ECLI:CZ:US:2005:2.US.548.03
sp. zn. II. ÚS 548/03
Usnesení
II.ÚS 548/03
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti M. H., právně zastoupené JUDr. M. V., proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 16 C 133/2000, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2003, sp. zn. 42 Co 433/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou řádně a včas se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že rozsudkem soudu I. stupně byla zavázána zaplatit Městu B. 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z vyúčtování služeb spojených s bydlením za rok 1996. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno jako věcně správné odvolacím soudem, a proto má stěžovatelka za to, že oběma napadenými rozsudky byla porušena její základní lidská práva, zakotvená v čl. 36 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že není správný závěr soudů, vyslovený v napadených rozsudcích, že vyúčtování služeb není právním úkonem dle §34 občanského zákoníku, neboť nezakládá, nemění ani neruší žádný právní vztah mezi účastníky. Podle jejího názoru je sice pravdou, že vyúčtování služeb nezakládá ani neruší žádný právní vztah mezi účastníky, avšak zcela jistě mění právní vztah založený nájemní smlouvou. Až do 31. 12. běžného roku je povinností nájemce dle nájemní smlouvy platit sjednané měsíční zálohy na poskytování služeb souvisejících s bydlením. Po provedení vyúčtování se však založený právní vztah pro daný rok mění tak, že jedné nebo druhé straně vzniká povinnost doplatku či vrácení přeplatku, který je tímto vyúčtováním stanoven. Vyúčtování samo, pokud je doručeno nájemci, se stává právním úkonem tehdy, jestliže je v něm obsažena výzva k zaplacení nedoplatku. Potom musí mít písemnou formu a musí být podepsáno zástupcem osoby, která vyúčtování odesílá. Jestliže ovšem vyúčtování výzvu k zaplacení ve svém textu neobsahuje, potom takové vyúčtování nelze považovat za právní úkon určený druhému účastníkovi. Stěžovatelka dále namítá, že obecné soudy se nezabývaly otázkou splatnosti předmětného nedoplatku, tudíž ani neposoudily, jestli nenastalo jeho promlčení. Další nezákonnost spatřuje stěžovatelka v porušení §157 občanského soudního řádu, neboť okresní soud v odůvodnění rozsudku nezdůvodnil, proč zamítl provedení stěžovatelkou navržených důkazů a neuvedl, o jaké důkazy se opíral při svém rozhodování.
K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil Okresní soud v Bruntále i Krajský soud v Ostravě. Okresní soud v Bruntále uvedl, že povinnost uhradit nedoplatek z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu je stanovena zákonem, a vyplývá z ustanovení §696 občanského zákoníku, podrobně je rozvedena ve vyhlášce č. 176/1993 Sb., a pokud jde o vyúčtování spotřeby tepla, pak ve vyhlášce č. 245/1995 Sb. Náležitosti vyúčtování jsou stanoveny v §10 této vyhlášky a splatnost se řídí ust. §563 občanského zákoníku. Promlčením žalobcova nároku se soud zabýval podrobně v rozhodnutí ze dne 6. 10. 2000, č. j. C 133/2000, jímž byla část nároku žalobce zamítnuta a ze strany stěžovatelky ani ostatních účastníků již nebyly k promlčení vznášeny žádné další námitky. Okresní soud v Bruntále má za to, že stěžovatelka nebyla jeho postupem, ani postupem soudu odvolacího zkrácena na svých právech. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k obsahu ústavní stížnosti odkázal na napadený rozsudek odvolacího soudu, v němž se podle jeho názoru vypořádal se všemi odvolacími námitkami, které byly v podstatě shodné s důvody ústavní stížnosti. V daném případě má stěžovatelka na věc, která byla předmětem odvolacího řízení, jiný názor. Tato okolnost však nemůže sama o sobě znamenat, že k odlišnému závěru odvolací soud musel dospět pouze za cenu porušení ústavních práv stěžovatelky.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy).
Ústavní soud předesílá, že stěžovatelka svou ústavní stížností toliko polemizuje se závěry vyslovenými v rozhodnutích obecných soudů, aniž by svůj protichůdný názor vybavila jakoukoli relevantní argumentací, natož argumentací ústavněprávní. V podstatě zpochybňuje skutkové a právní závěry obecných soudů. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší. Ústavní soud již v řadě případů judikoval, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů. Rovněž výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
K takovému závěru Ústavní soud v projednávaném případě nedospěl. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů a jejich hodnocení vyvodil právní závěry, které řádně odůvodnil. Podle jeho právních závěrů bylo prokázáno doručení předmětného vyúčtování služeb stěžovatelce (str. 2 rozsudku), znaleckým posudkem a výslechem znalce v oboru energetiky byla prokázána jeho věcná správnost, jakož i náležitosti vyúčtování dle vyhlášky č. 245/21995 Sb. Skutečnost, že vyúčtování, které bylo učiněno písemnou formou, neobsahovalo podpis osoby oprávněné jednat za žalobce, podle názoru soudu nezakládá neplatnost tohoto vyúčtování. Odvolací soud se s jeho postupem i rozhodnutím ztotožnil, vypořádal se i se všemi námitkami stěžovatelky uvedenými v odvolání a konstatoval, že vyúčtováním služeb se nezakládá, nemění ani neruší právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem, neboť se dotýká pouze zákonné povinnosti nájemce platit nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu podle občanského zákoníku. Odvolací soud vytkl soudu nalézacímu pouze to, že ačkoliv u ústního jednání konaného dne 5. 11. 2002 řádně zamítl stěžovatelkou navrhované důkazy, tuto skutečnost neuvedl v odůvodnění rozsudku.
Z ústavního hlediska jsou rozhodnutí soudů obou stupňů akceptovatelná a jejich odůvodnění jsou ústavně konformní a srozumitelná. Není zřejmé, že by právní názor, k němuž obecné soudy dospěly, jakkoli vybočoval z mezí zákona. Je výsledkem aplikace a interpretace právních předpisů, jež jsou v mezích ústavnosti a evidentně nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Nelze dospět ani k závěru, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy.
Právo na spravedlivý proces, jehož se stěžovatelka dovolává, není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení, či zaručuje jednotlivci přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající podle jeho názoru skutečným hmotně právním poměrům. Je jím "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Uvedené principy byly v projednávaném případě dodrženy. Za dané situace není Ústavní soud oprávněn zasahovat do nezávislého rozhodování obecných soudů.
Ústavní soud tedy nedospěl k závěru, že by v řízení před obecnými soudy došlo k jakémukoli porušení ústavně garantovaných práv stěžovatelky. Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2005
Jiří Nykodým
předseda senátu