítnuto.
Rozhodnutím RM-SYSTÉM, a. s., ze dne 9. 11. 2001, čj. SR 619/7/2001, byly na základě ustanovení čl. II bodu 1 zák. č. 362/2000 Sb., §78a odst. 1 zákona o cenných papírech a čl. 29 odst. 1 písm. g/ Tržního řádu vyloučeny z obchodování na veřejném trhu organizovaném společností RM-SYSTÉM, a.s., cenné papíry společnosti Zemědělské zásobování a nákup v Děčíně, a. s., se sídlem tř. 17. listopadu 1, Děčín, druhu akcie v zaknihované podobě, ve formě na doručitele, ISIN:CS 0008459558, o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, s počtem kusů 85 243 a celkovém objemu 85.243.000,- Kč, a to ode dne 22. 12. 2001. V odůvodnění RM-SYSTÉM, a.s., dospěl ke shodným závěrům, jak již byly uvedeny výše. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které bylo rozhodnutím Komise pro cenné papíry ze dne 26. 3. 2002, čj. 45/N/399/2001/2, podle §60 správního řádu jako nepřípustné zamítnuto.
Rozhodnutím RM-SYSTÉM, a. s., ze dne 9. 11. 2001, čj. SR 580/7/2001, byly na základě ustanovení čl. II bodu 1 zák. č. 362/2000 Sb., §78a odst. 1 zákona o cenných papírech a čl. 29 odst. 1 písm. g/ Tržního řádu vyloučeny z obchodování na veřejném trhu organizovaném společností RM-SYSTÉM, a.s., cenné papíry společnosti Vodovody a kanalizace Beroun, a. s., se sídlem Mostníkovská 255, Beroun, druhu akcie v zaknihované podobě, ve formě na doručitele, ISIN:CS 0008459558, o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, s počtem kusů 50 530 a celkovém objemu 50.530.000,- Kč, a to ode dne 22. 12. 2001. V odůvodnění RM-SYSTÉM, a.s., dospěl ke shodným závěrům, jak již byly uvedeny výše. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které bylo rozhodnutím Komise pro cenné papíry ze dne 22. 2. 2002, čj. 45/N/396/2001/2, podle §60 správního řádu jako nepřípustné zamítnuto.
Rozhodnutím RM-SYSTÉM, a. s., ze dne 30. 11. 2001, čj. SR 781/10/2001, byly na základě ustanovení čl. II bodu 1 zák. č. 362/2000 Sb., §78a odst. 1 zákona o cenných papírech a čl. 29 odst. 1 písm. g) Tržního řádu vyloučeny z obchodování na veřejném trhu organizovaném společností RM-SYSTÉM, a.s., cenné papíry společnosti Zásobování teplem Vsetín, a. s., se sídlem Jiráskova 1326, Vsetín, druhu akcie v zaknihované podobě, ve formě na doručitele, ISIN:CS 0008431301, o jmenovité hodnotě 1000 Kč, s počtem kusů 183 437 a celkovém objemu 183.437.000,- Kč, a to ode dne 22. 12. 2001. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že ve správním řízení, které správní orgán prvního stupně z vlastního podnětu zahájil na základě uvedeného čl. II zák. č. 362/2000 Sb., zjistil, že uvedená emise cenných papírů emitenta nesplňuje předpoklad přijetí k obchodování podle §72 odst. 1 písm. i/ zákona o cenných papírech, podle něhož v případě akcie určité emise musí být rozptýleno mezi veřejnost alespoň 25 % jmenovité hodnoty všech kusů. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které bylo rozhodnutím Komise pro cenné papíry ze dne 8. 4. 2002, čj. 45/N/453/2002/2, podle §60 správního řádu jako nepřípustné zamítnuto.
