ECLI:CZ:US:2005:2.US.467.04
sp. zn. II. ÚS 467/04
Usnesení
II.ÚS 467/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem v neveřejném jednání ve věci ústavní stížnosti společnosti COOP Centrum družstvo, IČ 60194910, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 30, právně zastoupené JUDr. Zdeňkem Altnerem, advokátem, se sídlem Praha 10, Nad Olšinami 2445/27, směřující proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. června 2004, sp. zn. 4 Cmo 248/2003, a Krajského soudu v Brně ze dne 2. dubna 2003, sp. zn. 25 Cm 82/99, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, a Krajského soudu v Brně a Jednoty, spotřebního družstva v Třešti, IČ 03 22 71, se sídlem Třešť, Tovární 337, zastoupeného JUDr. Vladislavem Kasalem, advokátem, se sídlem Třešť, Tovární 337, jako vedlejších účastníků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 2. srpna 2004 byla Ústavnímu soudu, ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon"), doručena ústavní stížnost, směřující proti shora uvedeným rozhodnutím. Ve věci, vedené u Krajského soudu v Brně, se stěžovatelka jako žalobkyně domáhala proti Jednotě, spotřebnímu družstvu v Třebíči, zaplacení částky 9.230 Kč s přísl. z titulu smluvní pokuty. Výše uvedeným usnesením krajského soudu byla stěžovatelka vyzvána k doplnění podání ze dne 24. května 1999.
Na toto usnesení reagovala stěžovatelka jednak podáním návrhu na postup soudu, a doplněním návrhu na vydání platebního rozkazu. Rovněž podala odvolání, o kterém bylo rozhodnuto shora uvedeným usnesením Vrchního soudu. V odvolání namítla, že zákon nedefinuje usnesení, kterým se upravuje vedení řízení. Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozhodnutí odkázal na ustanovení §43 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), ve vztahu k ustanovení §218 lit. c) o. s. ř., aniž by výslovně odkázal na ustanovení §202 odst. 1 lit. d) o. s. ř.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že ustanovení §202 odst. 1 lit. d) o. s. ř. je možno aplikovat pouze v těch případech, kdy podání objektivně naplňuje podmínku neúplnosti, nesrozumitelnosti či neurčitosti. Domnívá se proto, že bylo povinností odvolacího soudu zabývat se otázkou, zda podání stěžovatelky, dotčené rozhodnutím soudu prvého stupně, tyto vady vykazuje. Pokud tomu tak nebylo, nebyl podle stěžovatelky dán prostor pro aplikaci ustanovení §212 odst. 1 lit. d) či 218 lit. c) o. s. ř.
S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že postupem soudů obou stupňů bylo zasaženo do jejího práva na poskytnutí soudní ochrany ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, obsahem napadených rozhodnutí obecných soudů i připojených příloh, i s vyjádřením účastníka a vedlejších účastníků, posoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou.
Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Dříve než přistoupí k věcnému projednání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, Ústavní soud zkoumá, zda jsou splněny předpoklady pro meritorní posouzení ústavní stížnosti. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona je nezbytným předpokladem vyčerpání všech zákonem předvídaných procesních prostředků, které zákon k ochraně práv poskytuje. Ústavní stížnost lze podat až po pravomocném rozhodnutí ve věci samé, není-li již možné ochranu práva dále uplatňovat v jiném řízení. Stěžovatelka napadla rozhodnutí procesní povahy, které samo o sobě nemůže vyvolat pro stěžovatele negativní následky. Nejedná se totiž o rozhodnutí, kterým by bylo řízení ve věci pravomocně skončeno.
Pokud tedy stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutím, která v daném okamžiku nezasahují nezhojitelně do jejích základních práv a svobod, není pro zásah Ústavního soudu prostor.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud shledal projednávané podání jako nepřípustné a dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) zákona je odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2005
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.soudce zpravodaj