ECLI:CZ:US:2005:2.US.466.04
sp. zn. II. ÚS 466/04
Usnesení
II.ÚS 466/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o návrhu COOP Centrum družstvo, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 30, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Altnerem, advokátem, se sídlem Praha 10, Nad Olšinami 27, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2003, č. j. 25 Cm 83/99-28, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2004, č. j. 4 Cmo 249/2003-42, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížnosti, s odvoláním na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Tato rozhodnutí byla vydána v řízení zahájeném na základě stěžovatelova návrhu ze dne 24. 5. 1999 na vydání platebního rozkazu na částku 15 840 Kč, proti žalovanému - Jednota, spotřební družstvo v Třešti, z titulu smluvní pokuty. Proti platebnímu rozkazu vydanému Krajským soudem v Brně podalo žalované družstvo včas odpor. Krajský soud v Brně následně napadeným usnesením vyzval stěžovatele ve smyslu §43 odst. 1 o.s.ř. k doplnění vylíčení rozhodujících skutečností uvedených v jeho podání ze dne 24. 5. 1999 a k doplnění a označení důkazů, jichž se dovolává. Stěžovatel svůj návrh doplnil, současně však podal proti uvedenému usnesení odvolání, ve kterém namítal, že zákon nevymezuje pojem usnesení, kterým se upravuje vedení řízení. Vrchní soud v Olomouci odvolání stěžovatele ústavní stížností napadeným usnesením pro nepřípustnost odmítl, přičemž v odůvodnění poukázal na ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. ve vztahu k ustanovení §218 písm. c) o.s.ř., aniž by výslovně odkázal na ustanovení §202 odst. 1 písm. d) o.s.ř.
Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že ustanovení §202 odst. 1 písm. d) o.s.ř., podle něhož odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byl účastník vyzván k doplnění nebo opravení neúplného, nesrozumitelného nebo neurčitého podání, je možné aplikovat pouze v těch případech, kdy podání účastníka objektivně naplňuje podmínky neúplnosti, nesrozumitelnosti nebo neurčitosti Soud podle jeho tvrzení nemůže odmítnout ochranu tehdy, pokud v rozporu s obsahem prohlásí podání za neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité. Proto měl být umožněn přezkum tohoto usnesení soudu prvního stupně soudem odvolacím. Pokud nebyly splněny podmínky stanovené v §43 o.s.ř. pro vydání odvoláním napadeného usnesení soudu prvého stupně, není aplikace ustanovení §202 odst. 1 písm. d) či §218 písm. c) o.s.ř. na místě.
Ústavní soud nejdříve předesílá, že se již zabýval ústavními stížnostmi téhož stěžovatele s obdobnou problematikou a shodnou ústavněprávní argumentací (sp.zn. III.ÚS 485/04, III.ÚS 627/04, III.ÚS629/04, I.ÚS 29/04, IV.ÚS 367/04, IV.ÚS 451/04, I.ÚS 706, I.ÚS468/04, II.ÚS 658/04, II.ÚS 483/04,) přičemž od zde přijatých závěrů nemá důvod se odchylovat, a proto shodně jako v citovaných rozhodnutích uvádí:
Ústavní soud předtím, než přistoupil k věcnému projednání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, přezkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti, přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu)].
Ústavní soud zdůrazňuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 věta první před středníkem zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Podle ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud podání, kterým se zahajuje řízení, usnesením odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen. Zatímco proti usnesení vydanému podle §43 odst. 1 o.s.ř. není odvolání přípustné [viz shora zmíněný §202 odst. 1 písm. d) o.s.ř.], proti usnesení, kterým se odmítá podání na zahájení řízení, odvolání přípustné je.
Ústavní stížnost lze podat až po pravomocném rozhodnutí ve věci samé, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat v jiném řízení. Dílčí rozhodnutí soudu, zejména rozhodnutí, jimiž soud upravuje vedení řízení či vyzývá k doplnění či opravení podání, jsou napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, mají-li význam pro ochranu nároku (práva), který je předmětem řízení před obecným soudem, a zároveň nepřípustně a v dalším řízení nezhojitelně zasahují do základních práv a svobod. Ochranu základních práv stěžovatele nelze chápat odděleně od práva či nároku, který je v soudním řízení uplatňován. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí právě proti rozhodnutím nemajícím v daném okamžiku dopad do sféry jeho základních práv a svobod, jenž by byl trvalý a nezhojitelný. Ústavní stížností napadené usnesení soudu prvního stupně není rozhodnutím, kterým by byla žalovaná věc pravomocně skončena. Jedná se o rozhodnutí toliko procesní povahy, které nemůže samo o sobě vyvolat pro stěžovatele negativní následky. Teprve v případě, že by stěžovatel podání nedoplnil, případně je doplnil nedostatečně, mohl by být jeho návrh na zahájení řízení obecným soudem odmítnut usnesením, proti kterému je možnost podat řádný opravný prostředek, jak naznačeno shora; takovéto rozhodnutí by již mělo existenciální vliv na možnost domáhat se ochrany práva před soudem.
Ústavní soud s ohledem na uvedené skutečnosti konstatuje, že v souladu s principem subsidiarity ústavní stížnosti, jak byl výše popsán, nelze v této fázi řízení před obecnými soudy přiznat možnost ochrany prostřednictvím řízení o ústavní stížnosti. O tom, zda o stěžovatelově nároku (právu) bylo rozhodnuto způsobem, který je či není v souladu s jeho ústavně zaručenými právy, bude moci být případně rozhodováno až po pravomocném skončení věci.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Vzhledem k tomu, že tato situace v posuzované věci nastala, rozhodl Ústavní soud, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2005
JUDr. Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj
Za správnost vyhotovení:
Eleni Kameníková
K : doručit: advokát 2x
přílohy: usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 4 Cmo 249/2003-42 ponechat ve
spisu, ostatní přílohy vrátit
Po obdržení ZPL založ