Žalobami podanými u Vrchního soudu v Praze se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí Komise pro cenné papíry. Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, postoupena Nejvyššímu správnímu soudu, který žaloby rozsudkem ze dne 31. 3. 2004, čj. 6 A 88/2002-79 (výrokem II.), rozsudkem ze dne 29. 4. 2004, čj. 6 A 77/2002-60, a rozsudkem ze dne 27. 4. 2004, čj. 5 A 130/2002-68, zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Ústavní soud se nejdříve zaměřil na části petitu ústavní stížnosti, kterým se stěžovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Komise pro cenné papíry, jejichž specifikace je uvedena v záhlaví.
Uvedeným rozhodnutím stěžovatel vytýká, že nesprávně posoudila otázku, zda je či není účastníkem řízení, v němž byly vyloučeny akcie výše uvedených emitentů z obchodování na veřejném trhu. Tuto svou námitku stěžovatel uplatnil již v žalobě proti napadeným rozhodnutím Komise pro cenné papíry a Nejvyšší správní soud se s ní ve svých napadených rozhodnutích důkladně vypořádal a své závěry podrobně rozvedl. Ústavní soud zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy), nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Porušení hlavy páté Listiny Ústavní soud v dané věci neshledal.
K námitce stěžovatele, že byl účastníkem správního řízení o vyloučení akcií z obchodování na veřejném trhu, Ústavní soud uvádí, že institut účastníka správního řízení vymezuje ustanovení §14 správního řádu. Dle §14 odst. 1 správního řádu je účastníkem řízení ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, nebo jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny. Účastníkem řízení je i ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak. Jak již bylo Ústavním soudem judikováno (srov. nález sp. zn. I. ÚS 600/99 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 24, č. 159), základní podmínkou pro to, aby byla fyzická či právnická osoba považována za účastníka řízení, je hmotněprávní vztah této konkrétní osoby k věci, která je předmětem správního řízení. Předpisy hmotného práva tak určují okruh osob, které jsou nebo se mohou stát nositeli práv a povinností, o nichž správní orgán rozhoduje nebo jejichž právem chráněné zájmy mohou být rozhodnutím dotčeny.
V dané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší správní soud ani Komise pro cenné papíry nepochybily, pokud dospěly k závěru, že zákon o cenných papírech ani obchodní zákoník nezakládají majiteli akcie subjektivní veřejné právo, aby akcie v jeho majetku byla obchodována na veřejném trhu, nezakládají mu subjektivní veřejné právo domáhat se přijetí cenného papíru k obchodování na veřejném trhu, ani vyřazení cenných papírů z dalšího obchodování na takovém trhu či hájit právo na další obchodování cenných papírů na veřejném trhu. Takové právo náleží pouze akciové společnosti k souboru akcií, jejichž je emitentem, jako celku. Rozhodnutími o vyloučení akcií z obchodování na veřejném trhu tak stěžovatel nebyl přímo dotčen a nemohl tak být on ani jiní jednotliví akcionáři uvedených obchodních společností zařazen mezi účastníky správního řízení ve smyslu §14 správního řádu. Nejvyšší správní soud i Komise pro cenné papíry svá rozhodnutí řádně, srozumitelně, ústavně konformním způsobem odůvodnily a objasnily, na základě jakých skutečností ke svým závěrům dospěly. Ústavní soud tak v podrobnostech na tyto závěry, jimž nemá z ústavněprávního hlediska co vytknout, odkazuje.
