ECLI:CZ:US:2005:2.US.645.05
sp. zn. II. ÚS 645/05
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky D. F., zastoupené JUDr. Evou Kapkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Limuzská 8, směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. června 2005, č. j. 35 D 1405/1999-153, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel dne 18. listopadu 2005, domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Citovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo rozhodnuto v dědické věci po zůstaviteli J. F.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že soud nesprávně ohodnotil podíl v bytovém družstvu. Tímto postupem porušil právní praxi v oblasti dědického práva, čímž zároveň porušil ústavně zaručené vlastnické právo, neboť vycházel ze sdělení SBD o zůstatkové výši podílu v družstvu, ale opomenul skutečnou majetkovou hodnotu bytu.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Jeho úkolem je ochrana ústavnosti ve smyslu čl. 83 Ústavy ČR a do činnosti jiných orgánů veřejné moci může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud ve světle výše naznačených úvah konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon poskytuje k ochraně jejího práva. V daném případě Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl o dědictví, potvrdil nabytí dědictví pozůstalým a rozhodl o odměně notáře, jakož i o náhradě nákladů účastníků řízení. Jednalo se o prvostupňové rozhodnutí, proti němuž je přípustné odvolání, jak je ostatně uvedeno i v poučení. Stěžovatelka tak měla možnost podat řádný opravný prostředek k odvolacímu soudu. Protože tak neučinila, nevyčerpala všechny možnosti, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a ústavní stížnost je z tohoto důvodu nepřípustná.
Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj, aniž by stěžovatelku vyzýval k odstranění dalších vad podání, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 30. listopadu 2005
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj