ECLI:CZ:US:2005:2.US.524.04
sp. zn. II. ÚS 524/04
Usnesení
II.ÚS 524/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. F. B., zastoupeného JUDr. Vlastou Bruknerovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Žlutý kopec 10, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. června 2004, č. j. 29 Ca 56/2004-86, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jímž byl zamítnut návrh na přiznání odkladného účinku žaloby, kterou podal dne 20. prosince 2003. Krajský soud v Brně ve svém usnesení uvedl, že odkladný účinek lze žalobě přiznat pouze výjimečně tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (stěžovatele) nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Jelikož žalobce v daném případě nedoložil (pouze tvrdil), že by pro něj výkon napadeného rozhodnutí znamenal nenahraditelnou újmu v podobě trvalého snížení cen jeho nemovitosti, jakož i zhoršení dopravní obslužnosti, soud návrh na odklad vykonatelnosti zamítl, neboť nesplňoval předpoklady stanovené v ustanovení §73 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.").
Stěžovatel v poměrně obsáhle zdůvodněné ústavní stížnosti namítal porušení ústavně zaručených základních lidských práv, zakotvených v čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Poukázal přitom na podanou žalobu, směřující proti rozhodnutí správního orgánu, a uvedl, že pokud by jí nebyl přiznán odkladný účinek, došlo by provedením plánované a povolené výstavby jednosměrné asfaltové vozovky v ulici Veverkova v Moravských Budějovicích ke zhoršení obslužnosti domů, tím ke snížení ceny nemovitostí, které na označené ulici vlastní, a tak k nenahraditelné újmě na jeho majetku. S rekonstrukcí vozovky, která má mj. znamenat její zúžení ze 7 m na 4,5 m, a s omezením oboustranného provozu na provoz jednosměrný, nesouhlasil spolu s dalšími vlastníky nemovitostí již v průběhu stavebního řízení, ale na jejich námitky nebyl vzat zřetel. Proto byla proti rozhodnutí správního orgánu podána žaloba a návrh na přiznání jejího odkladného účinku. Porušení ústavně zaručených práv spatřoval především v tom, že rozhodnutí Krajského soudu v Brně je zatíženo vadami, které spočívají ve skutečnosti, že předložené důkazy byly hodnoceny mylně a toto mylné hodnocení vedlo k právně vadnému rozhodnutí. Stěžovatel ústavní stížnost doplnil podáním ze dne 19. února 2005, v němž především napadal vyhlášku, kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Vzhledem k tomu, že toto podání nebylo předloženo právním zástupcem stěžovatele, Ústavní soud k němu nepřihlížel.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, a v tomto případě to musí obzvláště zdůraznit, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Ústavě a Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
V rámci rozhodování o v podstatě shodné ústavní stížnosti stěžovatelky H. B. (sp. zn. III. ÚS 540/04) měl Ústavní soud možnost seznámit se se spisem, vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 56/2004. Ani v tomto případě nemá důvod odchýlit se od závěrů obsažených v usnesení Ústavního soudu ze dne 13. ledna 2005, sp. zn. III. ÚS 540/04. Krajský soud v Brně přezkoumal tvrzení žalobců, o něž opírali návrh na přiznání odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, a s poukazem na obsah §73 odst. 2 s. ř. s. jí odkladný účinek nepřiznal, neboť důvodně konstatoval, že žalobci, a tedy i stěžovatel, opodstatněnost tvrzení nenahraditelné újmy, jež by jim vznikla výkonem žalobou napadeného rozhodnutí, neprokázali [§153 odst. 1, §167 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") ve spojení s §64 s. ř. s.]. V souvislosti s argumentací stěžovatele ohledně hodnocení důkazů Ústavní soud dále podotýká, že ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, která je obsažená v §132 o. s. ř., a která se uplatní i v řízení o správní žalobě. Pokud soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny, není Ústavní soud oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a tedy ani "hodnotit" jejich hodnocení důkazů, byly-li zásady dané §132 o. s. ř. respektovány. Hodnocení důkazů a závěry o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností jsou věcí vnitřního přesvědčení soudce a jeho logického myšlenkového postupu. Pokud obecný soud dospěl k určitým právním závěrům na základě postupu, v němž Ústavní soud neshledává rozpor s ústavně zaručenými základními právy, nemůže Ústavní soud v žádném případě jeho rozhodnutí měnit, či je rušit. Námitka mylného hodnocení důkazů popř. prostý nesouhlas stěžovatele a jeho odlišný právní názor na zjištěné skutkové okolnosti a právní závěry vyvozené z nich obecným soudem, nemohou samy o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 3. března 2005
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu
Za správnost: H. Kyprová