ECLI:CZ:US:2005:2.US.448.05
sp. zn. II. ÚS 448/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. K., zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 3. 8. 2005 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání navrhovatele, označené jako "ústavní stížnost otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - v Olomouci ze dne 12. 4. 2005, čj. 12 Co 76/2005-891". Návrh byl adresován Okresnímu soudu v Olomouci k jeho sp. zn. Nc 254/2000. Podání bylo učiněno písemně, bylo podepsáno a datováno. Okresnímu soudu v Olomouci bylo doručeno dne 21. 7. 2005.
Soudci Ústavního soudu jsou dle čl. 88 Ústavy ČR při svém rozhodování vázáni ústavním pořádkem a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dle ustanovení §27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je řízení ve věci před Ústavním soudem zahájeno dnem doručení návrhu. Dle §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se návrh na zahájení řízení podává písemně Ústavnímu soudu. To vše platí při splnění zákonných náležitostí, mezi které patří podání ústavní stížnosti v zákonné lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný procesní prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního a jiného právního řízení (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V daném případě byla ústavní stížnost podána prostřednictvím nepříslušného a ve věci nekompetentního Okresního soudu v Olomouci. Tento postup však zákon o Ústavním soudu nepředpokládá. Přesto však bylo namístě, aby Okresní soud v Olomouci stěžovatele o tom poučil, případně, aby stížnost zaslal neprodleně soudu příslušnému, tj. Ústavnímu soudu. Obecný soud tedy postupoval správně, když podání Ústavnímu soudu s vlastním přípisem ze dne 1. 8. 2005 zaslal.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, takže stojí mimo soustavu obecných soudů a jejich procesní předpisy může využít toliko subsidiárně. Za aplikovatelné ustanovení by bylo možno považovat §240 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, který upravuje podání dovolání. Avšak ani přiměřený postup podle tohoto ustanovení neumožňuje Ústavnímu soudu považovat v souzené věci stížnost za včas podanou. Lze patrně připustit, že by tomu tak bylo v případě, pokud by Okresní soud v Olomouci postoupil (odeslal) Ústavnímu soudu stížnost ve zmíněné šedesátidenní lhůtě (srov. shodně usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 576/99, IV. ÚS 24/2000 či IV. ÚS 266/04) . To však obecný soud neučinil (rozhodnutí odvolacího soudu bylo právnímu zástupci doručeno dne 23. 5. 2005 a ústavní stížnost byla odeslána dne 2. 8. 2005) a zákonná lhůta uplynula marně, aniž by se byl Ústavní soud o ústavní stížnosti dozvěděl. Nicméně nutno podotknout, že na vzniklém stavu nese vinu primárně sám stěžovatel, který ústavní stížnost nepodal k příslušnému orgánu.
Za tohoto stavu soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2005
Stanislav Balík,v.r.
soudce zpravodaj