ECLI:CZ:US:2005:2.US.634.04
sp. zn. II. ÚS 634/04
Usnesení
Ústavní soud v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké rozhodl ve věci ústavní stížnosti EXIMO Trading, spol. s r. o., se sídlem Na Hačkách 598/5, Plzeň, právně zastoupeného JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem Slovanská 136, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.8. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1042/2004 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 13 Co 672/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 11. 2004 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 5. 2003, sp. zn. 3 C 11/2003, byla vedlejšímu účastníkovi řízení P. P. uložena povinnost zaplatit žalobci částku 32 000 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 16 000 Kč od 1. 2. 2000 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky 16 000 od 1. 8. 2000 do zaplacení. Ve zbytku žaloby týkající se úroků ve výši 2 % z částek 16 000 Kč byla žaloba zamítnuta. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 1 280 Kč. Na základě odvolání žalovaného rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. týkající se částky 16 000 Kč potvrdil, v části týkající se dalších 16 000 Kč jej změnil tak, že se žaloba zamítá. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 1. 2004.
Proti rozsudku odvolacího soudu, výrokům II. a III., podal stěžovatel (žalobce) dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Nejvyšší soud dovolání usnesením ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1042/2004, odmítl jako nepřípustné s tím, že odvolací soud rozhodl o odvolání žalovaného dvěma samostatnými výroky. V odůvodnění usnesení dovolací soud uvedl, že výrokem I. byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně v části týkající se 16 000 Kč. Výrokem II. byl změněn tak, že se žaloba týkající se dalších 16 000 Kč zamítá. V řízení o nároku obsahujícím dělitelné plnění tedy došlo k rozštěpení uplatněného práva na dva nároky a dovolatel brojí pouze proti měnícímu výroku napadeného rozsudku, ohledně něhož by mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Bylo-li však tímto rozsudkem rozhodnuto o částce nepřevyšující 20 000 Kč, nelze dovodit přípustnost dovolání z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. , neboť ust. §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. to vylučuje. Usnesení Nejvyššího soudu bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 16. 9. 2004.
V ústavní stížnosti stěžovatel požaduje zrušení jak rozsudku Krajského soudu v Plzni, tak usnesení Nejvyššího soudu. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti směřuje pouze proti rozsudku odvolacího soudu, a stěžovatel tvrdí, že bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatel v tom, že žalovaný uplatnil námitku promlčení pouze proto, že stěžovatel v petitu své žaloby uvedl omylem, že požaduje zaplacení dlužného nájemného za druhé pololetí roku 1999 a první pololetí roku 2000, ačkoliv měl v úmyslu žalovat nezaplacené nájemné za první a druhé pololetí roku 2000. V petitu však uvedl, že požaduje příslušenství z částky 16 000 Kč za období od 1. 2. 2000 do zaplacení a z částky 16 000 Kč od 1. 8. 2000 do zaplacení. Soudy se však tímto rozporem v žalobě vůbec nezabývaly a stěžovatele nepoučily o vadě podání dle §43 o. s. ř. Tím podle jeho přesvědčení zatížily řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení §72 odst. 4 cit. zákona pak platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
V daném případě sice byl mimořádný opravný prostředek Nejvyšším soudem odmítnut jako nepřípustný, avšak nikoli z důvodů závisejících na jeho uvážení (§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.), ale proto, že jej nepřipouští samotný občanský soudní řád. Přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení ve věci samé upravuje §237 odst. 1 o. s. ř. V odst. 2 však stanoví výjimku, že dovolání není podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V případech uvedených v §237 odst. 2 o. s. ř. není tedy dovolání přípustné, i kdyby předpoklady přípustnosti stanovené v §237 odst. 1 o. s. ř. byly jinak splněny.
Ústavní soud ve smyslu výše cit. ustanovení přezkoumal napadené usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele jako nepřípustné a dospěl k závěru, že je zcela v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř. a že jím nebylo porušeno stěžovatelem namítané ústavně zaručené právo na soudní ochranu. Z tohoto důvodu by se měla lhůta pro podání ústavní stížnosti počítat od doručení usnesení odvolacího, tj. Krajského soudu v Plzni, nikoli od doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005.
Ústavní soud však z napadeného rozsudku krajského soudu zjistil, že soud v poučení nesprávně uvedl, že proti tomuto rozsudku je dovolání k Nejvyššímu soudu přípustné.
Vzhledem k této skutečnosti tak Ústavní soud nemohl posoudit ústavní stížnost jako opožděnou, neboť jako orgán ochrany ústavnosti nemůže přičítat k tíži stěžovatele nesprávné poučení obecného soudu o přípustnosti dovolání. Proto se Ústavní soud zabýval i námitkou stěžovatele týkající se poučovací povinnosti soudu podle §43 o. s. ř. a z tohoto hlediska přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 13 Co 672/2003.
Podle ustanovení §43 odst. 1 vyzve předseda senátu účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníky také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podání je nesprávné i tehdy, jestliže sice obsahuje přesné, určité a srozumitelné údaje, avšak je mezi nimi zjevný logický rozpor [(např. tehdy, nevychází-li žalobní petit z vylíčených rozhodujících skutečností, ale z jiných, v podání neuvedených okolností, a nelze proto dovodit, na základě čeho má být o žalobním petitu rozhodnuto) viz. Bureš, Drápal, Mazanec, Občanský soudní řád, komentář, 5. vydání]. Poučovací povinnost podle §43 odst. 1 věty druhé však nelze vykládat tak, že by soud mohl účastníky poučovat o hmotném právu, neboť pak by již nešlo o odstranění vad podání, které brání projednání a rozhodnutí věci, nýbrž o návod, jak by měl účastník postupovat, aby byl ve věci úspěšný. Takový postup by byl v rozporu s rovným postavením účastníků v občanském soudním řízení. V daném případě soud I. stupně vydal ve věci platební rozkaz odpovídající petitu žaloby, tj. uložil povinnost žalovanému zaplatit stěžovateli pohledávku v celkové výši 32 000 Kč, a to s 10 % úrokem od 1. 2. 2000 do zaplacení z částky 16 000 Kč a s 10 % úrokem od 1. 8. 2000 do zaplacení z částky 16 000 Kč. Protože žalovaný podal proti platebnímu rozkazu odpor, bylo k projednání a rozhodnutí ve věci nařízeno jednání. Jednání se konalo dne 12. 5. 2003 v nepřítomnosti žalovaného a téhož dne byl vyhlášen rozsudek, který opět vycházel z petitu žaloby. Až v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně uplatnil žalovaný námitku promlčení nároku za druhé pololetí roku 1999. Odvolací soud odvolání poslal stěžovateli k vyjádření, ten se však nevyjádřil. Při jednání dne 16. 12. 2003 se stěžovatel k námitce promlčení rovněž nevyjádřil.
Odvolací soud námitku promlčení projednal, neboť námitku promlčení lze vznést kdykoli za řízení, a to až do jeho pravomocného skončení (viz rozhodnutí NS ČR Jc 213/2003 29 Odo 162/2003) s tím omezením, že v režimu tzv. neúplné apelace se může odvolací soud zabývat námitkou promlčení vznesenou až v odvolacím řízení, jen není-li spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů (§205a, §211a o. s. ř.). V daném případě vycházel odvolací soud ze smlouvy o pronájmu stavební parcely č. 21 s bývalou dílnou ze dne 4. 6. 1997, předloženou žalobcem. Zde byla lhůta splatnosti nájemného stanovena tak, že nájemné je splatné pololetně, a to vždy nejpozději do 30. 7. daného roku a do 30. 1. daného roku. Námitku stěžovatele týkající se porušení ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. nelze za dané situace přijmout. Žaloba na zaplacení částky 32 000 Kč z titulu nájemného je sepsána velmi stručně, a rozpor mezi tvrzenými skutečnostmi a petitem žaloby by soud mohl zjistit pouze v případě, že by přezkoumal způsob placení nájemného uvedený ve smlouvě. Takový postup soudu však ve fázi přípravy řízení možný není a mohl by být kvalifikován jako porušení rovnosti stran řízení.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud konstatuje, že neshledal porušení žádného ústavně zaručeného práva stěžovatele, a proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný a jako takový jej odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2005
Jiří Nykodým
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
E. Kameníková
Ref.
Doručit do vlastních rukou
- advokát stěžovatele 2x
- Krajský soud v Plzni
- Nejvyšší soud ČR
Vrátit spis 3 C 11/2003 Okresnímu soudu Plzeň-jih
přílohy nechat ve spisu
založit