ECLI:CZ:US:2005:2.US.679.04
sp. zn. II. ÚS 679/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti D. P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 14 Co 308/2003, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 632/04 a návrhu na zrušení ustanovení §30, odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 4 a čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst.1 Ústavy ČR, domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2003, sp.zn. 14 Co 308/2003, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 632/04 a navrhuje zrušení ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu).
V ústavní stížnosti jednak vyjadřuje nesouhlas s právními závěry vyslovenými v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2003, sp.zn. 14 Co 308/2003 a jednak nesouhlas s tím, že jeho ústavní stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí a vedená pod sp. zn. I. ÚS 632/04 byla odmítnuta pro jedinou vadu, a to nedostatek právního zastoupení.
Ústavní soud ověřil, že usnesením I. senátu Ústavního soudu byl dne 1. 12. 2004, pod sp.zn. I. ÚS 632/04 z důvodu neodstranění vad podání odmítnut podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatele, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2003, sp.zn. 14 Co 308/2003, přičemž stěžovatel byl poučen, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
Ústavní soud má Ústavou ČR (čl. 87) a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezené pravomoci a působnost, které nemůže překračovat. Mezi jeho oprávnění nepatří rozhodovat o opravných prostředcích obecně a tím spíše není oprávněn rozhodovat o opravných prostředcích proti svým vlastním rozhodnutím. Řízení před Ústavním soudem ČR je totiž v důsledku koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Z výše uvedeného logicky vyplývá, že není možné napadnout novou ústavní stížností již vydané rozhodnutí Ústavního soudu. Zákon o Ústavním soudu pak výslovně v §43 odst. 3 stanoví, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí návrhu není přípustné, na což byl stěžovatel upozorněn.
Stěžovatelův právní názor, opírající se o nesprávnou interpretaci zákona o Ústavním soudu, případně o nesouhlas s jeho platným zněním na této skutečnosti nemůže nic změnit a jeho návrh je třeba hodnotit jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Ve vztahu k ústavní stížnosti proti opětovně napadenému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2003, sp.zn. 14 Co 308/2003, se pak jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho projednání zákonem (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení ustanovení §30, odst. 1 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou uvádí, že řízení o návrhu na zrušení právního předpisu dle §74 zákona o Ústavním soudu, je řízením akcesorickým, které "sleduje osud ústavní stížnosti". Pokud tedy samotná ústavní stížnost není věcného projednání schopná, odpadá tím současně i základní podmínka možnosti projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení (srov. např. sp.zn. III.ÚS 101/95 Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv.4, usn. č. 22).
Z uvedeného důvodu Ústavní soud návrh odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem, a pokud jde o návrh na zrušení části právního předpisu dle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. b) a d) zákona o Ústavním soudu, aniž považoval za účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. února 2005
JUDr. Jiří Nykodým
předseda senátu