ECLI:CZ:US:2005:2.US.638.04
sp. zn. II. ÚS 638/04
Usnesení
II.ÚS 638/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. J., zastoupeného JUDr. Patrikem Matyáškem, PhD., advokátem, se sídlem Údolní 33, Brno, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 8. 2004, č. j. 2 To 841/2004-181, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2004, č. j. 3 T 149/2002-171, za účasti 1) Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a 2) Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2004, č. j. 3 T 149/2002-171, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o upuštění od výkonu ochranného léčení ústavní formou, a dále usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 8. 2004, č. j. 2 To 841/2004-181, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvého stupně. Stěžovatel tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva podle čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 8 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod.
Konkrétně stěžovatel obecným soudům vytýká, že ignorovaly tvrzení stěžovatele o změně jeho zdravotního stavu za poslední dva roky (tj. od doby, kdy bylo o ochranné léčbě rozhodnuto), a odmítly nechat jeho zdravotní stav odborně přezkoumat.
Stěžovatel přiložil k důkazu listinu, vydanou Sdružením podané ruce dne 8. 11. 2004, pod názvem "Vyjádření k terapeutickému kontaktu". Z ní Ústavní soud zjistil, že sdružení Podané ruce se zabývá prevencí a léčbou drogových závislostí, a má projekt "Drogové služby ve vězení", který se zaměřuje na práci s uživateli drog, kteří se dostali do konfliktu se zákonem a následně do výkonu vazby nebo do výkonu trestu odnětí svobody. Sdružení potvrdilo, že stěžovatel se od 7. 1. 2003 na vlastní žádost účastní poradenských konzultací v rámci poradny drogové prevence ve Věznici Kuřim. Individuální konzultace jsou zaměřeny na sebepoznání, podporu osobního růstu a prevenci relapsu. Stěžovatel si vytváří náhled na svou drogovou a kriminální minulost a rodinnou situaci. Je schopen vše reflektovat a aktivně spolupracovat při hledání pozitivních řešení.
Z připojeného spisu Okresního soudu v Šumperku, sp. zn. 3 T 149/2002, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem tohoto soudu ze dne 25. 9. 2002 uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), trestného činu podpory a propagace hnutí, směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. z., a trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. z. Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a dále ochranné protialkoholní léčení ústavní formou. Následně byl stěžovatel rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 4. 2003, č. j. 4 T 66/2003-100, uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 odst. 2 tr. z., a za to mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu prve uvedeného rozsudku Okresního soudu v Šumperku, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně pozbyla podkladu.
Podáním ze dne 26. 7. 2003 požádal stěžovatel o upuštění od výkonu trestu ochranného léčení ústavní formou. Posléze připojil vyjádření k terapeutickému kontaktu, sepsané sdružením Podané ruce dne 26. 4. 2004, které je v podstatě totožné s vyjádřením tohoto sdružení ze dne 8. 11. 2004, připojeným k ústavní stížnosti. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2004, č. j. 3 T 149/2002-171, byla žádost stěžovatele zamítnuta. Proti tomu podal stěžovatel na místě stížnost. V ní namítal, že uložení ochranné léčby bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 4. 2003, č. j. 4 T 66/2003-100. Dále uváděl své aktivity ve výkonu trestu, které s jeho zdravotním stavem souvisejí. V doplnění stížnosti namítl, že žádal soud o přezkoumání jeho závislosti novým soudním znalcem. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 8. 2004, č. j. 2 To 841/2004-181, byla stížnost stěžovatele zamítnuta. Odvolací soud uvedl, že zrušení výroku o trestu rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 4. 2003, č. j. 4 T 66/2003-100, se netýkalo uloženého ochranného léčení. Dále označil rozhodnutí soudu prvého stupně za správné, neboť ochranné léčení nebylo doposud realizováno.
Ústavní soud vyzval všechny účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta. Podle něj se soud prvého stupně dostatečně zabýval předmětnou problematikou a komplikovanost situace, vzhledem k množství rozhodnutí v trestních věcech stěžovatele, mu byla vysvětlena.
Okresní soud v Šumperku uvedl, že mu bylo známo, že se stěžovatel účastní terapeutických aktivit, ale i to, že se stěžovatel neosvědčil ve vstupní fázi výkonu ochranného léčení na specializovaném oddělení Věznice Heřmanice koncem roku 2003. Podle vyjádření psychiatra nebyl léčby na tomto specializovaném oddělení schopen. Proto soud rozhodl tak, jak vyplývá z předmětného usnesení.
Krajské státní zastupitelství v Ostravě a Okresní státní zastupitelství v Šumperku se postavení vedlejších účastníků řízení vzdala.
Ústavní soud v minulosti dovodil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody ( nález sp. zn. I. ÚS 68/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Svazek č. 1. Nález č. 17). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou tedy samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud tedy neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. V důsledku aplikace uvedeného zásadního postoje Ústavního soudu je nutno mít ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Obecné soudy na základě řádně provedených důkazů, k nimž se měl stěžovatel možnost vyjádřit, vyhodnotily ústavně souladným způsobem stav stěžovatele a zákonem předpokládaným způsobem rozhodly o jeho návrhu. Nelze tedy přisvědčit tvrzení, že by obecné soudy ignorovaly jakákoliv tvrzení stěžovatele. Pokud se týká namítaného neprovedení nového znaleckého posudku ohledně zdravotního stavu stěžovatele v posuzovaném směru, jeho nařízení a provedení, není obecným soudům zákonem speciálně uloženo. Je na jejich uvážení, zda takový důkaz provedou či nikoliv. Pokud se stěžovatel o novém znaleckém posudku zmiňoval (poprvé v souvislosti s žádostí Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 9. 2003 o zaslání lékařské zprávy, a podruhé v doplnění stížnosti ze dne 1. 8. 2004), pak tyto zmínky rozhodně nelze považovat za návrh důkazu. Obecné soudy tudíž nepochybily, pokud za dané situace neprováděly u stěžovatele znalecké dokazování jeho zdravotního stavu.
Proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2005
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu
Za správnost: H. Kyprová