ECLI:CZ:US:2005:2.US.646.04
sp. zn. II. ÚS 646/04
Usnesení
II.ÚS 646/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Městská část Praha 4, sídlem v Praze 4, Táborská 350, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Medkova 913/48, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 16 C 180/2003-49 ze dne 30. dubna 2004 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 273/2004-60 ze dne 30. srpna 2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 18. listopadu 2004 napadla stěžovatelka shora uvedená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, jímž bylo v řízení o určení vlastnictví k nemovitosti rozhodnuto o povinnosti žalobkyně Wachtower Bible and Tract Society of New York, Inc., do 15 dnů od doručení usnesení složit jistotu na náklady řízení ve výši 30.000,- Kč do pokladny soudu, a Městského soudu v Praze, kterým bylo rozhodnutí změněno ve výroku tak, že žalobkyni bylo uloženo složit jistotu na náklady řízení do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení, jinak bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.
Stěžovatelka (jež je v řízení druhou žalovanou) má za to (bez další ústavněprávní argumentace), že vydáním napadených usnesení byla porušena její základní práva, zakotvená v čl. 36, 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 a čl. 95 Ústavy, neboť soudy obou stupňů rozhodovaly v rozporu se zákonem, před vydáním napadaných rozhodnutí se nevypořádaly s aktivní legitimací žalobkyně ani s formálními a věcnými náležitostmi zplnomocnění právního zástupce žalobkyně. Plnou moc udělila právní zástupkyni žalobkyně JUDr. Aleně Štumpfové společnost Wachtower Bible and Tract Society, jejímž jménem byla podána i žaloba. Pokud připustil soud na základě podání této právní zástupkyně opravu chybně uvedeného názvu společnosti (žalobkyně) na Wachtower Bible and Tract Society of New York, Inc., pochybil, neboť jde o odlišný právní subjekt (stěžovatelka zároveň zpochybňuje, že kterýkoliv z těchto subjektů existuje) a od tohoto subjektu v řízení nebyl pro JUDr. Štumpfovou předložen žádný průkaz zmocnění. Soudy se však v řízení s těmito skutečnostmi nijak nevypořádaly, a to ani stran požadavků na nezpochybnitelné označení účastníků řízení, ani s případnou jejich záměnou či přistoupením dalšího účastníka do řízení. Navrhuje tedy zrušení obou napadených rozhodnutí.
Dle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/193 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Jak Ústavní soud zjistil, napadená rozhodnutí se bezprostředně týkají nikoliv stěžovatelky, která je ve vedeném řízení žalovanou, nýbrž žalobkyně, a žalobkyni je rovněž výrokem soudu prvního stupně, potvrzeném rozhodnutím soudu odvolacího, ukládána povinnost.
Není-li stěžovatelka subjektem, vůči němuž směřuje napadenými rozhodnutími uložená povinnost (ke složení jistoty na náklady řízení), byť byla tato rozhodnutí vydána v řízení, jehož je stěžovatelka účastníkem, nelze dovodit ani možnost dotčení jejích základních práv a svobod, a z toho důvodu ani aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti.
Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako podanou osobou zjevně neoprávněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 25. února 2005
JUDr. Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj
Za správnost vyhotovení :
Jitka Chmelová