ECLI:CZ:US:2005:2.US.555.05
sp. zn. II. ÚS 555/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti D. P., zastoupeného Mgr. Jakubem Kučerou, advokátem, se sídlem Mírové náměstí 3428/5A, Ústí nad Labem, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 4 To 81/2005, a usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 8. 2005, č. j. 2 VZV 8/2005-485, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze, a 2) Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 4. 10. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 8. 2005, č. j. 2 VZV 8/2005-485, kterým byl z důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. ponechán ve vazbě, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 4 To 81/2005, kterým byla zamítnuta jeho stížnost. Tvrdí, že těmito rozhodnutími došlo k zásahu do jeho základních práv podle čl. 8 odst. 5, a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel obsáhle rekapituluje počátek a trvání jeho vazby. Namítá, že ani v době vzetí do vazby u něj nebyly dány žádné důvody vazby. V rozporu s trestním řádem nejsou napadená rozhodnutí odůvodněna žádnými konkrétními skutkovými okolnostmi, a "není označen ani jejich zdroj". Vzhledem k obecně formulovanému odůvodnění rozhodnutí státního zástupce nebylo možné vazební důvody odlišit od jiných a stěžovatel tak neměl možnost se k nim vyjádřit.
Z listin předložených stěžovatelem Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je od 26. 5. 2005 trestně stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 a odst. 3 písm. a), a odst. 4 tr. z., dílem dokonaný a dílem spáchaný ve stádiu přípravy, a pro trestný čin zločinného spolčení podle §163a odst. 1 tr. z. Stěžovatel byl nejprve vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2005, sp. zn. 40 Nt 653/2005, a to ze všech vazebních důvodů. Ke stížnosti stěžovatele bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 7. 2005, č. j. 6 To 482/2005-236, napadené usnesení zrušeno a stěžovatel byl vzat do vazby jen z důvodů podle §67 písm. b) a c) tr. ř. Usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 8. 2005, č. j. 2 VZV 8/2005-485, byl stěžovatel ponechán ve vazbě již jen z důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 4 To 81/2005.
Podstatou námitek ústavní stížnosti (jakož i jí předcházející stížnosti proti usnesení státního zástupce) je nesouhlas se závěry napadených rozhodnutí, že se měl stěžovatel dopustit trestné činnosti po dobu několika měsíců, byla pro něj dlouhodobým zdrojem příjmů, a měl rozhodující postavení v rámci skupiny osob, které se na trestné činnosti podílely, jakož i nesouhlas s tím, že z toho vyplynula obava, že by mohl na kontakty z prostředí vytýkané činnosti navázat a činnost stejného charakteru snadno opakovat.
Pro posouzení předmětné ústavní stížnosti nutno předeslat, že podstata stěžovatelovy ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry napadených usnesení, a to ve zcela shodném smyslu i rozsahu jako v jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu zjevně nepřísluší. Stejně tak skutečnost, že soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (k tomu též sp. zn. II. ÚS 294/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63).
Ústavní soud se neztotožňuje s názorem stěžovatele, že důvody, ve kterých orgány rozhodující o pokračování vazby stěžovatele shledaly zákonné znaky předstižného vazebního důvodu by byly nekonkrétní, nebo že by se dokonce jednalo o pouhý opis zákonné dikce. Ani ve skutečnosti, že bylo vycházeno z důvodného podezření o tom, že se stěžovatel dopustil trestného činu, a z charakteru vytýkané činnosti neshledává nic, co by bylo mimo rámec čl. 8 odst. 5 Listiny ve spojení s §67 písm. c) tr. ř. Akceptace existence důvodného podezření o spáchání trestného činu rozhodně není totéž, co závěr o tom, že trestný čin byl spáchán. Jak z ústavní stížnosti tak z předchozího opravného prostředku (v nichž je namítáno totéž) je přitom zřejmé, že stěžovateli byly zcela zřejmé všechny okolnosti, které byly posouzeny jako rozhodující pro jeho ponechání ve vazbě. Proto nelze souhlasit ani s názorem, že byl stěžovatel v tomto ohledu v nejistotě a nemohl tak zcela uplatnit svoji obhajobu.
Ústavní soud proto neshledal v posuzovaném případě porušení základních práv a svobod stěžovatele a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2005
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu