ECLI:CZ:US:2005:2.US.496.05
sp. zn. II. ÚS 496/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti společnosti Kaufland Česká republika, v.o.s., se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, IČ 25110161, zastoupené JUDr. Ing. Igorem Kremlou, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, proti rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2005, čj. 5509/05-2001-021, a rozhodnutí Celního úřadu Česká Lípa ze dne 8. 4. 2005, čj. 2091/05-1562-03, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 9. 2005, se stěžovatelka s odkazem na porušení svého vlastnického práva, zaručeného čl. 11 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem a Celního úřadu Česká Lípa.
Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že Celní úřad Česká Lípa při místním šetření v provozovně stěžovatelky v České Lípě, Mimoňská 3095, rozhodl o zajištění výrobků, blíže specifikovaných v napadeném rozhodnutí. O odvolání stěžovatelky rozhodlo Celní ředitelství Ústí nad Labem dne 29. 6. 2005, pod čj. 5509/05-2001-021, tak, že je dle ustanovení §50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zamítlo. Rozhodnutí odvolacího orgánu obsahuje mimo jiné poučení, že proti němu lze ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení podat žalobu na jeho přezkoumání u Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Dotazem na oddělení evidence správních žalob Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo zjištěno, že stěžovatelka napadla rozhodnutí celního ředitelství dne 8. 9. 2005 správní žalobou, o níž nebylo doposud rozhodnuto.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti. Primárně se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti ústavní stížnosti.
Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Ústavní stížnost je totiž koncipována jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto se snaží své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci minimalizovat. Je oprávněn jejich rozhodnutí přezkoumávat pouze tehdy, jestliže před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, které jsou v procesní dispozici stěžovatele. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci (srov. I. ÚS 534/99, II. ÚS 102/02).
V projednávané věci podala stěžovatelka ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího celního orgánu, ačkoli je současně napadla žalobou na jeho přezkoumání u Krajského soudu v Ústí nad Labem, a toto řízení není pravomocně skončeno. Ústavní stížnost je tedy podána ve stádiu, kdy o věci nebylo rozhodnuto konečným způsobem. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. K takové nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva. Takový postup by vedl k tomu, že by rozhodnutí o správní žalobě zůstalo nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty. Za tohoto stavu není Ústavní soud s ohledem na zásadu subsidiarity oprávněn napadená rozhodnutí celních orgánů přezkoumávat.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2005
Stanislav Balík, v.r.
soudce zpravodaj