Vzhledem k uvedenému Ústavní soud proto část petitu ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a Komise pro cenné papíry specifikovaným v záhlaví podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud se dále zaměřil na posouzení části petitu ústavní stížnosti, jimž stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí RM-SYSTÉM, a.s.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je stěžovatelem fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
Z ústavní stížnosti je zřejmé, že navrhovatel napadá rozhodnutí RM-SYSTÉM, a.s., vydaná ve správním řízení vedeném s akciovými společnostmi, jejichž je stěžovatel akcionářem. Jak bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud a Komise pro cenné papíry ve svých rozhodnutích dospěly k závěru, že stěžovatel účastníkem správního řízení, v němž RM-SYSTÉM, a.s., vydal napadená rozhodnutí, nebyl a Ústavní soud se s uvedeným názorem ztotožnil. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, není tedy, jak plyne z citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu, osobou oprávněnou domáhat se ústavní stížností zrušení takového pravomocného rozhodnutí, jak stěžovatel v petitu ústavní stížnosti činí. Ze stejného důvodu pak Ústavní soud nezkoumal, zda skutečně v řízení před správními orgány byla porušena práva stěžovatele jako účastníka správního řízení (možnost v řízení se vyjádřit, nahlédnout do spisu, možnost seznámit se s podklady řízení a zjistit, jaká rozhodná doba byla vzata v úvahu při posuzování existence podmínek podle §72 zákona o cenných papírech), neboť ve správním řízení bylo pravomocně a ústavně konformním způsobem rozhodnuto, že stěžovatel účastníkem správního řízení v dané věci nebyl. Případné porušení práv stěžovatele jako účastníka správního řízení do doby, kdy bylo pravomocně rozhodnuto, že účastníkem správního řízení nebyl, tedy nemůže vést k porušení práv stěžovatele v rovině ústavnosti. Povinností Ústavního soudu je neztratit ze zřetele své skutečné poslání a omezit se na svůj základní úkol, jímž není kontrola soudní činnosti ve všech směrech a ohledech, a dohledávání jakékoliv možné nezákonnosti či procesního pochybení, které se snad v individuálním soudním či správním řízení naskytne, nýbrž posuzování konformity aktů aplikace práva s ústavním pořádkem. Měřítkem pro rozhodování Ústavního soudu musí být proto intenzita, s níž bylo případně zasaženo do ústavou zaručených základních práv, a v této souvislosti zjištění, zda se jedná o zásah, který zřetelně vedl k omezení, resp. odepření základních práv (shodně nález I. ÚS 60/97, publ. in: Sb.n.u.ÚS, sv. 11, str. 9 a násl.).
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než část ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím RM-SYSTÉM, a.s., podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Nad rámec uvedeného Ústavní soud zmiňuje, že již dříve judikoval (usnesení Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 324/97), že pokud je někdo vlastníkem akcií o určité jmenovité hodnotě, nese toto jeho postavení určité riziko spočívající v možném omezení či zasahování do vlastnického práva. Opatření, která k tomuto stavu směřují, však musí vést ke spravedlivé rovnováze mezi požadavky obecného zájmu a imperativy na ochranu základních práv jednotlivce. Musí tedy existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovaným účelem (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Mellachen a spol.,1989,A-169). Omezení přístupu na trh s cennými papíry, které je v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny provedeno zákonem, mají za cíl chránit zájmy investorů vstupujících na trh. S postavením akcionáře, coby vlastníka akcií, zákon nespojuje právo na jejich obchodovatelnost na veřejném trhu cenných papírů. Akcionář není aktivně legitimován k uplatnění práv, která zákon vyhrazuje obchodní společnosti, jako samostatnému subjektu práv.
K návrhu na zrušení ustanovení čl. II. bod 1 zákona č. 362/2000 Sb., Ústavní soud uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu §74 zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení právního předpisu "sdílí osud" ústavní stížnosti. Je proto možné se jím meritorně zabývat pouze tehdy, pokud ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti. Je-li totiž samotná ústavní stížnost odmítnuta, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení právního předpisu (§64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) neodůvodněně přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění nemají, neboť nejsou ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni (srov. např. III. ÚS 101/95).
Ústavní soud proto návrh na zrušení ustanovení čl. II. bod 1 zákona č. 362/2000 Sb., spojený s ústavní stížností, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků taktéž odmítl, a to podle §43 odst. 2 písm. b), ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2005
J i ř í N y k o d ý m, v. r. předseda senátu