ECLI:CZ:US:2005:2.US.651.05
sp. zn. II. ÚS 651/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké, o ústavní stížnosti obchodní společnosti HSJH, spol. s r. o., IČ 25088858, se sídlem Senovážné náměstí 24, Praha, zastoupené Mgr. et. Mgr. Václavem Sládkem, advokátem advokátní kanceláře Sládek & Partners, v. o. s., se sídlem Janáčkovo nábřeží 51/39, Praha, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. F 127132/2005-1/B 1175, a proti postupu soudu v důsledku tohoto usnesení, spojená s návrhem na zrušení §183i až §183n obchodního zákoníku, a s návrhem na vydání předběžného opatření, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti DEW-H, a. s., IČ 45241406, se sídlem Krátkého 4/250, Praha, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh se o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 21. 11. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. F 127132/2005-1/B 1175, na základě kterého bylo do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze v oddílu B a vložce č. 1175 zapsáno jako ostatní skutečnost usnesení valné hromady vedlejšího účastníka řízení. Tím byl podle §183i Obchodního zákoníku rozhodnuto o výkupu akcií minoritních akcionářů vedlejšího účastníka řízení obchodní společností MORANO HOLDINGS LIMITED. Dále se domáhá, aby bylo Městskému soudu zakázáno, aby pokračoval v porušování "práva a svobody", spočívajícím v zápisu uvedeného usnesení valné hromady vedlejšího účastníka řízení do obchodního rejstříku a jeho zveřejnění, a přikázáno, aby obnovil stav před porušením. Domáhá se i vydání předběžného opatření v posledně uvedeném znění a zrušení §183i až §183n obchodního zákoníku. Tvrdí, že byla porušena jeho základní práva podle čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva základních svobod, čl. 90, a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti. Jen v případě, kdy návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může také zabývat věcně.
Ve vztahu k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. F 127132/2005-1/B 1175, stěžovatelka tvrdí, že nebyla účastnicí řízení, v nějž toto usnesení vyústilo. S ohledem na subjektivní funkci ústavní stížnosti lze podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") napadnout jen rozhodnutí vydané v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem. Proto je nepřípustné napadat ústavní stížností rozhodnutí orgánu veřejné moci, které bylo vydáno v řízení, jehož účastníkem nebyl stěžovatel.
Pokud stěžovatelka zároveň s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 43/2002, tvrdí, že účastnicí byla, resp. být měla, pak s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti měla před jejím podáním podat odvolání, coby zákonem poskytnutý procesní prostředek k ochraně jejího práva. Ústavní stížnost však nesměřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu. Proto je ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí účastníka řízení nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona. Ústavní soud neshledal, že by ústavní stížnost svým významem podstatně překračovala vlastní zájmy stěžovatelky, a že by zde byly dány důvody pro výjimečný postup podle §75 odst. 2 písm. a) zákona. Ostatně nic takového netvrdí ani sama stěžovatelka.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že proti vedlejšímu účastníkovi řízení vede od 22. 9. 2005 u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 195/2005 řízení o neplatnost předmětného usnesení valné hromady. Ještě před zahájením tohoto řízení byla stěžovatelka oprávněna podat návrh na vydání předběžného opatření, kterým by se v souladu s ustanovením §76 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu domáhala vůči vedlejšímu účastníkovi řízení, aby nenakládal se svými právy, vyplývajícími z §183l odst. 1 a 2 Obchodního zákoníku, jejichž existenci považuje za protiústavní. To je obsahově shodné s návrhem stěžovatelky na zákaz porušování "práv a svobod" spočívajícím v zápisu předmětného usnesení valné hromady vedlejšího účastníka řízení do obchodního rejstříku, a příkaz, aby byl obnoven stav před porušením. Ústavní stížnost však nesměřuje proti tomuto zákonem poskytnutém prostředku k ochraně jejího práva. Z obsahu ústavní stížnosti není ani zřejmé, že stěžovatelka jej před podáním ústavní stížnosti využila, a proto je ústavní stížnosti i v této části nepřípustná. Ústavní soud ani v tomto případě neshledává, že by ústavní stížnost svým významem podstatně překračovala vlastní zájmy stěžovatelky, a že by zde byly dány důvody pro výjimečný postup podle §75 odst. 2 písm. a) zákona. Nic takového netvrdí rovněž ani sama stěžovatelka.
Pokud je ústavní stížnost nepřípustná, musí se tato skutečnost promítnout i do návrhu na zrušení ustanovení §183i - §183n obchodního zákoníku. Jak již Ústavní soud dříve dovodil (sp. zn. III. ÚS 101/95 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 4. U. 22. str. 351), je-li samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu); opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají. To platí i v situaci souběžné překážky litispendence v důsledku řízení vedeného v téže věci pod sp. zn. Pl. ÚS 43/05.
Ústavní soud tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, a to v části týkající se rozhodnutí a postupu Městského soudu v Praze jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona, a ve vztahu k návrhu na zrušení ustanovení §183i - §183n obchodního zákoníku, jako nepřípustnou podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona. Návrh na vydání předběžného opatření má ve vztahu k vlastní ústavní stížnosti akcesorickou povahu. Proto odmítnutím ústavní stížnosti je odmítnut i návrh na vydání předběžného opatření.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2005
Jiří Nykodým, v.r.
předseda senátu